REKLAMY A VZKAZY SEM !!!

Už toho mám dost ! Reklamy a vzkazy jsou všude jen ne tam kde mají být ! Takže to laskavě pište

SEM  nebo vás proměním v hranolky a sním !






Moc vás prosím o hlas v NČPHP, v anketě pro čin č. 3 ----> CLICK

díky moc, a oplatím vám to x)

Duben 2010

Moje 4. SB

25. dubna 2010 v 19:16 | já |  ○ Moje SB ♥♥♥
Moje 4. SB - *Ginny-Weasley* má moc hezký blog o HP a taky tam má spoustu skvělých fotek. Určitě se podívejte na její blog ! Najdete ji na hermiona-ginny.blog.cz/
Taky se mi líbí její nová soutěž NEBELVÍRSKÝ CHYTAČ. Já se tam teda rozhodně přihlásím =D =)
for ginny

Kapitola třetí - Čistokrevné kouzelnické rody, část 3

25. dubna 2010 v 10:39 | já
Lilly ještě chvíli seděla na posteli a přemýšlela jak by mohly souviset Bradavice s ministerstvem a s Teddym Lupinem, ale nepřišla na nic. Vrátila dopis do obálky a odnesla Cornyho zpátky do jeho klece. Vrátila se do svého pokoje a lehla si do postele. Bylo už po jedenácté. Lilly se zamyslela nad zítřejším dnem. Touhle dobou už bude po zařazování. Bude ležet v ložnici své koleje nacpaná všemi dobrými jídli ze zahajovací hostiny o které jí její bratři vyprávěli. Určitě v jejím ročníku budou všechny holky tak slušné a vzdělané, co budou dodržovat absolutně všechny položky školního řádu. Lilly proti tomu nic neměla, ale nesnášela když ji někdo poučoval a vysvětloval jí ať se chová jako dívka. Tohle jí strašně vytáčelo. Ona se přece nemusí chovat jako všichni ostatní. Jamesovi taky nikdo nic nevyčítá jen proto že je kluk. Přitom byl ještě víc drzý než Lilly.  A navíc ona za to přece nemůže ! Ten kdo vyrůstá pod jednou střechou s Jamesem se od něj prostě nakazí. Albus byl prostě nějaká výjmka.
Po chvíli Lilly nechala toho přemýšlení a usnula. Když se probudila, první co ji napadlo bylo "určitě jsme zaspali !" podívala se na hodiny a s úlevou zjistila že je teprve sedm, a aby všechno stihli měli stávat v osm, takže měla ještě hodinu čas. Jen co si znovu lehla do postele si uvědomila že se jí vlastně už spát nechce. Rozhodla se že využije toho, že ostatní ještě spí a osprchuje se.
Vzala si ručník a potichu vyšla z pokoje. Došla do koupelny a položila ručnik na pračku. Až teď si uvědomila, že včera usnula v oblečení. Sundala si žluté šaty a vlezla rovnou do sprchy, kde se umyla svým oblíbeným ovocnzm šamponem. Když byla vykoupaná, zabalila se do ručníku a stejně tiše jako předtím se vratila do sveho pokoje. Podívala se z okna aby se mohla vhodně oblect a zjistila že je venku zataženo a fouká vítr. Přešla ke skříni a otevřela ji. Chvíli přemýšlela co si oblékne a nakonec se rozhodla pro černé ryfle a pruhované tričko které zařilo všemi barvami duhy. Měla ješte chvíli čas a tak s kufru vytáhla Dějiny bradavické školy a pokračovala ve čteni. Po chvíli uslyšela zezdola nějake zvuky a usoudila že ostatní už asi vstaly. Přehodila si světle zelenou mikinu a sešla dolů po schodech.
"Dobré ráno !" pozdravila celou svou rodinu která seděla kolem stolu.
"Ahoj" odpověděly ji 4 různé hlasy.
Po snídani si všichni posedali do auta a vyjeli. Nedojeli ani kekřižovatce a museli se vrátit. James si totiž doma zapoměl svoje koště.
"Máte opravdu všichni všechno ?" zeptal se Harry, který už byl jednou nohou v autě.
"Jo." odpověděli mu všichni aniž by nad tím přemýšlely.
"Ne vlastně ne !" vspoměla si Lilly. "Zapoměla jsem si Dějiny bradavické školy !"
Rychle vyběhla z auta. Když se vrátila a sedla si mezi své bratry, Harry se ještrě naposledy zeptal jestli mají všichno všechno a potom už konečně vyrazili na cestu.

New dessign

23. dubna 2010 v 21:25 | já |  ○ Já & blog ♥
Asi jste si všimli, že mám nový dessign a doufám že se vám líbí. Dělala mi ho moje SB Bella♥ a mě osobně se moc líbí.
Jo a k těm komentům.... moje komentáře jsou v modrém rámečku a tak trochu to vypadá, že si píšu sama se sebou =D =D No prostě je to tak, že Bajjunka** mi s tímto blogem ze začátku pomáhala, ale teď už na to čas nemá.

Jsou kouzelníci věřící ?

21. dubna 2010 v 19:41 | já - pro téma týdne |  ○ Články na téma týdne
No tak tohleto nebude nijak dlouhý článek, protože se toho ani moc říct nedá. Nemám vůbec nic proti věřícím a nechci aby si to brali osobně. Mudlové si svou víru, boha a všechno co k tomu patří vymysleli z jednoho prostého důvodu - neumějí si vysvětlit různé neuvěřitelné věci, které se kolem nich dějí. Mimochodem za nimi většinou stojí kouzelníci a čarodějky. Například nějaký mudla jen náhodou uvidí něčího patrona, třeba vydru, a pomyslí si : To je vzkaz od boha ! od teď musím zachraňovat vydry ! Jak už řekl Brumbál - "Mudlové si nikdy nepřipustí, že kouzla a čáry existují, zvlášť když se jim dějí přímo před nosem."
v povídce Starý vs. nový život, kapitola 6. - každý se musí smát, si můžete přečíst jak reaguje kouzelník nebo čarodějka ( v tomto případě Bellatrix ), když někdo z čarodějů, kteří vyrůstali mezi mudli řekne ježišmaria. U toho se fakt zasmějete =)
No abych se k tomu konečně dostala - kouzelníci i čarodějky jsou nevěřící hlavně proto, že nemají žádný důkaz existence boha a ani důvod v něj věřit.

Dessign

18. dubna 2010 v 14:02 | já |  ○ Já & blog ♥
Ahoj všichni =)
Scháním někoho, kdo by mi udělal nějaký pěkný dess, nebo by mi aspoň trochu poradil.
Napište mi na mail hermiona-grangerrova@seznam.cz nebo do komentů.
Vážně moc díky =)

Kapitola třetí - čistokrevné kouzelnické rody, část 2

16. dubna 2010 v 23:25 | já
"Myslím, že už si půjdu lehnout." oznámila Lilly rodičům.
"Ano jistě, dobrou noc Lillynko." popřála jí maminka. "Jo dobrou." přidal se tatínek.
Lilly šla po schodech nahoru a ještě za sebou slyšela :
"Jamesi, Albusi, nechtěli by jste už jít taky spát ?"
Lilly si říkala, že je to vcelku zbytečná otázka, protože její bratři jsou přece strááášně velcí a nemůžou jít spát ve stejnou dobu jako jejich malinká sestřička. Lilly ale taky ještě nešla spát. Vešla do dveří které byly hned vedle jejího pokoje. Vypadalo to tam tak trochu jako v malém zverimexu. Na zdi bylo připevněno spoustu poliček. Na jedné z nich byl i Lillyin králíček Andy v přepravce - připravený na cestu do bradavic, na druhé v kleci jejich rodinná sova Corny, Albusova kočka Miccy spala na polštáři v proutěném košíku a Jamesův dráček Freddy létal po své obrovské kleci sem a tam. Byl stejný jako normální draci, ale byl jen o málo větší než Lillyin králíček, měl světle zelenou barvu a vypadal jako přerostlá ještěrka. Na nejvyšší poličce bylo ve sklenicích krmení pro všechny jejich kouzelnické mazlíčky. Lilly si sedla ke stolu, který byl naproti zaskládané stěny, vzala si brk a kousek pergamenu a napsala :

Ahoj Rose,
ještě než odjedeme do Bradavic, musíme se dozvědět něco o té významné události protože jestli to má něco společného se školou, bylo by dobré to vědět. A jestli to opravdu je něco ze školou budou o tom dospělí mluvit dnes, až budeme spát, přesněji řečeno až si budou myslet že spíme =) Určitě víš jak to myslím, takže zkus něco zjistit, já se o to pokusím taky. Jestli se nám to podaří, řekneme si to ve vlaku.
                                                                                                                                                    Lilly

Vzala z nejvyšší poličky sklenici sových oříšků, jeden dala Cornymu, vyndala ho z klece a přivázala mu dopis na nohu. Otevřela okno a Corny vyletěl ven do tmy. Asi za pět minut se Corny vrátil a nesl dopis v malé světle modré obálce.

Ahoj Lilly,
asi máš pravdu. Musíme se o tom dozvědět víc, takže nebudeme čekat na zítra a dáme si vědět hned jak něco zjistíme.
                                                                                                                                               Rose

Lilly si uvědomila že bude muset počkat než půjdou spát James a Albus, tak se vrátila do svého pokoje. Vytáhla si s kufru Dějiny bradavické školy a začala si číst. Netrvalo dlouho a slyšela jak oba její bratři přejí rodičům dobrou noc. Počkala ještě deset minut a pak potichu vyšla z pokoje. Zamířila směrem ke schodům  a slyšela jak její mamka něco tiše vypráví. Slovům ale narozuměla tak popošla podél zdi o několik schodů dolů.
"....přijede Vicky, když tam bude i Teddy ?" slyšela taťkův hlas.
"Tak to nevým ale nejspíš ano, když se jedná o tak důležitou událost. Nekoná se přece tak ča-"
Zavrzali schody a Lilly nezbývalo nic jiného. Sešla dolů, prošla kolem rodičů a řekla :
" Já se jdu jen napít." měla přivřené oči aby vypadala že už spala, nalila si do sklenice dýňový džus. Potom se vrátila spátky nahoru a napsala Rose to málo co slyšela a taky proč toho slyšela tak málo. Ach jo, kdyby jsme tak měli ultradlouhé uši...pomyslela si Lilly.
Sedla si na postel a čekala až se Corny vrátí. Po chvíli přinesl dopis v té samé obálce jako předtím.

Ahoj Lilly,
je škoda že jsi toho neslyšela víc protože to vypadalo docela zajímavě. Já jsem použila starý mudlovský tryk - dáš si k uchu hrnek a opřeš se o stěnu. Ze začátku to vypadalo nadějně. Mamka se ptala "jestli vyšlou zástupce do Bradavic", ale kdo, to vážně nevím. Jenomže pak už mlely jenom něco o ministerstvu tak sem to vzdala...moc toho sice nevíme, ale už bychom měli jít spát, tak dobrou noc !
                                                                                                                                                Rose

Kapitola třetí - Čistokrevné kouzelnické rody, část 1

16. dubna 2010 v 19:34 | já
Prázdniny rychle utekly a do 1. září zbývali už jen tři dny. Lilly se nemohla dočkat až pojede do Bradavic a dokonce si už začala balit věci.
"Tak moc se zase netěš....ještě tě čeká zařazování, to bude vážně hrůzostrašné !" strašil ji James
"Ha ha ha....vážně moc vtipné, já ti na to neskočím." nedala se Lilly.
"S Albusem to bylo mnohem lepší, ten mi uvěřil všechno." zabručel tiše James a Lilly se rozesmála.
Konečně nastal večer 31. srpna a konala se slavnostní večeře na kterou přišli také Ron a Hermiona s dětmi. Když všichni dojedli, ještě dlouho seděli u stolu a povídali si. Rose měla nasobě  pruhovanou modro-růžovou mikinu. Harry si ji prohlížel, a uvědomil si, jak moc se Hermioně podobá.
"Mami, my půjdeme ještě chvíli ke mě do pokoje." řekla Lilly a společně s Rose vyběhly po schodech nahoru.
"Řekni mi ještě něco o Bradavicích." vyzvídala Lilly hned jak za sebou zavřela dveře.
"Lilly víc než jsem ti řekla už ti říct opravdu nemůžu." vysvětlovala Rose.
"Ty si teda kamarádka..." stěžovala si Lilly. "A víš aspoň něco o té významné události, jak o tom dospělí pořád mluví ?"
"Tak o tom toho nevím o nic víc než ty." řekla Rose a z jejího hlasu bylo poznat jak ji štve že jí to rodiče neřekli.
"Rose, jdeme !" slyšely ze zdola Hermionin hlas.
"Ach jo...a to už vážně musíte odejít ?" zeptala se smutně Lilly.
"Hm, ale zítra se přece uvidíme ve vlaku."řekla Rose a vyšla z pokoje. Lilly ji následovala.
Rozloučili se a Lilly si šla lehnout. Byla už uprostřed schodiště, když na ni maminka zavolala :
"Lilly, pojď sem nachvilku."
"Co sem zase provedla ?" zeptala se automaticky Lilly a příliš ji to nezajímalo.
"Ale nic, jen jsem ti chtěla říct.....chtěla jsem říct, aby si nebyla smutná když se nedostaneš do famfrpálového družstva. Přecejen ti je teprve jedenáct a nebelvír-"
"Můžete už toho laskavě nechat ?!?" rozkřikla se na ni Lilly "Ještě ani nevíte, jestli budu v nebelvíru ! A navíc, chci to jen skusit, to je všechno. Myslíš si že nevím, jak na to mám malou šanci ? Jasně že to vím ! Ale zkusit to snad můžu, copak je to takový problém ?"
"No...ne, jasně že to nevadí. Já jsem si myslela, že ti na tom hodně záleží." řekla Ginny. Nevadilo jí, že na ni Lilly křičí, byla hlavně ráda že se spletla a že Lilly nebude smutná když se do družstva nedostane.


Moje 3. SB

13. dubna 2010 v 21:56 | já |  ○ Moje SB ♥♥♥
Moje další SB - Bella Black je zaměřená hlavně na smrtijedy a má úžasnej blog. Píše fakt
super povídky, to si musíte přečíst ! Klikněte na bella-black-4ever.blog.cz a doporučuju vám povídku Starý vs nový život. Je to o Bellatrix Blackové a fakt se u toho zasmějete. Mě se nejvíc líbí kapitola 6 - Každý se musí smát.
Bella Black

Moje 2. SB

13. dubna 2010 v 21:06 | já |  ○ Moje SB ♥♥♥
Moje druhá SB Denda má vážně krásný blog o Harrym Potterovi, hezký dess a na jejím blogu je opravdu hodně zajímavých věcí, tak se tam určitě podívejte =)
Je v hodně soutěžích tak pro ni můžete hlasovat :tady a tady
sb

Moje 1. SB

13. dubna 2010 v 20:54 | já |  ○ Moje SB ♥♥♥
Jmenuje se Kapitánka nemo. Má moc hezký blog a hlavně super dess =)
Je jí 13 let, šermuje a překládá, chtěla by potkana a taky má ráda medvědy =) ja a taky krásně kreslí
Blog má společně s Hančou a ta píše super povídky.
Určitě se podívejte na jejich blog : kapitankanemokeca.blog.cz
Kapitánka nemo

Rodokmen Weasleyových

12. dubna 2010 v 9:09 | já |  ○ Harry Potter's children

rodokmen

Pro zvětšení klikněte pravím tlačítkem na obrázek a dejte zobrazit obrázek


Kapitola druhá - Nakupování do školy, část 4

12. dubna 2010 v 7:43 | já
Brzy tam přišel i Harry a oba Lillyini bratři. Nakoupili si všemožné legrační věci, Ginny a Harry jim ale zakázali kupovat zi "záškolácké zákusky".
"Mami, můžu si koupit sovu ?" zeptala se Lilly.
"Ale jasně že můžeš, budeme však muset ještě do banky, tolik peněz u sebe nemám a navíc ještě musíme koupit soupravu pro přípravu lektvarů, stavit se v lékárně...jo a kotlík taky ještě nemáš." řekla jí na to maminka.
"Nemá cenu abychom šli ke Gringottovým všichni, půjdu tam jenom já, a vy mě počkejte ve zmrzlinářství." navrhl Harry.
Když se vrátil, zamířili do "Velkoprodejny mžourov" aby si Lilly vybrala svou sovu. Pomalu se procházela po  obchodě a rozhlížela se kolem. Potom jí ale napadlo ještě něco jiného. Vrátila se k mamince a zeptala se : "Tak mě napadlo, kdybych si třeba vzala jen králíčka, ten není drahý, tak...mohla bych si koupit ještě koště ?"
"No já nevím...už sice není pravidlem že prvňáci se nesmí brát do kolejních društev, ale pochybuji, že by si nebelvír bral do družstva prvňačku.
" A jak to můžeš vědět ? No a proč jsi si tak jistá že budu v nebelvíru ?!?" naštvala se Lilly.
" No dobře, koště by jsme ti koupit mohli...a co jsi to ještě chtěla ?"
"Králíčka." řekla Lilly a měla už mnohem lepší náladu.
O chvíli později už Lilly se svou rodinou šli zpět k Děravému kotli, nesla si malého chlupatého bílého králíčka, který měl zrzavá ouška.
"Je ti podobný !" dělas si legraci James a ukázal nejdřív na Lillyiny vlasy, potom na králíčkovy uši.
"Vážně moc vtipné..." odpověděla mu Lilly a najednou se zastavila.
"Moment a co to koště ?!?" zakřičela Lilly na svoje rodiče, kteří už vcházeli do Děravého kotle.
"No jo vlastně !" uvědomil si Harry. "Tak tydy jdeme koupit koště."
Lilly si myslela, že to rodiče udělali schválně, protože jí nechtěli koště koupit, bylo jí to ale jedno.
O půl hodiny později už Lilly se svým králíčkem seděla na zadním sedadle auta a vedle sebe měla položené své nové koště - duhová hvězda - na kterém létaly famfrpálistky jejího oblíbeného drušstva Flying Girls.
"Má lepší koště než já !" stěžoval si James.
"Ale Jamesi, to je přece holčičí koště." vysvětloval mu Harry a ukazál na hvězdu na násadě která blikala všemi barvami.

Zdraví čarodějek a kouzelníků

7. dubna 2010 v 19:08 | já - pro téma týdne |  ○ Články na téma týdne
Když jsou lidé nemocní, tak jdou k doktorovi. U čarodějek a kouzelníků je to ale trochu jinak. Takové běžné nemoci jako je třeba chřipka, umějí dospělé čarodějky a kouzelníci sami vyléčit jednoduchými lektvary a zaklínadly. Pro vážnější onemocnění a zranění je v Anglii tzv. "Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy", v této nemocnici však nejsou žádní doktoři, ale léčitelé. Narozdíl od doktorů na sobě mají citronově zelené hábity, na kterých je vyšitá hůlka skřížená s kostí. A jak se do nemocnice dostaneme ? Nachází se v centru Londýna. Příjdeme ke starobyle vyhlížejícímu domu s červených cihel s nápisem Berka a Máčel s.r.o. Figuríně která stojí ve výloze řekneme, proč jsme přišli, potom projdeme sklem a už jsme v nemocnici. Je rozdělena do pěti pater a v každém z nich je jedno oddělení :

Přízemí
NEHODY S KOUZELNÝMI PŘEDMĚTY
Výbuchy kotlíků, zpětné plameny
s hůlek, havárie košťat aj.

1. patro
ZRANĚNÍ ZPŮSOBENÁ KOUZELNÝMI TVORY
Kousnutí, žihadla, popáleniny,
zapíchnuté bodliny aj.

2.patro
KOUZELNÉ INFEKCE
Nakažlivé choroby (dračí spalničky,
mizící nemoc, ječivá plíseň aj.)

3. patro
OTRAVY ZPŮSOBENÉ LEKTVARY A BILINAMI

4. patro
TRVALÁ POŠKOZENÍ ZPŮSOBENÁ ZAKLÍNADLY
Neodstranitelné kletby, uřknutí,
nesprávně použitá kouzla aj.

5. patro
BISTRO PRO NÁVŠTĚVNÍKY / NEMOCNIČNÍ PRODEJNA





Kapitola druhá - Nakupování do školy, část 3

5. dubna 2010 v 10:53 | já
"Musíme se domluvit jak to uděláme aby jsme všechno stihli." řekla Ginny Harrymu.
"No tak ty běž s Lilly k Madame Malkinnové pro školní hábit a já a kluci půjdeme koupit učebnice, ty seznamy mám s sebou. Jo a sejdeme se u George v obchodě." řekl Harry a s Jamesem a Albusem zamířil na jednu stranu ulice, Lilly s mamkou šly na druhou.
"Dobrý den." pozdravily zároveň Lilly a Ginny.
"Dobrý den, školní hábit ??" zeptala se madame Malkinnová.
"Ano." odpověděla jí s úsměvem Ginny.
"Dobře, takže vy se posaďte tady a slečna půjde se mnou dozadu." řekla madame Malkinnová
Vzadu byly dvě stoličky, jedna byla volná a na druhé stála ta černovlasá dívka, kterou viděli u Děravého kotle.
"Chviličku počkej." řekla madame Malkinnová černovlásce a začala přeměřovat Lilly. Po chvíli si pro něco šla a tak Lilly s neznámou dívkou zůstali v zadu sami.
"Ahoj." pozdravila ji Lilly.
"Ahoj," odpověděla černovláska "Ty jdeš taky do prvního ročníku ?"
"Jo." odpověděla Lilly "Jak se jmenuješ ?"
"Deisi." řekla černovláska.
"Blacková ?" zeptala se automaticky Lilly.
"Ne, Winterová....proč ?" nechápala Deisi.
"Ale nic, jen tak..." řekla honem Lilly "Ty máš něco společného s ředitelem McGonagallem ?"
"Ne, já jsem z nekouzelnické rodiny....jak tě to napadlo ?" divila se Deisi.
"No, že jsi to s jeho asistentkou...ale vlastně někdo ti to tady musel ukázat když jsi z mudlovské rodiny."
Deisi už na to nic neřekla protože se vrátila madame Malkinnová.
Asi o půl hodiny později už Lilly i s maminkou odcházeli s novým školním hábitem do obchodu Kratochvílné kouzelnické kejkle, který vedl Lillyin strýc Georg.

Kapitola druhá - Nakupování do školy, část 2

4. dubna 2010 v 14:00 | já
Harry se svou rodinou bydlel v Godrikově dole. Společně s Ginny opravili dům, ve kterém žil se svými rodiči před tím, než se ho pokusil zabít Voldemort. Hermiona s Ronem a jejich děti - třináctiletá Rose a osmiletý Hugo bydleli jen kousek od nich.
"A strejda Ron a teta Hermiona s náma nepojedou ??" zeptala se Lilly která se usadila na zadním sedadle mezi svými bratry.
"Ne, ale sejdeme se u Děravého kotle." odpověděl jí James, který se na stejnou otázku ptal už před chvílí.
Po půl hodině zastavili v nějaké šedivé londýnské ulici. Ginny vystoupila.
"Počkejte tady, já se hned vrátím." řekla a rozběhla se k červené telefoní budce."
Lilly se dívala jak její maminka do té budky nastoupila, a náhle sjela dolů jako výtahem.
"Kam šla ?" zeptala se Lilly.
"Maminka si šla jen něco vyřídit na Ministerstvo kouzel." odpověděl jí Harry.
Asi za 15 minut se Ginny vrátila, nasedla do auta a jeli dál. Po půlhodině zaparkovali na parkovišti vedle velkého londýnského náměstí a šly rovnou k malému hostinci na rohu.
"Nedáme si ještě máslový ležák ?" zeptal se James.
"No dobře, dorazili jsme sem docela brzy." odpověděl mu Harry a všichni si sedli ke stolu.
Lilly se rozhlédla kolem sebe a zadívala se na nějakou dívku s černými vlnitými vlasy, která se o něčem bavila s nějakou sotva dospělou ženou, která měla světle hnědými vlasi, staženými do culíků.
"Kdo je to ?" zeptala se Lilly.
"Ta větší, to je Nicky Greenová, asistentka ředitele McGonagalla. Je jí teprve 19 aje strašně praštěná. Ale to je McGonagall trochu taky. Ale tu černovlasou neznám." vysvětlil jí Albus.
Harry se na černovlasou dívku zadíval. Přimhouřenýma tmavýma očima se rozhlížela po hostinci a vlnité tmavé vlasy jí po zádech splývali až k pasu. S Ginny se k sobě naklonili a něco si šeptali. Lilly s jejich tichého rozhovoru postřehla jen slova "Blacková" a "už všichni mrtvý". vůbec tomu nerozuměla.
"Co si to tam šeptáte ??" zeptala se zvědavě tatínka.
"Ale nic, tomu by jsi stejně nerozuměla." odpověděl jí Harry a zvedl se ze židle, aby šel obědnat máslové ležáky.
Když dopili, odešli na dvorek za hostincem, Ginny poklepala na nějakou cihlu na zdi a oběvil se před nimi vchod do Příčné ulice.

Kapitola druhá - Nakupování do školy, část 1

4. dubna 2010 v 13:55 | já
Bylo ráno. Lilly se probudila a podívala se z okana. Byl krásný teplý letní den a svítilo slunce. Lilly znovu zavřela oči a zůstala ležet.
"Lilly, vstávej, dneska jdeme nakupovat věci do školy !" volala na ní z kuchyně maminka [Ginny]
"Jasně, už jdu !" odpověděla ji vesele Lilly. Na nakupování v Příčné ulici se moc těšila. Tento rok šla v Bradavicích do prvního ročníku, takže už si taky mohla koupit spoustu věcí a ne se jen dívat jak nakupují její starší bratři James a Albus.
Vstala z postele a šla se obléknout. Otevřela skříň a zamyslela se. Po chvíli zavolala :
"Mami, mám se oblect jako čarodějka, nebo si mám vzít mudlovské oblečení ?"
" No dneska pojedeme autem takže si obleč nějaké mudlovské šaty. Musím ještě vyřídit něco v Londýně, takže letaxovou sítí jet nemůžeme." odpověděla jí Ginny.
Lilly si oblékla světle modré krátké letní šaty a stoupla si před zrcadlo. To by šlo, řekla si pro sebe a načesala si své dlouhé rudé vlasi, do kterých si dala čelenku stejné barvy jako její šaty. Sešla dolů po schodech a v kuchyni si přisedla ke stolu veldle svých bratrů.
"Dáš si toast nebo jen jogurt ?" zeptala se jí maminka.
"Nevím, třeba toast." odpověděla jí Lilly a nalila si trochu jahodového čaje. Maminka jí podala snídani a Lilly si stačila sotva dvakrát kousnout, když tatínek [Harry] zavolal :
"Pojďtě, musíme jet !"
"Ach jo, copak se nemůžu ani v klidu nasnídat ?!?" stěžovala si Lilly. Rychle dopila čaj, toast si vzala do ruky a utíkala do auta.

Kapitola první - Wulf-road, část 5

3. dubna 2010 v 22:45 | já
Výlet jim rychle utekl a o dva dny později už Deisi seděla doma u stolu a kreslila si. Slyšela z obýváku nějaké hlasy. Ve dvou z nich poznala svoje rodiče, ale kdo je ten třetí ? Vstala a přišla do obýváku. V křesle seděl nějaký muž a bavil se s jejími rodiči. Mohl mít tak nějak 25 let, měl trochu delší tmavě hnědé vlasy a oči stejné barvy. Kdyby na sobě neměl ten směšný černý hadr, vypadal by vážně dobře, pomyslela si Deisi a pousmála se.
"Dobrý večer" pozdravila ho Deisi a sedla si na druhé křeslo.
"Dobře že jsi tady," řekl tatínek "Pan McGonagall s tebou chtěl zrovna mluvit.
"Se mnou ??" zeptala se překvapeně Deisi a zvědavě si pana McGonagalla prohlížela.
"Jde o to," začal pan McGonagall "že...že jsi čarodějka a v září můžeš nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích."
Deisi se rozesmála. "To je dobrej vtip," řekla po chvíli "chtěl jste ještě něco ??"
" Ne ne, to není vtip. Vím že ti to tak možná připadá, ale musela sis přece všimnou, že se ti stávají podivné věci, že umíš co ostatní nedokážou, zvířata tě poslouchají na slovo, a tak podobně." vysvětloval trpělivě pan McGonagall.
Deisi se nad tím zamyslela. Jak by to asi věděl ? Něco na tom opravdu bylo.
" Dobře," řekla Deisi. "řekněme tedy že jsem čarodějka a...a co teď mám dělat, proč jste přišel teď, není ještě ani půlka prázdnin. "
Pan McGonagall jí neodpověděl, ale podal jí nějaký dopis. Deisi ho otevřela a dala se do čtení.
Po chvíli se podívala na pana McGonagalla "Můžu se vás na něco zeptat ??"
"Na cokoliv" odpověděl s úsměvem pan McGonagall a byl zjevně rád že mu Deisi konečně uvěřila.
"Všechny ty věci - cínový kotlík, kouzelnickou hůlku, hábit, a všechno ostatní - kde to mám jako vzít ?"
" Na Příčné ulici, ta je v Londýně a je zabezpečená tak, aby se tam nedostali mudlové-"
" A to je zase co ? Nějaké příšery ?" přerušila ho Deisi.
"Ne to ne..." rozesmál se pan McGonagall "To jsou lidé, kteří neumějí kouzlit. No, k té Příčné ulici. Zítra ráno vás navštíví moje asistentka a vezme vás tam. Vysvětlí vám všechno potřebné ohledně peněz a ukáže vám obchody. Chceš se ještě na něco zeptat ?"
"Jo, jak se dostanu do té školy ?" zeptala se Deisi.
Pan McGonagall se podíval na hodinky a řekl : "Víš co, jízdenku máš v obálce a moje asistentka ti to všechno vysvětlí. Už budu muset jít."
Vstal, otočil se na místě a zmizel.

Kapitola první - Wulf-road, část 4

3. dubna 2010 v 22:43 | já
"Už jdeme dlouho, uděláme si pauzu." rozhodl Luky a ostatním se to po třech hodinách chůze po kamenité cestě zdálo jako velmi dobrý nápad. Luky se posadil vedle Deisi, která hladila vlka po hlavě. Luky ji napodobil. Vlk na něj upřel zelené oči a zavrčel. Luky se honem posunul kousek dál.
"Zvláštní..." řekl Jerry a díval se na Lukyho. "Jaktože na tebe vrčí a na Deisi ne ?" zeptal se nechápavě.
"Co já vím...... ona byla vždycky nějaká divná." odpověděl mu Luky a nepřikládal jeho postřehu velký význam.
V devět večer dorazili na plánované místo. Bylo tam krásně. Rostla tam světle zelená měkká tráva plná kopretin a i ve tmě vyděli lesklou hladinu jezera naproti lesu ze kterého sem přišli. Postavili svůj obrovský stan, a šli si rozdělat oheň.
"Sakra" nadával Luky a pokoušel se oheň rozdělat zapaluvačem kterému očividně došel plyn.
"Dej to sem" řekl Micky a pokusil se oheň rozdělat sám, ovšem neúspěšně. Po něm to zkusil ještě Jerry ale taky se mu to nepodařilo.
"Můžu to zkusit já?" zeptala se Deisi.
"Nemáš šanci, jsi holka a navíc když se to nepovedlo nám třem..." snažil se ji odradit Micky.
" No dobře, když chcete být bez večeře....protože koláč je na snídani a počítám že sirové špekáčky asi jíst nebudete...no jo, jak myslíte."
"Tak si myslím, že to radši...radši to zkus zapálit ty." řekl nakonec Micky.
Deisi si s úsměvem sedla k připravenému ohništi a škrtla zapalovačem. Ten okamžitě začal hořet. Po chvíli Deisi vstala, vytáhla svou velkou deku a i se svými kamarády si sedla k ohni.
"Jak už jsem říkal, tys byla vždycky divná." poznamenal Luky.
Opekli si špekáčky, najedli se a zatímco vlk zůstal "hlídat" před stanem, ostatní si zalezli do spacáků a pustili si film na Lukyho mpčtyřce.

Kapitola první - Wulf-road, část 3

3. dubna 2010 v 22:42 | já
"A sakra !" zašeptal Luky.
"Co je ?" zeptal se stejně tiše Jerry.
"Nehýbejte se !" odpověděl Luky a stále se díval někam do lesa ze Jerrym a Mickym.
"Jé ten je krásný !" řekla Deisi když konečně zpozorovala co se děje.
"Co-co je tam v zadu...n-není to náhodou..."
"Jo, vlk." dopověděl šeptem Luky a stále se nehýbal.
"Co vám je ?" zeptala se vesele Deisi a natáhla ruku k blížícímu se vlkovy a podávala mu kousek tvarohového koláče.
"Deisi, tohle není pes takže se uklidni" řekl tiše Luky.
"A pes vznikl jako z čeho, z křečka ??" odbyla ho Deisi. Vlk přišel až k Deisi a snědl kousek koláče. Potom se podíval na Lukyho a zavrčel. Deisi ho pohladila po hlavě, dala mu ještě kousek koláče a sama pokračovala v jídle. Pochvíli se podívala na své kamarády, kteří stále nehnutě seděli a upřeně se dívali na ležícího vlka.
" Co je ?? " zeptala se nechápavě Deisi." Vy už nemáte hlad ??"
"Byla bys tak hodná a poslala laskavě svého nového kamráda zpátky od kud přišel ?"zeptal se tiše Luky.
"Necháš mě aspoň v klidu najíst ?" zeptala se naštvaně Deisi zatímco vytahovala z batohu jablko. Pochvíli se rozhlédla kolem sebe.
"Co je" zeptala se nechápavě když viděla že všichni ostatní nehybně sedí a upírají oči na vlka. "Jeste né ?" Luky si nesmírně tiše ukousl kousek koláče a kluci ho napodobili. Deisi se při pohledu na své kamarády neudržela a hlasitě se rozesmála.
Když všichni dojedli, Deisi zbalila deku a nedojezené jídlo a vydali se na cestu. Deisi šla, vedle ní vlk a všichni tři kluci se drželi dobré tři metry za nimi. Deisi se otočila, skoumavě si prohlédla své kamarády a zdálo se, že konečně pochopila důvod jejich směšného počínání.  "Ježiši copak vy se bojíte tak hodného vlka ? A navíc nás může ochránit." řekla Deisi jako by něco vysvětlovala malému dítěti.
"A před čím jako ?" rozčiloval se Luky "Nic horšího než ona tady není !"
"To by ses divil !" odbyla ho Deisi. Dál už se na téma vlk nebavili a zdálo se, že už si kluci na něho zvykly. Šli jen tak lesem a povídali si. Probírali svoje nepochopitelné sny, a společně se smáli starým zábavným zážitkům.

Kapitola první - Wulf-road, část 2

3. dubna 2010 v 22:40 | já
V půl deváté vyrazili na cestu. Rozhodly se, že místo aby šplhali směrem k vrcholkům hor, půjdou radši lesem.
" Ale já slyšel že tu jsou vlci…" namítl Jerry
" Já toho slyšel… kdybych měl věřit všemu, tak bych se fakt zbláznil !" nedal se odradit Luky
" Ale jestli se tak bojíš, my se bez tebe obejdem, a jestli ne tak si pohni, ať do večera někam dojdem." "No jo, vždyť už jdu…" zamumlal Jerry a doběhl kamarády.
" Ale podívejme se koho tu máme ! Naše slavné fotbalové družstvo a samozřejmě Deisi……kde máte zbytek ?"
" Sklapni Roxi ! A vůbec…co děláš v lese ? Copak nevíš že tu jsou vlci ?" řekla posměšně Deisi.
" A co tady děláte vy ?" opáčila Roxi.
" Do toho ti nic není Roxi takže se otoč a - "
" Ty nebudeš rozkazovat co mám dělat nebo se taky může stát, že ti někdo rozbije hubu……a já to nebudu." dodala ještě když viděla Deisin úsměv. Deisi se na ni podívala přimhouřenýma očima, vtom se ze stromu ulomila větev a spadla Roxi na nohu.
" Vážně ? Už se nemůžu dočkat !" řekla Deisi. Roxi naštvaně odešla. To nebylo poprvé co se něco takového stalo. Vždycky když chtěl Deisi někdo něco udělat, nedopadl dobře.
" Už tam budem ? Mám hlad." říkal asi už podesáté Jerry. " Ne. A neotravuj mě pořád, nepřišli jsme se sem najít jestli ti to ještě nedošlo." řekl Luky.
" Nechci tě nijak otravovat Luky," přidal se Micky "ale už je půl druhé. Neměli bychom si vážně udělat přestávku na jídlo, vždyť jdeme už od půl osmé..."
" No dobře, tak dobře...já jen myslel aby jsme někam došli, co myslíš ty Deisi ? Deisi ? "
" Tady jsem." řekla Deisi zatímco roztahovala na placu trávy velkou piknikovou deku.
"Řekni mi, " zajímal se Luky "jak si všechno do toho batohu nacpala ??" a podíval se na její batoh, který byl asi tak stejně velký jako ten jeho a Deisi s něho před chvílí vytáhla velkou deku která musela zaplnit všechno místo. Přesto však v batohu bylo ještě spoustu dalších věcí včetně spacáku. Deisi vůbec dokázala spoustu podivných věcí. Bylo to už dva roky co Roxi a její kamarádky měli to překvapivé zjištění že Deisi není svým rodičům vůbec podobná, a že je beztak adoptovaná. Deisi to bylo jedno. Její rodiče se o ni výborně starali a proto jí nijak nezáleželo na tom jestli je jejich vlastní dcera. Když se jí Roxi kvůli tomu posmívala, propadla se do kanálu. Ještě teď se při té představě Deisi a její parta smáli, když na ně Roxi křičela, že jim to jen tak neprojde. Samozřejmě se jí nepodařilo nikomu vysvětlit jak by asi Deisi mohla za to, že se Roxi někam propadla...

Kapitola první - Wulf-road, část 1

3. dubna 2010 v 22:31 | já

Wulfroad byla malá anglická vesnice, z jedné strany obklopena horami a z druhé hustým lesem. Hory nebyly nijak zvlášť vysoké a protékal mezi nimi nějaký horský potok. Do lesa nikdo s vesnice příliš nechodil, protože se říkalo, že v něm žijí vlci. V malém domku na okraji této vesnice žili manželé Winterovi, pětadvacetiletý Jack a jeho o rok mladší žena Emilly, kterým se 1. dubna narodila dcera Deisi.

Jack byl vysoký, velmi hezký a měl hnědé vlasy až na ramena. Emilly byla podle něho docela malá, měla dlouhé rovné blond vlasy a nádherné modré oči.

Uplynulo 11 let a s Deisi vyrostla krásná holka. Nikdo však nechápal, proč když je její matka světlovlasá, Deisi má vlasy úplně černé a vlnité, a její oči mají tmavohnědou barvu.
Začaly prázdniny. Od září měla Deisi nastoupit do městské školy. Docela se tam těšila protože ve Wulfroadu téměř žádné jiné holky nebyly. Jen Roxy Lescautová a její dvě nejlepší kamarádky Anett a Dona. Všechny tři se neoblékaly snad do ničeho jiného než do růžových minisukní a v botách na vysokém podpatku se procházely vlakovém nádraží a předváděli se před turisty. Všechny tři Deisi nesnášely. Ostatně Deisi je stejně jako růžovou barvu také neměla příliš v lásce. A tak místo nich se jejími nejlepšími kamarády stali místní kluci. V létě s nimi hrála fotbal, v zimě hokej, chodili do lesa a bavili se. Její nejlepší kamarád se jmenoval Luky Boxten a byl o rok starší než ona. Deisi měla štěstí, že neměla jít do stejné školy jako Roxy, Anett a Dona a do úplně stejné jako její kamarádi.

Bylo 17. července a Luky měl 12 narozeniny. Rozhodl se, že s Deisi a ostatními kamarády Jerrym a Mickym udělají dvoudenní výlet. Sbalili si svůj největší stan, spacáky, baterky, něco k jídlu a k pití a Luky vzal i MP4 co dostal k narozeninám.
" Mami tak my jdem a vrátíme se zítra nějak v šest večer." řekla Deisi zatím co cpala svůj spacák do velkého turistického batohu. Maminka už byla zvyklá, že se Deisi nechová jako ostatní dívky a nijak ji nevyvedlo z míry že se chce Deisi vrátit až další den.
" A nebude vám v noci zima ?" zeptala se maminka.
"Máme jablka ?" zeptala se Deisi místo odpovědi.
" Ale ano máme… já jsem se však ptala jestli vám nebude zima.
" Ne, ne… podáš mi ty jablka ?"
" Ach jo… s tebou je teda domluva." povzdychla si maminka zatímco jí podávala několik jablek.