REKLAMY A VZKAZY SEM !!!

Už toho mám dost ! Reklamy a vzkazy jsou všude jen ne tam kde mají být ! Takže to laskavě pište

SEM  nebo vás proměním v hranolky a sním !






Moc vás prosím o hlas v NČPHP, v anketě pro čin č. 3 ----> CLICK

díky moc, a oplatím vám to x)

Květen 2010

Kapitola 6. - Budem spolu 7 let

30. května 2010 v 20:23 | já |  ○ Harry Potter's children
Lilly se probudila ještě před šestou.
"Dobré ráno !" pozdravila ji tiše Deisi. Byla už taky vzhůru a hrála hry na mobilu.
"Ahoj" odpověděla Lilly. "kolik je hodin ?"
"Bude šest. Asi už se převléknu." řekla Deisi a vytáhla ze skříně svou školní uniformu. "Jdu do koupelny." došla k žebříku a slezla dolů. Lilly ještě chvíli ležela v posteli. Vtom se probudila dívka co spala u okna a zakašlala.
"Není ti nic ?" zeptala se jí Lilly.
"Hmm to bude s toho včerejšího počasí, byla jsem úplně mokrá."
"Tak to je vážně smůla, že jsi nemocná. Zrovna první den školy..."
"To není zas takový problém, Anabella si přece dojde na ošetřovnu. Jmenuješ se tak,že jo ?" to se probudila dívka která spala u dveří. Měla vlasy skořicové barvy, dlouhé jen kousek nad ramena.
"Jo, jmenuju. A tady je ošetřovna ?"
"Samozřejmě. Já tam byla už včera - taky sem hodně zmokla." odpověděla dívka
"Jak se jmenuješ ?" zeptala se Lilly.
"Já jsem Lucy Cleenerová. Tebe znám, ty si Lilly Potterová, Anabellu taky už znám, ta vedle mě je Natalli Woodsová - sestra prefektky Dominiky, tu vedle ní neznám a tu černovlasou taky ne, ale počítam že to bude asi někdo od Blacků."
"Ne, jmenujese Deisi Winterová a je s mudlovské rodiny." vysvětlovala Lilly.
"Jo, a navíc všichni z rodu Blacků už vymřeli." přidala se Anabella. To už se probudila i dívka která spala vedle Natalli.
"Ahoj." pozdravila je. Všichni jí jednohlasně odpověděli (kromě Natalli - ta ještě spala)
"Tak aby jsme se zanali - já sem Lucy Cleenerová, vedle mě je Lilly Potterová, ale tu asi znáš, u okna Anabella Anweelová a ta co spí je Natalli Woodsová, jo a ještě tu s námi bydlí Deisi Winterová a ta je v koupelně. Ty se jmenuješ jak ?"
"Emma Malfoyová."
"Cože ?!?" podivilo se pět hlasů najednou.
"Děláš si z nás legraci ?" zeptala se podezíravě Lucy "I když na to vypadáš..." a prohlížela si její blond vlasy a světle modré oči. " No a jaktože nejsi ve zmijozelu ?"
"Jaktože Lilly není v nebelvíru ?!" odsekla Emma. "Já nechci být Malfoyová nejsem jako oni ! A už vůbec nechci být ve zmijozelu ! Já nejsem zlá jak mí bratři ! Jen protože jsem Malfoyová, mě všichni posuzují jako nějakou potvoru a přitom mě vůbec neznají !" rozčilovala se Emma
"Jo, jo uklidni se ! My jsme se jen divily jasný ?" nedala se Lucy "Takže toho necháme a budem kámošky fajn ?"
Emma přikývla.
"Nejsi jako Malfoyovi - pravda, i když jsi Malfoyová - ale nejsi jako oni si přece v havraspáru ! V koleji pro ty nejchytřejší !" pokračovala Lucy.
Jejich hlučný rozhovor probudil i Natalli. "Dobré ráno !" pozdravili ji všichni.
"Ahoj" odpověděla rozespale Natalli. Lucy představila Natalli všechny její spolubydlící a vtom se oběvila Deisi. "Dobré ráno všem !" pozdravila "Nechci vás nijak otravovat ale za půl hodiny jdeme na snídani. Asi by jste se měli přichystat."
"A kde jsi byla tak dlouho ?" zajímala se Lilly.
"Byla jsem se podívat za klukama. Dřív jsem se vlasně bavila jen s klukama, u nás to tiž všechny holky byly strašné - na byly tam jen tři - ale stejně se snimi nedalo mluvit."
"No, nebudeme strácet čas a půjdeme." rozhodla Lucy. Potom si vytáhla oblečení a rozběhla se do koupelny. Všichni kromě Deisi ji následovali. Lucy která byla u vchodu do koupelny jako první, se dotkla žluté květiny a vyslovila heslo "mýdlové bubliny" a dveře se otevřely. Lilly jako jediná v koupelně ještě nebyla a teď ji překvapilo, že je tak malá. Hned se na to zeptala ostatních.
"Ale ne, vůbec není malá." řekla Lucy. A postupně začala odhrnovat závěsi na protější stěně, kde se teď střídavě objevovali velké vany a sprchové kouty.
"No dobře, není malá." souhlasila Lilly.
Podél modrých kachlových stěn stály umyvadla, nad každým z nich zrcadlo. Lilly se rychle převlékla, načesala si vlasy a vyběhla s koupelny. Chtěla si s Deisi promluvit osamotě než příjdou ostatní holky.
"Deisi, hádej co je nového !" vykřikla hned jak vylezla po žebříku.
"To netuším." řekla Deisi a tvářila se velmi zvláštně.
"Tebe to nezajímá ?" divila se Lilly.
"No, já na tohle nejsem zvyklá...ty holčičí pomluvy...já výrůstala mezi kluky a oni tohle nedělají. Jo řeknem si nějaké tajemství nebo když o někom něco víme ale neděláme s toho takovou vědu chápeš ? Ale samozřejmě že mě to zajíma."
"Jo, jo chápu tě. No takže...představ si, že tu s námi bydlí Emma Malfoyová !"
"Malfoyová ?....A jo Malfoyová ! Sestra toho kluka ze zmijozelu ?"
"Jo přesně tu myslím ! Ale na nic se jí nevyptávej, asi by se naštvala. Ona není jako ostatní Malfoyovi...myslím že je celkem fajn." vysvětlovala Lilly.
"A ty ostatní holky ?" zeptala se Deisi zrovna když vstoupila Lucy, ta se okamžitě se pustila do vysvětlování (zase xD)
"Ta malá to je Anabella Anweelová, ale zdá se mi celkem chytrá. Ta blonďatá, to je Emma Malfoyová. Představte si to ! Emma Malfoyová a je v havraspáru ! Kdo to kdy viděl ?! Pak je tady Natalli Woodsová, to je sestra prefektky Dominiky, je jí celkem podobná. Lilly znáš...no a já sem Lucy Cleenerová. Máte tady nějaké sourozence ?" a aniž by čekala na odpověď pokračovala "já jo. Bratra Jacka, jsme dvojčata. Někdy vám ho představím. Třeba až budem čekat na Dominik. Jo a jestli jde o Emmu - snažte se s ní nějak vyjít, vždyť tu spolu budem bydlet sedm let. Už jdu do společenské. Zatím čau." a rychle slezla se žebříku.
"Pěkně ukecaná holka !" řekla Lilly jakmila byla Lucy pryč.
"No to teda jo !"

Kapitola 5. - Významná událost

28. května 2010 v 18:03 | já |  ○ Harry Potter's children
"Uvidíš, že v havraspáru to taky není špatné." usmála se na ni Dominika. Lilly jen přikývla. Vlasně jí tak moc nevadilo, že je v havraspáru, ale co na to řekne mamka s taťkou ?! Vzpoměla si na jejich poznámky ("Nemyslím si že by v nebelvíru potřebovali někoho do famfrpálového družstva") a taky jak na ně reagovala ( "Jak můžete vědět že budu v nebelvíru ?!?") Aspoň může říct, že měla pravdu.
"Doufám, že Deisi bude taky v havraspáru." řekla Lilly. Alex přikývl a vzápětí slyšeli Nicky říkat :
"Winterová, Deisi !"
Asi po minutě ( k Lillyiné velké radosti ) klobouk vykřikl "Havraspár !"
Všichni u stolu začali tleskat a přívítali Deisi, která se k nim radostně rozběhla a posadila se mezi Lilly a Alexe.
"Vím, že jsi chtěla být v nebelvíru, ale takhle jsme aspoň v jedné koleji." řekla Deisi a sledovala jak Candy Zeittová byla zařazena do zmijozelu.V tu chvíli se ve Velké síni objevilo spoustu duchů. Byli průsvitní a perleťově bílí a vyzařovali podivné světlo.
"Klid prosím !" zakřičel McGonagall aby si zjednal ticho. "Dobře, ještě než se najím," pokračoval klidně "vám musím ještě zopakovat všechny ty keci jako každý rok. Né, že by se mi nějak chtělo - už mám taky celkem hlad- ale nedá se nic dělat. Zaprvé - všem studentům je zakázané, aby chodili do zapovězeného lesa. a ještě taky.....hmmmmm.....Nicky, podej mi prosím můj seznam !" otočila se na svou asistentku. Pár studentů se zasmálo.
"Ano, ano tady to je......takže...už pátý rok se můžou na konkurz do kolejních famfrpálových družstev přihlásit i studenti prvního ročníku - upozorňuju vás ale že velkou šanci na vybrání nemáte. No a ještě něco.....to vám řeknu až po večeři protože je to na dlouho a všichni včetně mě už mají hlad." ukončil svůj proslov a ve chvíli kdy si sedl se na zlatých talířích objevilo spoustu jídla - pečené brambory, vařené brambory, smažené brambory, americké brambory, bramborová kaše, bramborový selát, hranolky, smažené kuřecí řízky, smažený sýr, pečené kuře - prostě úplně všechno, co měla Lilly ráda. Hostina jí opravdu spravila náladu. Řekla si, že si dá od všeho něco, aby ochutnala všechno. Sotva pár minut po tom, co Lilly dojedla objevili se zákusky : všechny příchutě zmrzlin které kdy viděla, puding, jablečný koláč se šlehačkou, syrupové košíčky,...
Lilly si na talíř naložila kousek jablečného koláče a vedle něj kopeček karamelové zmrzliny.
"Ve které ty jsi chtěl být koleji Alexi ?" zeptala se Lilly když dojedla svůj koláč.
"No né, ty už se mnou mluvýš ?" zeptals e posměšně Alex "Ale jestli to chceš vědět, tak jsem vážně chtěl být v havraspáru a to se mi vyplnilo...ale nebelvír by taky šel."
Zákusky teď vystřídaly větrové bonbony. Profesor McGonagall vstal a všichni stichli.
"Zapoměl jsem na několik věcí - hlavně jsem vám zapoměl představit našeho nového učitele obrany proti černé magii - profesora Teddyho Lupina. Síní se ozval hlasitý potlesk. Nejvíc tleskali starší dívky - Teddymu bylo 22 a byl neobyčejně hezký. I prefektka Dominika z něj nemohla spustit oči.
"S Teddym to máš marný - chodí s mou sestřenkou Vicky." zašeptala jí Lilly a Dominika se zatvářila sklamaně.
"Jo a kdo jste tu noví - tohle je moje asistentka Nicky Tarffová. Ale to jen tak mimochodem...Dnes se ale dozvíte ještě jedno velké překvapení ! Tento rok, se totiž bude konat Turnaj tří kouzelníků"
"Cože ?"  "Vážně ?"  "Super !" byly slyšet hlasy studentů.
"Vy určitě čekáte, že řeknu, že bude zrušený famfrpál, ale tak to není. Z Krásnohůlek i z Kruvalu totiž přijedou i vybraná famfrpálová drušstva. No a teď něco k Turnaji tří kouzelníků : Tři nejlepšími školy čar a kouzel - a to jsou Bradavice, Krásnohůlky (ve Francii) a Kruval (v Rumunsku) - každých pět let v jedné s těchto škol koná Turnaj tří kouzelníků. Je to samozřejmě velká a velice víznamná událost. O to významější je proto, že poprve v dějinách budou mezi sebou soupeřit nejen tři vybraní studenti, ale i famfrpálová družstva - z každé školy čtyři."
Zdálo se, že tato informace se studentům velmi líbí.
"Tento rok," pokračoval McGonagall "se bude turnaj konat ve Francii, v Krásnohůlkách. Pojede tam přibližně 120 vybraných studentů naší školy, já, Nicky, profesor Lupin a profesorka Wanberková (aby vybrané studenty měl kdo učit)"
"Zbytek vám vysvětlím zítra u snídaně. No, to je pro dnešek vše - můžete jít."ukončil McGonagall svou řeč.
Studenti se mezi sebou okamžitě začali bavit o tom co teď slyšeli - každý chtěl patřit k těm vybraným studentům.
"Musím se hned poradit s Rose !" pomyslela si Lilly. Vzápětí si však uvědomila, že s Rose ani mluvit nechce. Neměla náladu poslouchat "Jaktože nejsi v nebelvíru ? Co se to stalo ?" a Jamesovo provokování "Tak Lillynko a kdypak napíšeš mamince kam tě zařadili ? Ta s toho asi radost mít nebude..."
 Dominika vstala a zakřičela :
"Všichni s prvního ročníku pojďte prosím za mnou. A držte se pohromadě ať se nikdo neztratí !"
Lilly a Deisi šly jako první ( samozřejmě až po Dominice ). Hrad byl opravdu ještě hezčí a zajímavější než si Lilly představovala. Teď stoupali po mramorovém schodišti, kolem kterého byla spousta pohyblivých portrétů. Spoustu studentů se tomu velmi divili ale Lilly už to znala.
"Jak dlouho ještě půjdeme ? Už musíme být opravdu vysoko..." stěžoval si Alex.
"Už jen chvíli. Havraspárská je druhá nejvyšší věž z celého hradu tak se nediv." řekla Dominika. Právě došli k úzkému spirálovitému schodišti. Lilly už se pěkně točila hlava když se před nimi objevily dveře. Byly z tmavého dřeva, neměli ani kliku, ani klíčovou dírku, ale jen bronzové klepadlo ve tvaru orla. Dominika na dveře třikrát zaklepala a vtom se ozval melodický hlas :
"Existovali dřív mudlové nebo kouzelníci ?" Všichni na dveře vytřeštili oči, Dominiku to ale nijak nevyvedlo z míry. Téměř okamžitě odpověděla : "Oba druhy lidí vznikli ve stejnou dobu, jen kouzelníkům nějakou dobu trvalo než se dozvěděli o své moci."
"To je správná úvaha" odpověděl hlas a dveře se otevřely. Společenská místnost havraspáru byla velká kruhovitá místnost. Strop byl velmi tmavý a pomalovaný hvězdami, které se odráželi v koberci tmavomodré barvy. Ve výklenku přímo naproti dveří stála velká socha z bílého mramoru.
"To je Rowena z Havraspáru." vysvětlila Dominika, když si všimla že se na sochu všichni dívají. Ve společenské místnosti byly stoli s velmi měkce vypadajícími židlemi, krb kolem kterého stálo několik nízkých sedátek a dokonce i malou knihovnu. Zdi byly také modré, ale o něco světlejší než strop, okna kulatá se závěsi skoro světle modrými.
"Dívčí ložnice jsou po pravé straně po schodech doprava, chlapci se vydají nahoru po levé straně." vysvětlovala Dominika. Potom přešla úplně zadnímu regálu knihovny, který měl po obou stranách nějaké podivné úchytky. Dominika přišla k té na pravé straně a zatočila s ní. Regál se odsunul a za ním se objevily dveře. Byly světle zelené a celé pomalované nádhernými květinami.
"Dohle je vchod do dívčí koupelny. Do chlapecké se dostanete když zatočíte kličkou na drohé straně." pokračovala Dominika. "Holky vy teď dobře poslouchejte. Dotknete se té velké žluté kvetiny uprostřed a řeknete heslo, které vám dám na tomto papírku - kluci ho totiž nesmí znát." a dala každé s dívek jeden kousek pergamenu.
"A nám hesla nedáš ?" zeptal se nějaký vysoký kluk.
"Moment." řekla Dominika a vyběhla s knihovničky až na schody k chlapeckým ložnicím. Potom zakřičela : "Nicolassi ! Pojď okamžitě sem ! Možná ti nedošlo že si prefekt a teď máš spolu se mnou ukazovat novým studentům naši společenskou místnost. Asi tě to překvapí, ale já heslo od chlapecké koupelny neznám !" Bylo velmi zvláštní jak s tak drobné a mile vypadající dívky najednou šel strach. Po schodech sešel nějaké velice hezký kluk. Nebyl nijak vysoký, jen o něco vyšší než Dominika, delší vlasy oříškové barvy mu spadaly skoro až do tmavě zelených očí.
"Jo, jasně, promiň Domi, já na to úplně zapomněl." řekla
"Neříkej, náš dokonalý Nicolass Cooper přece nikdy nic nezapomíná." odpověděla mu Dominika s ironií v hlase.
"Přece na mě ještě nejsi naštvaná kvůli tomu co se stalo ? Říkal sem že to nebylo schválně."
"Nééé ? To bych se teda moc divila. Celá škola se mi asi týden smála ! Celá škola ! Jenomže to si náš dokonalý Nicolass neumí ani představit, toho přece mají všichni rádi. A já sem byla tak blbá, že sem měla taky !" rozčilovala se Dominika.
"Nechtěli by jste si to nechat na jindy ?" zeptala se Lilly kterou už to začínalo rozčilovat.
"Jo Domi, ta holčička má pravdu, tak už se na mě nezlob." usmál se mile Nicolass a došel až ke skupině chlapců, kteří stáli u kliky na pravé straně regálu a rozdal jim papírky s hesly. Zatočil kličkou a vysvětlil jim co mají udělat aby se dveře otevřeli a potom si šel stoupnout vedle Dominiky. Ta se na něho naposledy zamračeně podívala a odešla do prostřed místnosti aby na ni všichni dobře viděli a pokračovala ve vysvětlování.
"Zavazadla najedete ve svých pokojích, prosím aby jste se tu dnes dlouho nezdržovali, poněvač bych tu musela dělat dozor a já už bych celkem chtěla jít spát. Zítra vás čeká první školní den. Jakmile se probudíte, oblečete si školní hábity, dojdete si do koupelny a v 7:30 budete čekat tady ve společenské místnosti, abych vás s Nicolassem odvedla na snídani do velké síně. Přeji vám dobrou noc." věnovala Nicolassovi poslední zamračečný pohled a potom zmizela na schodišti.
"Domča ještě zapoměla říct, že ředitelem havraspárské koleje je profesor Schreiber. Takže... hmmm...Dobrou noc !" Usmál se na ně a Lilly si všimla jeho nádherně bílých zubů. Potom odešel po druhých schodech. V tu chvíli začala bitka o to kdo půjde první do koupelny. Dominika to zřejmě slyšela, protože se vrátila a řekla : "Nemusíte se hádat - v každé koupelně je celkem pět van a pět sprchových koutů oddělených závěsi." a opět zmizela. Lilly se sprchovala ráno, takže teď už nemusela. Vyšla po schodišti nahoru a ocitla se v další kruhové místnosti. Všude kolem byly odsebe stejně vzdálené dveře opatřené bronzovými tabulkami. Na té co zdobila dveře nejblíž schodišti bylo napsáno : první ročník. Lilly otevřela dveře a uviděla úzký žebřík nahoru. "U munga ! Tady je to jak v bludišti." pomyslela si. Vylezla po žebříku do velmi zvláštní místnosti. Měla polokruhovitý tvar a u rovné zdi naproti dveřím bylo umístěno šest postelí se světle modrými závěsi. Byla zde pruhovaná tapeta na které byly snad všechny odstíny modré a díky kulatým oknům to tam působilo trochu jako v lodi. Na druhé postely od okna byl další bronzový štítek s nápisem Lilly Potterová a k její velké radosti měla vedle ní spát právě Deisi Winterová. Z druhé strany měla postel Anabella Anweelová a ta podle Lilly vypadal že je v pohodě. Lilly si oblékla svou světle zelenou noční košili s logem Flying girls (velké modré F a žluté G, vedle nich duhová hvězda jakou má Lilly na koštěti) a s kufru vytáhla povlečení se stejným vyobrazením. Povlékla si peřinu a polštář a když zrovna lepila velký plakát Flying Girls nad svou postel, vstoupila dovnitř Deisi. "Flying Girls ? To jsou volejbalistky ?"
Lilly se rozesmála "Ne, hrají famfrpál - to je kouzelnický sport. Myslým že volejbalistky asi košťata nemají, ale to říct nemůžu - nevím totiž co je to volejbal."
"A jo ! Košťata ! Hned mi na nich něco nesedělo." řekla Deisi a posadila se na postel. "Asi je máš hodně ráda co ?"
"Jo," odpověděla Lilly "dokonce mám i stešné koště jako ony ! Asi půjdu na konkurz do kolejního famfrpálového drušstva."
"Tak to je fajn. Už asi půjdu spát tak dobrou !" řekla Deisi.
"Dobrou !" odpověděla Lilly. Zhasla světlo, vlezla si do postele a téměř okamžitě usnula.

Tak to sem vážně nečekala xD

27. května 2010 v 15:58 | já |  ○ Já & blog ♥
Lepší už to být nemůže ! Ani jsem nečekala že to bude tak rychle, ale někomu se podařilo opravit náš počítač =) Ani si neumíte představit jak sem šťastná ! =) MŮŽU ZASE PSÁT ! xD

Špatné zprávy...=(

26. května 2010 v 16:37 | já |  ○ Já & blog ♥
Ahoj všichni
zdrávím vás ze školního kompu - s tohoto jediného jdou psát články. V pondělí nám totiž při bouřce zhořel počítač a teď nějak žádný nemáme =( =( ve škole jde psát jenom s tohoto, kam se jen tak nedostanu - je totiž učitelskej a já řekla že na něm stáhnu fatky z jedné školní akce. Strašně moc se omlouvám mím SBéčkům že nebudu obcházet a komentovat =( snad budu mít brzy notebook
vaše Hermiona

Jsem z5 xD

22. května 2010 v 20:49 | já |  ○ Já & blog ♥
Ahoj všichni =D omlouvám se svým SBéčkům že jsem neobcházela ale byla jsem teď na tři dny v Praze xD Musím říct že to tam bylo super akorát sem děsně unavená - za celej výlet sem spala dohromady asi sedum hodin xD Samozřejmě hned jak sem přišla tak jsem šla na blog - ten má přednost přede vším xD

seřazení mích aktivit xD neříkám že mě všechno s toho baví - je tam prostě to co nejčastěji dělám ve svém volném čase
1. místo - blog
2. místo - kreslení
3. místo - můj pejsek
4. místo - čtení
5. místo - TV / PC - facebook, icq,...
6. místo - klavír
7. místo - škola & učení
8. místo - uklízení doma ( nesnáším )

Kapitola 4 - To nemůže být pravda, celý článek

15. května 2010 v 21:53 | já |  ○ Harry Potter's children
"Tak v tom s tebou souhlasím." řekla Lilly, potom jako by si uvědomila, že se k Alexovi chová mile. Zamračila se na něho a řekla : "Dobře, už si nám to řekl a teď padej, chceme se převléknout !"
"Už du." řekl Alex a nezdálo se že by mu nějak vadil nepřátelský tón, jakým s ním Lilly mluvila.
"Proč si na něj taková ?" zeptala se Deisi jakmile byl Alex pryč.
"Je strašně vlezlý !" rosčilovala se Lilly. "Se nám sem nastěhuje, a dělá jako kdyby to byl náš nejlepší kamarád ! Tohle já přímo nesnáším, ani se nám nepředstavil dokud si mu to neřekla a nejradši by taby byl snad celou cestu !"
"Mě přišel docela v pohodě..." řekla Deisi. "Dopovíš mi to o těch kolejích ?"
"No jo...a kde sem to skončila ??"
"U nelebíru....nebo tak nějak." odpověděla Deisi a Lilly se rozesmála.
"Ale né, to je nebelvír. No, je to kolej, do které chodí celá moje rodina už spoustu let, což znamená že já tam nejspíš budu taky. Říká se, že žáci nebelvíru jsou hodně odvážní.  Pak je tam ještě havraspár a tam jsou prý všichni hrozně chytří. Potom mrzimor - někde jsem slyšela, že žáci mrzimoru mají 'mravní sílu' ale nějak nechápu co to je. No a zmijozel - to není třeba komentovat, viděla jsi přece Malfoye a takových je tam víc. Ale jinak o bradavicích nic nevím. Nevím jak nás budou zařazovat, ani nevím jak to tam vypadá, nevím co se tam dělá, neznám žádné předměty. Ach jo, kluci mi nikdy nic neřeknou."
"Ty tam máš nějaké starší kamarády ?" zeptala se Deisi zvědavě.
"Ne, to ne, já myslela své bratry." řekla Lilly.
"Jé ty máš bratry ?" zeptala se s,utně Deisi. "Já nemám ani bratra, ani sestru."
"Jo mám. Dva a sou hrozně otravní. Jeden lepší než druhý, vážně. Byla by jsi s nimi týden a hned by tě to přešlo....i když někdy je s nimi docela legrace. Vážně by jsme se už měly převléknout."
Lilly měla hábit hned nahoře v kufru, protože se začala balit tři dny předem, měla všechno promyšlené. Zato Deisi naházela věci do kufru na poslední chvíli a teď se v něm přehrabovala, aby hábit našla. Za pět minut už byly obě oblečeny v novém školním hábitu. Deisi vytáhla ze svého kufru ještě zrcátko a začala se v něm kriticky prohlížet. Bradavická uniforma se skládala s bíle košile, tmavě šedého svetru s velkým výstřihem a skládané černé sukýnky. Přes to všechno byl přehozený černý rozevlátý plášť až na zem.
"V životě jsem na sobě sukni neměla." stěžovala si Deisi. "Kdyby mě teď viděl Luky, dostal by záchvat smíchu."
"Na to si asi budeš muset zvyknout." řekla Lilly. " Kromě víkendů v tom budeš chodit pořát.
Lilly se podívala s okna. Pršelo teď ještě víc než před tím.
"Kolik je hodin ?" zeptala se Lilly. "Už mám celkem hlad."
"Už budou dvě." řekla Deisi a u toho se dívala na něco malého a divného co vytáhla s kufru.
"Co to je ? "
"Mobil. Vy neznáte mobilní telefony ?"
"Ne, k čemu to je ?" zajímala se Lilly
Deisi se rozesmála. Lilly ji pozorovala a nechápala co je tu k smíchu. Konečně se Deisi uklidnila tak aby mohla mluvit a začala vysvětlovat : "No, každý mobil má své telefoní číslo - já mám třeba 774896317, a mám uložené čísla svých kamarádů, svých rodičů a tak. Když vytočím jejich číslo, tak pak s nimi můžu i mluvit. Nebo se taky dají posílat správy. N mobilu můžeš ale hrát i hry, ukazuje čas, můžeš si nastavit budík, používat kalkulačku..."
"A to všechno mudlové vymysleli bez kouzel ?" zeptala se Lilly nechápavěů.
"Asi jo, nebo jim možná pomohli nějací kouzelníci, o  tom jsem nikdy nepřemýšlela." řekla Deisi.
Vtom se dveře jejich kupé znovu otevřely a stála za nimi nějaká žena s vozíkem a zeptala se : "Dáte si něco k jídlu ?"
Lilly, která už měla hrozný hlad vyšla za ní na chodbu a Deisi ji následovala.
"Jo, takže já si vezmu....jedny dýňové paštičky, tři kotlové koláčky, pět čokoládových žabek a maxovy maxižvýkačky."
"Ano, takže to budou tři srpce a osum svrčků." řekla žena a podala jí vybrané jídlo.
Lilly ustoupila o kousek dál a čekala na Deisi. Ta se ale na ní otočila a pohledemjí naznačila, že vůbec neví co to ve vozíku je. "Vezmi si od všeho jednen kousek." poradila jí Lilly a odešla spátky do kupé. Zachvíli se Deisi vrátila a vysypala hromadu nakoupeného jídla na volnou sedačku. Lilly se okamžitě pustila do kotlových koláčků a Deisi si zatím všechno jen zaujatě prohlížela. Nakonec ochutnala jednu dýňovou paštičku.
"Hmmm, tak ta je vážně dobrá ! škoda že už další nemám..."
"Takhle toho aspoň ochutnáš víc. Třeba kotlové koláčky jsou taky moc dobré, ale dávej si pozor na Bertíkovy fazolky 1000x jinak. Ty co májí divnou barvu radši vůbec nejes ! Mají šílené příchutě, já třeba nesnáším játrové ! Jo a ty úplně bílé jsou kokosové, ty jsou nejlepší. Když už mluvíme o tom kokosu, kdyby ti někdo podezřelí jen tak nabízel kokosku, jen tak si ji neber ! Mohla by to být krvácivá kokoska, potom by ti tekla krev s nosu. A jedlý pergamen je taky moc dobrý ! Chutná jako karamel." poučovala ji Lilly.
Zachvíli už byly obě přecpané a v jejich kupé se vznášelo několik zvonkově modrých bublin z maxových maxižvýkaček, které se nedaly prasknout. Holky se bavili o všem možném a brzy došla řeč opět na telefony. To vlastně ani nepotřebuješ sovy ! Můžeš přece rodičům zavolat. " říkala zrovna Lilly, když do kupé vstoupila nějaká starší dívka s lesklým modrým odznakem na školním hábitu. Měla světle hnědé vlasy dlouhé asi po ramena a modrozelené oči.
"Jestli mluvíte o mobilním telefonu, tak ty v Bradavicích nefungují. " upozornila je dívka.
"Ty jsi prefektka že jo ?" zeptala se Lilly.
"Ano, jsem prefektka havraspárské koleje a jmenuju se Dominika Woodsová."
"A potřebuješ něco ?" zajímala se Lilly
"Ne, já jen obcházím kupé a kontroluju jestli je všechno v pořádku." řekla Dominika a odešla.
"V Bradavicích jsou i prefekti ? divila se Deisi.
Takhle to pokračovalo celé odpoledne. Deisi se vyptávala, Lilly jí odpovídala, pak se zase ptala Lilly....
"Připravte se prosím, za deset minut budeme v Bradavicích." rozrzněl se vlakem nějaký hlas.
"Já tomu nemůžu uvěřit !!!" zaječela Lilly, rozběhla se k zrcadlu a začala se upravovat. Vtom se ve dveřích znovu objevila prefektka Dominika. 
"Kufry si nechte ve vlaku, do školy budou dopraveny zvlášť."
" A Andy tu mám nechat taky ?" zeptala se Lilly a ukázala na svého malého králíčka.
" Ne, tu si vezmi s sebou." odpověděla jí Dominika a byla pryč.
"Jestli chceš, tak já ti ji vezmu, je moc hezká." nabídla se Deisi a prohlížela si Andy, která spala v přepravce.
"Ne, to je v pohodě, vezmu si ji sama." řekla Lilly a pustila Deisi k zrcadlu. Asi po dvou minutách vlak zastavil a hromada studentů se tlačila chodbou ven. Lilly a Deisi vystoupily až byly všichni venku. Lilly se rozhlédla kolem sebe a uvědomila si, že ji všichni pozorují ! Sem tam se dokonce i ozývaly otázky "Podívej, není to Lilly Potterová ?!" a odpovědi "Ano, ano vážně ! To je určitě ona !"
"Odkud tě proboha znají ?" divila se Deisi.
Lilly se nad tím zamyslela. Nepřipadalo jí nijak divné že jí Alex znal - na to byl zvědavý a otravný dost, ale co ti všichni ostatní ?
"Prváci ! Poďte sem všeci ! Tady, tady - prváci !"
"Jé to je Hagrid." vykřikla Lilly a rozběhla se k němu, Deisi ji následovala.
"Ahoj Lilly, jseš v pořádku ?" zeptal se Hagrid a usmál se na ni přes své husté ježaté vousy.
"Líp už to nejde." usmála se Lilly.
"Máš novou kamarádku ?" zeptal se Hagrid a podíval se na Deisi.
"Jo, to je Deisi Winterová - Deisi, to je Hagrid. " představila je Lilly ( Hagrid při představování Deisi málem rozmáčkl ruku )
"Ste tady všeci prváci ?" zařval Hagrid "Dobře, tak dem."
Najednou se hrozně rozpršelo, létaly blesky a během několika vteřin byli všichni úplně mokří." Přesto ale šli pořád za Hagridem.
"Tak, todle to sou Bradavice !" řekl důležitě Hagrid když došli k jezeru a ukázal na hrad stojící na vysokém skalnatém kopci. I přesto, že byl v bouři sotva viditelný, ze všech tran se ozvalo hlasité " Óóóóó !"
"Tak, teďka si všeci maximálně po třech vlezte do těch člunů" vysvětlil Hagrid a sám si do jednoho sedl. Lilly a Deisi se zrovna chystali nasednout do jednoho z člunů - chtěli si ho nechat sami pro sebe když se za nimi ozval známý hlas : "Já pojedu svámi jo ?"
"Ne, Alexi, to teda rozhodně ne !" naštvala se Lilly.
"Ach jo, se mnou se tu nikdo nebaví... " řekl smutně Alex a otočil se k odchodu."
"Né Alexi, pojď si sednout k nám !" zavolala na něho Deisi. Lilly se už chystala něco namítnout ale Deisi se na ni zamračila.
"No dobře, ať teda jede s námi, ale ať se mě na nic nevyptává !"
Čluny je sami vezli po jezeru a mezitím pršelo stále víc a víc. Všem už teď byla zima a přáli si být konečně v teple. Dorazili ke břehu, vystoupili ze člunů a šplhali za Haridem po kamenech. Byla to opravdu náročná cesta. A konečně tam byli ! Lilly konečně uviděla Bradavický hrad. Byl ještě větší a měl daleko víc věží než si představovala. Ještě vystoupali po kamených schodech a pak zastavili u velké brány s dubového dřeva.
"Ste tady všeci ? " zeptal se ještě naposled Hagrid a pak zabouchal na hradní bránu. Deisi a Lilly stáli hned za ním. Hlavní brána se otevřela a za ní stála nějaká sotva dospělá dívka s kaštanově hnědými vlasy, staženými do culíků.
"Ahoj Deisi ! Dlouho jsme se neviděly."
"Ahoj Nicky ! No to jo teda, naposledy ráno co ?"
"A jo vlastně..." vzpoměla si Nicky, McGonagallova asistentka. "A ty jsi určitě Lilly Potterová ! Tvoje bratry znám velmi dobře, hlavně James mě pořát otravuje."
"Hm, to on otravuje každého..." řekla Lilly
"No jo....tak nebudeme tady tak stát, pojďte za mnou." zakřičela Nicky na všechny studenty, aby ji přes bouřku venku slyšely. Vešla dovnitř a ostatní šli rychle za ní - byli rádi že jsou někdy v suchu.
"Tak, tady jsme ve Vstupní síni." poučila je Nicky.
Všichni se rozhlédly kolem sebe. Všude bylo spoustu schodišť, které vedly do horních pater a strop byl tak vysoko, že na něj ani nedohlédly.
"No vy teda vypadáte...." řekla Nicky a skoumavě si je prohlížela. "No ni, takhle na zařazování nemůžete....budete se muset převléknout."
"Převléknout ?!? A nejsi tak náhodou čarodějka ?!?" To přišel ředitel McGonagall. "Od čeho jsou asi tak sušící kouzla ? Někdy se divím, proč jsem si vybral tak potrefenou asistentku..."
"Noooo, jo...jo, hned to bude, můžete jít pane řediteli."
McGonagall odešel a ve Vstupní síni bylo úplné ticho.
"No, aby jste rozuměli, já totiž...no prostě jsem ještě nikdy studenty na slavnost neuváděla." vysvětlovala Nicky."Jen kdybych si tak vspoměla, jak se dělá sušící kouzlo.... jo, jo už to mám...takže teď sem za mnou po jednom příjdete, a já vás usuším. Na vlasy to ale bouhužel nefunguje."
Nicky potichu prováděla nejaká zaklínadla a postupně sušila hábity všem studentům.
"Už tu nepotřebuje nikdo usušit ?" zeptala se Nicky. Nikdo jí neodpověděl.
"Tak dobře, budete muset jít s mokrými vlasy...seřaďte se do dovojic tady za mnou." otvřela obrovské dveře na pravé straně a vešla dovnitř, všichni studenti šli za ní. Ocitli se v obrovské a velmi zvláštní místnosti. Osvětlovaly ji tisíce svící které se vznášeli ve vzduchu. V síni bylo celkem pět stolů. Čtyři z nich byli umíetěny svysle proti dveřím a sedělo u nich spoustu dětí. A u protější zdi seděli u dlouhého stolu profesoři. Ředitel McGonagall seděl uprostřed, na měkce vypadající židly, o něco vyšší než měli ostatní. Jedno místo vedle něj bylo volné a Lilly si domyslela že asi patří Nicky. Se zbývající ch učitelů Lilly znala jen Hagrida, Nevilla Longbotoma, přítele jejích rodičů, které učil bylinkářství....a (Lilly tomu ani nemohla uvěřit ) na konci řady seděl Teddy Lupin ! Lilly si vspoměla na to co slyšela s rozhovoru svých rodičů "A myslíš, že přijede i Vicky když tam bude Teddy ?"
Tedy tady opravdu byl, ale proč ? Narozdíl od ostatních si Lilly se zařazování nedělala těžkou hlavu a jak tak přemýšlela co tu dělá Teddy, ani si nevšimla že Nicky před učitelský stůl postavila třínohou stoličku a na ni velice starý a podivný klobouk. Teď bylo v síni dokonalé ticho, toho už si všimla dokonce i Lilly. Nezařazení studenti stáli zády k ostatním a vyděli pouze profesory. Všichni v síni teď sledovali Nicky, která stála u stoličky, jako by nevěděla co má dělat. McGonagall se na ni významě podíval a jako by se jí rozsvítilo.
"Jo, takže až řeknu....až vás zavolám....vlastně ne...hmmmm... jo, až přečtu vaše jméno, tak sem příjdete k té stoličce a sednete si...jako na tu stoličku a já vám dám na hlavu klobouk -"
"Moudrý klobouk." dodal McGonagall.
"Jo, jasně, Moudrý klobouk, a tan  vás zařadí do kolejí." odstoupila o kousek dál a podívala se na klobouk. "Jo, ještě jsem zapoměla - tento rok sem nastoupí jediná dcera Harryho Pottera a na její počest teď uslyšíte od Moudrého klobouku stejnou píseň jako v roce, kdy sem nastoupil sám Harry Potter."
Lilly a Deisi se na sebe nechápavě podívali a vtom klobouk začal zpívat :
Zdá se vám, že jsem ošklivý,
myslete si co chcete.
Chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky s plsti,
jsem Moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím z jakého je těsta.
Nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká nebelvír,
kde chrabré mají srdce.
Odvaha, klid a rytířskost,
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká mrzimor,
máš jejich mravní sílu.
Jsou čestní a vždy ochotní,
přiložit ruku k dílu.
Či moudrý, starý havraspár,
pokud máš bystrou hlavu.
Tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude zmijozel,
kde nastane tvá chvíle.
Ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká) !
Já, Moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu co tě čeká.
Všichni ve Velké síni hlasitě tleskali . Když potlesk utichl, Nicky přečetla první jméno :
"Anweelová, Anabella !"
Dívka s kaštanově hnědými vlasy pomalu šla ke stoličce. Byla opravdu malá, ještě menší než Lilly.
Nicky položila Anabelle na hlavu Moudrý klobouk, který jí okamžitě spadl přes oči. Během několika málo vteřin klobouk vykřikl : "Havraspár !"
Anabella si radostně sundala klobouk a rozběhla se ke druhému stolu zprava od kterého se ozýval hlasitý potlesk. Anabella se posadila vedle prefektky Dominiky, která se na ni zářivě usmívala.
A tak to pokračovalo pořát dál. Marty Baller se dostal do mrzimoru, Kessi Bonesová, také do mrzimoru, Daniela Capriová do nebelvíru, dvojčata Jack a Lucy Cleenerovi do havraspáru a David Forman se stal prvním žákem zmijozelu. Potom už Lilly přestala zařazování vnímat, dokut nezaslechla povědomé jméno : "Morgan, Alex !"
V Alexově případě se klobouk rozhodoval poměrně dlouho, nakonec ale vykřikl "Havraspár !"
Další čtyři studenty poslal klobouk do nebelvíru, potom zmijozel, mrzimor, mrzimor, zase zmijozel a pak konečně "Potterová Lilly !"
Těch pár studentů, kteří mezi sebou něco řešili teď stichli a pozorovali Lilly.
Nebyla nijak nervózní, ale byla by radši, kdyby ji všichni tak nesledovali. Sedla si na stoličku a Nicky jí dala na hlavu klobouk, ten jí hned spadl přes oči, takže už nic neviděla. Moudrý klobouk k ní promluvil tichým hlasem : "Ano, to je velmi zajímavé. Jsi opravdu chytrá a chceš všem ukázat, že nejsi stejná jako oni...ale kam tě mám poslat ?"
'Všichni z mé rodiny jsou v nebelvíru.' pomyslela si Lilly.
"V nebelvíru ? A jsi si jistá že tam chceš jít ?" zeptalse tiše klobouk.
'Já nevím, asi ano.' řekla si Lilly opět pro sebe.
"Já si ale myslým, že je čas na změnu ! Havraspár !" a poslední slovo zakřičel na celou Velkou síň. Od nebelvírského stolu se ozvaly překvapené výkřiky "Cože ?!?" nebo "To nemůže být pravda !"
Lilly tomu taky nemohla uvěřit. Sice pořád říkala, že je jí jedno ve které koleji bude. Ale ani si neuvědomila, že vlastně počítá s tím, že bude v nebelvíru. Pomalu se zvedla ze stoličky, vrátila Moudrý klobouk Nicky a vyrazila k havraspárskému stolu. Všichni nadšeně tleskali a vykřikovali : "My máme Potterovou ! My vážně máme Lilly Potterovou ! To nemůže být pravda !"
Lilly si sedal mezi Alexe a prefektku Dominiku. Podívala se na své bratry - James na ní udělal jeden ze svých ksichtů typu "jsem lepší než ty" a to jí nijak nezvedlo náladu. Dokonce i Hagrid a Teddy se tvářili překvapeně.



Proč já mám takovou smůlu ?!

13. května 2010 v 18:48 | já |  ○ Já & blog ♥
Včera jsem přišla domů už ve čtyři a navíc tady nebyla ani ségra, ani mamka a ani taťka. Sem si řekla, že obejdu blogy svých SBéček, napíšu komenty, udělám pár článků...Tohle všechno je super, jenže to má jednu chybu ! Normálně si tak příjdu k PC, zapnu internet, hned du na blog a přečtu si komenty. Moje SB Bella mi napsala ať si přečtu povídku Mužem proti své vůli. No a tak sem se pustila do čtení, přečetla jsem sotva dvě věty a najednou mi tam skočí nějaká postižeňácká žlutá tabulka s nápisem SPOJENÍ PŘERUŠENO. To se mi ale občas stává, tak jsem si řekla : "To hned zase naskočí " a šla jsem si pro žvejku. Přišla jsem zpět ke kompu a pořád nic ! Vypla jem připojení internetu a pak jsem ho zas zapla, to vždycky funguje...ale včera prostě nic !" Já sem byla tak naštvaná, že to si ani neumíte představit ! Zopakovala jsem to ještě 3x a pak už sem se na to ***
Do večera internet nenaskočil a ještě ke všemu venku tak hrozně pršelo ! No prostě místo mého plánovaného skvělého odpoledne jsem se tak nudila, že sem dokonce umyla dobrovolně nádobí ! Njn, já mám prostě smůlu xD

Nova ?!?

11. května 2010 v 19:12 | já - pro téma týdne |  ○ Články na téma týdne
Tak se tak procházím po svém blogu a říkám si, že už sem dlouho nenapsala žádný článek pro téma týdne. A když už chci jít něco napsat, podívám se jáké je téma týdne a - NOVA ! No, já bych hrozně moc ráda k tomuto napsala nějaký pěkný a dlouhý článek, ale to jenom v případě, že bych nebyla tak neskutečně blbá a věděla bych co to ta NOVA sakra je, já to znám jen jako TV program xD. I když teď mě tak napadlo, proč bych nemohla psaát o televizi ?!? Tak jo, to by šlo.

Nejoblíbenější TV program mezi kouzelníky

Asi si říkate, co mi zase hrabe, že televize je přece mudlovský vynález že jo ? Takže vám odpovím : Máte pravdu v obou věcech, jen to trošku poupravím - mě už hrabe doooost dlouho a navíc, televizi sice vynalezli mudlové, ale začíná se také rozšiřovat mezi kouzelníky a čarodějky ! Jak ? Představte si, že jste nějaký začínající student Bradavické školy a skamarádíte se s kouzelníkem či čarodějkou pocházející z mudlovský rodiny. A jednoho dne se ho zeptáte : " A co mudlové dělají ve svém volném čase ?" a on vám začne povídat o počítačích a o televizích. A vy okamžitě napíšete rodičům dopis, kde to všechno vysvětlíte a budete je přemlouvat, že chcete mít také televizi. Po dlouhém přesvědšování si vaši rodiče zajdou do banky vyměnit peníze za mudlovské, a vydají se koupit televizi. Takových případů teď víc než dost, a kdyby jen to ! Nekteří kouzelníci si už pořizují dokonce i satelit ! A takhle vypadá seřazení nejoblíbenějších TV programů podle věkových kategorií :
1. kategorie ( 2 - 7 let ) - Minimax
                                      - Jim-jam
2. kategorie ( 8 - 14 let ) - Disney chanel (nejvíc oblíbený je seriál Kouzelníci z Waverly a H2O)
                                        - Jetix
3. kategorie ( 15 - 25 let ) - MTV
4. kategorie ( 26 - 40 let ) - TV Nova
                                          - Prima
                                          - Nova Sport a Nova Cinema ( většina kouzelníků se většinou snaží
                                             přijít na to, co je zajímavého na fotbalu )
5. kategorie ( 41 let a více ) - ČT 1
                                             - ČT 2
                                             - ČT 24

Moje 6. SB - Miss.AnnY

11. května 2010 v 18:09 | já |  ○ Moje SB ♥♥♥
Takže už mám šestou SB =D.....pomatuju si že asi tak před třemi měsíci mi Kapitánka nemo, moje úplně první blogová kamarádka, navrhla jestli nechci být její SPB ( spřátelený psací blog ), ale já jsem vůbec nevěděla co to je a nejen to, nevěděla sem ani co je SB =D =D.....no a už jich mám šest =)......Pořád tady kecám  a ani jsem vám ji nepředstavila =D Takže, Miss.AnnY ( tak se jmenuje, ale to vám asi došlo =D ) má skvělí blog, který je zaměřen samozřejmě na HP, ale nejen to, najdete tam i spoooustu dalších zajímavých věcí, takže se tam podívejte : x-star-love.blog.cz/
ginnny

Název mě nenapadá =D

9. května 2010 v 18:18 | já |  ○ Já & blog ♥
Linduška - tak která potřebuje tvoji moc :( ♥ | E-mail | Web | Dnes v 12:52 | Reagovat
Ahoj, vím, že tě to asi nezajímá, ale i tak to zkusím  ... moje sestřička se přihlásila do soutěže... potřebovala by hlásky ...  je možné aby si mi pomohla? Kdyby si klikla na odkaz, který ti dám níže.. a pod fotkou která se ti zobrazí dala "hlasovat pro tento návrh"... byla bych ti moc vděčná ♥♥♥♥ ... a jestli je v tobě hodná dušička ( věřím že ano) můžeš tohle dát na svůj blog ... děkuji ti moc .. moc moc moc  ♥♥♥♥♥♥♥
http://www.stansetvaripen.cz/galerie-569.html

Tento komentář mi sem napsala Linduška a já sem se rozhodla, že jí pomůžu a dám to na svůj blog aby jste mohli hlasovat i vy.

Harry Potter's children - vysvětlení

7. května 2010 v 22:06 | já
No, je to teď takové pomotané xD No dám příklad hned na první kapitole. Když kliknete na
Kapitola první - Wulf-road, celý článek  tak se vám objeví celá kapitola ( to je asi logické) no ale ta je hrozně dlouhá, takže jestli nemáte náladu si dlouho číst, tak si můžete číst po částech - např. Kapitola první - Wulf-road, část jedna
Snad jste to pochopily xD

Kapitola třetí - Čistokrevné kouzelnické rody, celá kapitola

7. května 2010 v 22:06 | já |  ○ Harry Potter's children
Prázdniny rychle utekly a do 1. září zbývali už jen tři dny. Lilly se nemohla dočkat až pojede do Bradavic a dokonce si už začala balit věci.
"Tak moc se zase netěš....ještě tě čeká zařazování, to bude vážně hrůzostrašné !" strašil ji James
"Ha ha ha....vážně moc vtipné, já ti na to neskočím." nedala se Lilly.
"S Albusem to bylo mnohem lepší, ten mi uvěřil všechno." zabručel tiše James a Lilly se rozesmála.
Konečně nastal večer 31. srpna a konala se slavnostní večeře na kterou přišli také Ron a Hermiona s dětmi. Když všichni dojedli, ještě dlouho seděli u stolu a povídali si. Rose měla nasobě  pruhovanou modro-růžovou mikinu. Harry si ji prohlížel, a uvědomil si, jak moc se Hermioně podobá.
"Mami, my půjdeme ještě chvíli ke mě do pokoje." řekla Lilly a společně s Rose vyběhly po schodech nahoru.
"Řekni mi ještě něco o Bradavicích." vyzvídala Lilly hned jak za sebou zavřela dveře.
"Lilly víc než jsem ti řekla už ti říct opravdu nemůžu." vysvětlovala Rose.
"Ty si teda kamarádka..." stěžovala si Lilly. "A víš aspoň něco o té významné události, jak o tom dospělí pořád mluví ?"
"Tak o tom toho nevím o nic víc než ty." řekla Rose a z jejího hlasu bylo poznat jak ji štve že jí to rodiče neřekli.
"Rose, jdeme !" slyšely ze zdola Hermionin hlas.
"Ach jo...a to už vážně musíte odejít ?" zeptala se smutně Lilly.
"Hm, ale zítra se přece uvidíme ve vlaku."řekla Rose a vyšla z pokoje. Lilly ji následovala.
Rozloučili se a Lilly si šla lehnout. Byla už uprostřed schodiště, když na ni maminka zavolala :
"Lilly, pojď sem nachvilku."
"Co sem zase provedla ?" zeptala se automaticky Lilly a příliš ji to nezajímalo.
"Ale nic, jen jsem ti chtěla říct.....chtěla jsem říct, aby si nebyla smutná když se nedostaneš do famfrpálového družstva. Přecejen ti je teprve jedenáct a nebelvír-"
"Můžete už toho laskavě nechat ?!?" rozkřikla se na ni Lilly "Ještě ani nevíte, jestli budu v nebelvíru ! A navíc, chci to jen skusit, to je všechno. Myslíš si že nevím, jak na to mám malou šanci ? Jasně že to vím ! Ale zkusit to snad můžu, copak je to takový problém ?"
"No...ne, jasně že to nevadí. Já jsem si myslela, že ti na tom hodně záleží." řekla Ginny. Nevadilo jí, že na ni Lilly křičí, byla hlavně ráda že se spletla a že Lilly nebude smutná když se do družstva nedostane.
"Myslím, že už si půjdu lehnout." oznámila Lilly rodičům.
"Ano jistě, dobrou noc Lillynko." popřála jí maminka. "Jo dobrou." přidal se tatínek.
Lilly šla po schodech nahoru a ještě za sebou slyšela :
"Jamesi, Albusi, nechtěli by jste už jít taky spát ?"
Lilly si říkala, že je to vcelku zbytečná otázka, protože její bratři jsou přece strááášně velcí a nemůžou jít spát ve stejnou dobu jako jejich malinká sestřička. Lilly ale taky ještě nešla spát. Vešla do dveří které byly hned vedle jejího pokoje. Vypadalo to tam tak trochu jako v malém zverimexu. Na zdi bylo připevněno spoustu poliček. Na jedné z nich byl i Lillyin králíček Andy v přepravce - připravený na cestu do bradavic, na druhé v kleci jejich rodinná sova Corny, Albusova kočka Miccy spala na polštáři v proutěném košíku a Jamesův dráček Freddy létal po své obrovské kleci sem a tam. Byl stejný jako normální draci, ale byl jen o málo větší než Lillyin králíček, měl světle zelenou barvu a vypadal jako přerostlá ještěrka. Na nejvyšší poličce bylo ve sklenicích krmení pro všechny jejich kouzelnické mazlíčky. Lilly si sedla ke stolu, který byl naproti zaskládané stěny, vzala si brk a kousek pergamenu a napsala :

Ahoj Rose,
ještě než odjedeme do Bradavic, musíme se dozvědět něco o té významné události protože jestli to má něco společného se školou, bylo by dobré to vědět. A jestli to opravdu je něco ze školou budou o tom dospělí mluvit dnes, až budeme spát, přesněji řečeno až si budou myslet že spíme =) Určitě víš jak to myslím, takže zkus něco zjistit, já se o to pokusím taky. Jestli se nám to podaří, řekneme si to ve vlaku.
                                                                                                                                                    Lilly

Vzala z nejvyšší poličky sklenici sových oříšků, jeden dala Cornymu, vyndala ho z klece a přivázala mu dopis na nohu. Otevřela okno a Corny vyletěl ven do tmy. Asi za pět minut se Corny vrátil a nesl dopis v malé světle modré obálce.

Ahoj Lilly,
asi máš pravdu. Musíme se o tom dozvědět víc, takže nebudeme čekat na zítra a dáme si vědět hned jak něco zjistíme.
                                                                                                                                               Rose

Lilly si uvědomila že bude muset počkat než půjdou spát James a Albus, tak se vrátila do svého pokoje. Vytáhla si s kufru Dějiny bradavické školy a začala si číst. Netrvalo dlouho a slyšela jak oba její bratři přejí rodičům dobrou noc. Počkala ještě deset minut a pak potichu vyšla z pokoje. Zamířila směrem ke schodům  a slyšela jak její mamka něco tiše vypráví. Slovům ale narozuměla tak popošla podél zdi o několik schodů dolů.
"....přijede Vicky, když tam bude i Teddy ?" slyšela taťkův hlas.
"Tak to nevým ale nejspíš ano, když se jedná o tak důležitou událost. Nekoná se přece tak ča-"
Zavrzali schody a Lilly nezbývalo nic jiného. Sešla dolů, prošla kolem rodičů a řekla :
" Já se jdu jen napít." měla přivřené oči aby vypadala že už spala, nalila si do sklenice dýňový džus. Potom se vrátila spátky nahoru a napsala Rose to málo co slyšela a taky proč toho slyšela tak málo. Ach jo, kdyby jsme tak měli ultradlouhé uši...pomyslela si Lilly.
Sedla si na postel a čekala až se Corny vrátí. Po chvíli přinesl dopis v té samé obálce jako předtím.

Ahoj Lilly,
je škoda že jsi toho neslyšela víc protože to vypadalo docela zajímavě. Já jsem použila starý mudlovský tryk - dáš si k uchu hrnek a opřeš se o stěnu. Ze začátku to vypadalo nadějně. Mamka se ptala "jestli vyšlou zástupce do Bradavic", ale kdo, to vážně nevím. Jenomže pak už mlely jenom něco o ministerstvu tak sem to vzdala...moc toho sice nevíme, ale už bychom měli jít spát, tak dobrou noc !
                                                                                                                                                Rose
Lilly ještě chvíli seděla na posteli a přemýšlela jak by mohly souviset Bradavice s ministerstvem a s Teddym Lupinem, ale nepřišla na nic. Vrátila dopis do obálky a odnesla Cornyho zpátky do jeho klece. Vrátila se do svého pokoje a lehla si do postele. Bylo už po jedenácté. Lilly se zamyslela nad zítřejším dnem. Touhle dobou už bude po zařazování. Bude ležet v ložnici své koleje nacpaná všemi dobrými jídli ze zahajovací hostiny o které jí její bratři vyprávěli. Určitě v jejím ročníku budou všechny holky tak slušné a vzdělané, co budou dodržovat absolutně všechny položky školního řádu. Lilly proti tomu nic neměla, ale nesnášela když ji někdo poučoval a vysvětloval jí ať se chová jako dívka. Tohle jí strašně vytáčelo. Ona se přece nemusí chovat jako všichni ostatní. Jamesovi taky nikdo nic nevyčítá jen proto že je kluk. Přitom byl ještě víc drzý než Lilly.  A navíc ona za to přece nemůže ! Ten kdo vyrůstá pod jednou střechou s Jamesem se od něj prostě nakazí. Albus byl prostě nějaká výjmka.
Po chvíli Lilly nechala toho přemýšlení a usnula. Když se probudila, první co ji napadlo bylo "určitě jsme zaspali !" podívala se na hodiny a s úlevou zjistila že je teprve sedm, a aby všechno stihli měli stávat v osm, takže měla ještě hodinu čas. Jen co si znovu lehla do postele si uvědomila že se jí vlastně už spát nechce. Rozhodla se že využije toho, že ostatní ještě spí a osprchuje se.
Vzala si ručník a potichu vyšla z pokoje. Došla do koupelny a položila ručnik na pračku. Až teď si uvědomila, že včera usnula v oblečení. Sundala si žluté šaty a vlezla rovnou do sprchy, kde se umyla svým oblíbeným ovocnzm šamponem. Když byla vykoupaná, zabalila se do ručníku a stejně tiše jako předtím se vratila do sveho pokoje. Podívala se z okna aby se mohla vhodně oblect a zjistila že je venku zataženo a fouká vítr. Přešla ke skříni a otevřela ji. Chvíli přemýšlela co si oblékne a nakonec se rozhodla pro černé ryfle a pruhované tričko které zařilo všemi barvami duhy. Měla ješte chvíli čas a tak s kufru vytáhla Dějiny bradavické školy a pokračovala ve čteni. Po chvíli uslyšela zezdola nějake zvuky a usoudila že ostatní už asi vstaly. Přehodila si světle zelenou mikinu a sešla dolů po schodech.
"Dobré ráno !" pozdravila celou svou rodinu která seděla kolem stolu.
"Ahoj" odpověděly ji 4 různé hlasy.
Po snídani si všichni posedali do auta a vyjeli. Nedojeli ani kekřižovatce a museli se vrátit. James si totiž doma zapoměl svoje koště.
"Máte opravdu všichni všechno ?" zeptal se Harry, který už byl jednou nohou v autě.
"Jo." odpověděli mu všichni aniž by nad tím přemýšlely.
"Ne vlastně ne !" vspoměla si Lilly. "Zapoměla jsem si Dějiny bradavické školy !"
Rychle vyběhla z auta. Když se vrátila a sedla si mezi své bratry, Harry se ještrě naposledy zeptal jestli mají všichno všechno a potom už konečně vyrazili na cestu.

O půl jedenácté dorazili k nádraží Kings Cross. Lilly už se nemohla dočkat.
"Tak kde je to nástupiště deset a třičtvrtě ?!" ptala se hlasitě rodičů, když už docela dlouho procházeli nádražím.
"Pssst ! zaprve - je to devět a třičtvrtě, ne deset. A za druhe - toto nádraží je plné mudlů, nemůžeš tady tak nahlas vykřikovat !" poučoval ji šeptem Harry.
"Už jsme zřejmě tady." prohlásil James, když došli k přepážce u které stála skupinka dětí a dospělích (asi jejich rodičů), kteří měli ve vozíku stejné balíčky jako Lilly a dva z nich měli i sovu.
"Ano, myslím že máš pravdu." souhlasil Harry a zadíval se na přepážku mezi nástupišti devět a deset. "Takže první půjde James s Albusem, potom Lilly a maminka, a pak půjdu já."
Lilly se dívala jak James s Albusem běží, a ve chvíli kdy by měli narazit, prostě zmizeli. Lilly nečekala na Ginny a okamžitě se rozběhla za nimi. Zavřela oči a připravila se na to, že každuo chvíli musí nabourat vozíkem přímo do kovové přepážky. To se ale nestalo. Lilly to připadalo spíš jako kdyby prošla závojem studené vody. Otevřela oči a spatřila velkou červenou lokomotivu s nápisem Bradavický expres. Vzápětí se oběvila Ginny se slovy "To se dělá takhle mi utíkat ?" Lilly ji ale neposlouchala. Nemohla uvěřit že se konečně dočkala. Konečně pojede do Bradavic !" Zachvíli se k nim připojil i Harry.
" Támhle jsou Justin a Peter !" vykřikl James a rozběhl se pryč.
" A kde máš ty tu svou slavnou Ketty ?" zeptala se posměšně Lilly. "Existuje vůbec ?"
"Promiňte, ale myslíte Ketty Aberginovou ?" zeptal se nějaká malá holčička, která šla za nimi. "To je totiž moje sestra a ta je už ve vlaku."
Albus se rozběhl směrem k vlaku. Lilly se zatvářila překvapeně, a aby to nějak zamluvila, zeptala se: "Ty už jedeš do Bradavic ? Taková malá ?"
"Né, co bych tam dělala, vždyť mi je teprve sedm." řekla holčička a odešla stejným směrem jako Albus. "Asi půjdu najít Rose." řekla Lilly mamince a rozhlížela se kolem.
Ani nikam chodit nemusela, protože ještě než si rozmyslela kterým se vydá směrem, objevila se přímo před ní teta Hermiona a držela za ruku jejího šestiletého bratrance.
"Kde je Rose ?" zeptala se Lilly místo pozdravu.
"Hned přijde." odpověděla jí Hermiona. "Šla si dát věci do vlaku a pozdravit se s kamarády."
"Měla by jsi si dát věci do vlaku taky, Lilly. Za deset minut odjíždí." upozornila ji maminka. "Půjdu sn tebou." vzala její vozík a šla směrem k vlaku. Lilly ji následovala. Najednou před sebou zahlédla proletět něco černého a zastavila se. Rozhlédla se kolem a uviděla Deisi (tu dívku se kterou se seznámila na Příčné ulici) která křičela na nějakého světlovlasého chlapce.
"Není to Scorpius Malfoy ?" zeptala se a nevšimla si že maminka už je u vlaku a nakláda do něj její kufry. Místo ní jí odpověděl povědomí hlas :
"Jo, chodí se mnou do třídy, ale je ve zmijozelu."
"Rose !" Vůbec jsem tě neviděla přicházet. Ty už se umíš přemísťovat ?" zeptala se překvapeně Lilly,
"Samozřejmě že ne ! Přemísťování se budeme učit až v šestém ročníku."
"Jasně." přikývla nepřítomě Lilly která stále ještě sledovala Deisi, ke které teď přiběhla Nicky Greenová, McGonagallova asistentka, a začala se vyptávat co se to tam děje.
Když se otočila aby se podívala jestli se Rose už převlékla do školního hábitu, zjistila, že za ní nestojí jen ona, ale i mamka, taťka, Albus, James, strýc Ron, teta Hermiona a Rosin malý bratr Hugo.
"Tak děti, musíme se svámi rozloučit." začal Ron.
"Se mnou ještě ne." řekl Hugo a bylo vidět, že by jel nejradši s nimi.
"Dobře, tak s tebou ještě ne," pokračoval Ron  "ale ostatní teď po prázdninách-"
"Ach jo, zase to vykecávání... Na tohle já nemám čas." řekl znuděně James. "Takže já to skrátím. Budeme si psát, uvidíme se o vánočních prázdinách a jestli jsme si něco zapoměli, tak nám to pošlete. Ahoj." a zmizel ve vlaku.
Postupně se rozloučili také Rose a Albus až tam s bradavických studentů zůstal jen Lilly.
"Jak často ti máme psát Lilly ?" zeptala se Ginny.
"Tak s toho nedělejte takovou vědu....napište mi až budete psát klukům, vždyť já budu v pohodě." odpověděla Lilly a objala ji.
Harry ji zvedl do vzduchu "Tak ses konečně dočkala. Měj se tam hezky." řekla a postavil ji do vagonu. Lilly všem ještě zamávala a pak se rozběhla za Rose.
Valk se začal pomalu rozjíždět. Než vlak zajel do zatáčky, Lilly ještě stihla doběhnout k oknu, aby zamávala rodičům. Když jí zmizeli z očí, vydala se hledat Rose. Pomalu šla chodbičkou a nahlížela do kupé. Rose seděla hned ve třetímve společnosti nějakých dvou dívek a jednoho chlapce.
"Jé ahoj Lilly." pozdravila překvapeně Rose.
"Nazdar." odpověděla Lilly "Nedomluvili jsme se tak náhodou na něčem ?"
"Nooo....počkejte chviličku, hned jsem zpátky." otočila se Rose na své kamarády a vyšla s kupé za Lilly.
"Lilly promiň já vím, že jsem říkala že budu sedět s tebou, ale-"
"Né, o tohle mi nejde, já si k někomu sednu, to mi problém nedělá." nenechala ji domluvit Lilly. "Chtěla jsem se tě jen zeptat jestli jsi se nedozvěděla něco dalšího ?"
"Tak to ne." odpověděla smutně Rose. "Vážně si nechceš sednout k nám ?"
"Né to je v pohodě...uvídíme se ve škole." řekla Lilly a pokračovala chodbou dál.
Opatrně přelezla do druhého vagonu a hned v prvním kupé seděla Deisi.
"Ahoj, máš tu volno ?" usmála se na ni Lilly.
"Jasně, sedni si." odpověděla jí Deisi a vypadala, že je ráda, že tu není sama.
"Konečně už jedeme taky do školy, co myslíš ?" začala Lilly.
"Hm." odpověděla neurčitě Deisi.
"Ty se tam netěšíš ?" podivila se Lilly
"Já ani nevím... u nás jsem neznala nikoho, kdo by chtěl jít do školy." řekla na to Deisi.
"Jo, ty si vlastně z mudlovské rodiny ! Promiň, chtěla jsem říc z nekouzelnické." opravila se Lilly.
"Mě to nevadí." zasmála se Deisi. "Vlastně je to docela legrační."
"No, Bradavice nejsou jako mudlovské školy, tam je to mnohem lepší." vysvětlovala Lilly "Doufám, že nás dají do stejné koleje..."
"Koleje ? ty jsou přece až na vejšce ?!?" divila se Deisi.
"Vždyť jsem ti říkala, že Bradavice jsou jiná škola." opakovala Lilly.
"Tak to jo, a kolik je tam těch kolejí ?"
"Čtyři - nebe-"
Lilly už to nedopověděla. Dveře jejich kupé se otevřeli a vletěl tam nějaký udýchaný kluk. Měl světlé rozcuchané vlasy, modré oči a byl už oblečený ve školním hábitu.
"Můžu se tady schovat ?" zeptal se jich.
Deisi vyprskla smíchy a Lilly celá rozesmátá přikývla. Chlapec si sedl mezi obě holky, a asi po dvou minutách do kupé vletěl další kluk. Byl o hodně větší, vlasy měl ještě světlejší, ale rovné a namířil na něho hůlkou. Lilly okamžitě vyskočila se svou hůlkou v ruce před většího s chlapců.
"Aby bylo jasno - za prve tohle je naše kupé a nepomatuju si že by jsme tě sem pouštěli, a zadruhe nemám ráda když si někdo dovoluje na mladší !" křičela na něho.
"Myslíš si že se bojím nějaké hloupé prvňačky ?!?" smál se chlapec.
"To bys měl ! Levicorpus!" Lilly mávla hůlkou a chlapec zůstal viset hlavou dolů, jako by ho někdo za nohu přivázal ke stropu. Menší chlapec seděl s otevřenou pusou, stejně jako Deisi.
"Pusť mě dolů !" křičel starší kluk a hlavu měl už úplně červenou.
"Jak chceš." řekla s úsměvem Lilly a zamumlala protikouzlo. Chlapec okamžitě spadl na zem hlavou dolů. "Si blbá ?!?" zakřičel na smějící se Lilly, ale do souboje se sní nepouštěl a radši utíkal pryč.
"Děkuju, ty si mě-"
"Mlč - udělala jsem to jen proto, že jsem se nechtěla dívat jak s tebe dělá jednohůbky a ty si pomatuj, že nikdy si nic nesmíš začínat se Scorpiusem Malfoyem, alespoň dokud se nenaučíš pořádně kouzlit." řekla naštvaně Lilly. "Aby bylo jasno, radši s tebou nechci mít nic společného, takže padej ! Jestli to Malfoy práskne, tak mě vyloučí."
"Ten to nepráskne," přidala se Deisi "víš jaká by to byla pro něj ostuda kdyby někomu řekl, že si nedokáže poradit s prvňačkou ?"

"Ale ty si přece Lilly Potterová !" vykřikl najednou chlapec.
"A co jako ? Viděli jsme se snad někde ?" zeptala se znuděně Lilly.
"Ne, můžu si tě ve škole vyfotit ?"
"A to jako proč ?" ptala se překvapená Lilly.
"No fotku Lilly Potterové nemá jen tak každy a ty si dokonce ještě hezčí než se říká."
Lilly to vůbec nechápala. Podívala se na Deisi, ta se však tvářila stejně nechápavě jako ona.
"Ty jsi nějak do rodiny s Bellatrix Blackovou ?!?" teď se kluk zaměřil na Deisi.
"Proboha! Takže dnes počtvrté : Ne, nikdy jsem ji neviděla a ani nevím kdo to je." řekla naštvaně Deisi. "Nevíte někdo co s tím pořát všichni mají ? Já jsem přece s nekouzelnické rodiny !"
"To bude asi tím, že jsi jí tak podobná." řekl kluk.
"A můžete mi laskavě vysvětlit kdo to sakra ta Bellatrix Blacková je ? A nechtěl by jsi se například představit, když už ses nám nastěhoval do kupé ?"
"Jo jasně." začal chlapec. "Já se jmenuju Alex Morgan a je mi jedenáct. Ještě něco chcete vědět ?"
"Ani ne a teď padej !" vyjela na něho Lilly
"Počkej chvilku, Lilly." zarazila ji Deisi."Chci se ho jen na něco zeptat. Takže Alexi, mohl by si mi říct vše, co víš o té.... o té......komu že to jsem tak podobná ?"
"Bellatrix Blackové. Patřila ke smrtijedům-"
"K čemu ?" zeptali se jednohlasně Lilly i Deisi.
"To se mi snad jen zdá." řekla Alex slabým hlasem. "Tak předemnou teď sedí Lilly Potterová, skutečná Lilly Potterová a neví co jsou to smrtijedi...Děláš si ze mě srandu, že jo. Co mi řekneš příště ? Že jsi nikdy neslišela o Voldemortovi ?"
"A to je zase kdo ten Voldemort ?" zeptala se zvědavě Lilly.
"Tak to už je moc." řekl si pro sebe Alex. "Víš co, tohle já ti vysvětlovat nebudu, jen řeknu Deisi kdo byla Bellatrix. Takže asi před dvaceti lety ovládly kouzelnický svět mocnosti zla. V jejich čele stál zlý černokněžník Voldemort, který měl kolem sebe spoooustu smrtijedů. A Bellatrix, byla jeho nejvěrnější smrtijedka. Patřila k čistokrevnému rodu Blacků, všichni chodili do zmijozelu. Bellatrix zabila spoustu lidí, mezi nimiž byl i její bratranec Sirius Black."
"Počkat, taťka mi o Siriusovi vyprávěl ! Prý to byl jeho kmotr."
"No vidíš." zaradoval se Alex, zřejmě byl rád že už Lilly aspoň něco pochopila. "Bellatrix bojovala po boku Voldemorta právě i  v té slavné závěrečné bitvě. To pro ni však příliš dobře nedopadlo, protože ji Molly Weasleyová zabila."
"Cože ?!? Moje babička ?!?" Lilly tomu nemohla uvěřit.
"Jo, tvoje babička."
"A proč jsem jí podobná, to vypadala stejně jako já ?" vložila se do hovoru Deisi.
"Kdo Bellatrix ? No, ty máš typický vzhled pro rod Blacků. Neber si to osobně, ale já tyhle čistokrevné kouzelníky nijak nemusím. Vemte si třeba Malfoyovi ! Pořád se jen chlubí svým čistokrevným původem..." vysvětloval Alex."




Kapitola druhá - Nakupování do školy, celá kapitola

7. května 2010 v 21:56 | - - - |  ○ Harry Potter's children
Bylo ráno. Lilly se probudila a podívala se z okana. Byl krásný teplý letní den a svítilo slunce. Lilly znovu zavřela oči a zůstala ležet.
"Lilly, vstávej, dneska jdeme nakupovat věci do školy !" volala na ní z kuchyně maminka [Ginny]
"Jasně, už jdu !" odpověděla ji vesele Lilly. Na nakupování v Příčné ulici se moc těšila. Tento rok šla v Bradavicích do prvního ročníku, takže už si taky mohla koupit spoustu věcí a ne se jen dívat jak nakupují její starší bratři James a Albus.
Vstala z postele a šla se obléknout. Otevřela skříň a zamyslela se. Po chvíli zavolala :
"Mami, mám se oblect jako čarodějka, nebo si mám vzít mudlovské oblečení ?"
" No dneska pojedeme autem takže si obleč nějaké mudlovské šaty. Musím ještě vyřídit něco v Londýně, takže letaxovou sítí jet nemůžeme." odpověděla jí Ginny.
Lilly si oblékla světle modré krátké letní šaty a stoupla si před zrcadlo. To by šlo, řekla si pro sebe a načesala si své dlouhé rudé vlasi, do kterých si dala čelenku stejné barvy jako její šaty. Sešla dolů po schodech a v kuchyni si přisedla ke stolu veldle svých bratrů.
"Dáš si toast nebo jen jogurt ?" zeptala se jí maminka.
"Nevím, třeba toast." odpověděla jí Lilly a nalila si trochu jahodového čaje. Maminka jí podala snídani a Lilly si stačila sotva dvakrát kousnout, když tatínek [Harry] zavolal :
"Pojďtě, musíme jet !"
"Ach jo, copak se nemůžu ani v klidu nasnídat ?!?" stěžovala si Lilly. Rychle dopila čaj, toast si vzala do ruky a utíkala do auta.
Harry se svou rodinou bydlel v Godrikově dole. Společně s Ginny opravili dům, ve kterém žil se svými rodiči před tím, než se ho pokusil zabít Voldemort. Hermiona s Ronem a jejich děti - třináctiletá Rose a osmiletý Hugo bydleli jen kousek od nich.
"A strejda Ron a teta Hermiona s náma nepojedou ??" zeptala se Lilly která se usadila na zadním sedadle mezi svými bratry.
"Ne, ale sejdeme se u Děravého kotle." odpověděl jí James, který se na stejnou otázku ptal už před chvílí.
Po půl hodině zastavili v nějaké šedivé londýnské ulici. Ginny vystoupila.
"Počkejte tady, já se hned vrátím." řekla a rozběhla se k červené telefoní budce."
Lilly se dívala jak její maminka do té budky nastoupila, a náhle sjela dolů jako výtahem.
"Kam šla ?" zeptala se Lilly.
"Maminka si šla jen něco vyřídit na Ministerstvo kouzel." odpověděl jí Harry.
Asi za 15 minut se Ginny vrátila, nasedla do auta a jeli dál. Po půlhodině zaparkovali na parkovišti vedle velkého londýnského náměstí a šly rovnou k malému hostinci na rohu.
"Nedáme si ještě máslový ležák ?" zeptal se James.
"No dobře, dorazili jsme sem docela brzy." odpověděl mu Harry a všichni si sedli ke stolu.
Lilly se rozhlédla kolem sebe a zadívala se na nějakou dívku s černými vlnitými vlasy, která se o něčem bavila s nějakou sotva dospělou ženou, která měla světle hnědými vlasi, staženými do culíků.
"Kdo je to ?" zeptala se Lilly.
"Ta větší, to je Nicky Greenová, asistentka ředitele McGonagalla. Je jí teprve 19 aje strašně praštěná. Ale to je McGonagall trochu taky. Ale tu černovlasou neznám." vysvětlil jí Albus.
Harry se na černovlasou dívku zadíval. Přimhouřenýma tmavýma očima se rozhlížela po hostinci a vlnité tmavé vlasy jí po zádech splývali až k pasu. S Ginny se k sobě naklonili a něco si šeptali. Lilly s jejich tichého rozhovoru postřehla jen slova "Blacková" a "už všichni mrtvý". vůbec tomu nerozuměla.
"Co si to tam šeptáte ??" zeptala se zvědavě tatínka.
"Ale nic, tomu by jsi stejně nerozuměla." odpověděl jí Harry a zvedl se ze židle, aby šel obědnat máslové ležáky.
Když dopili, odešli na dvorek za hostincem, Ginny poklepala na nějakou cihlu na zdi a oběvil se před nimi vchod do Příčné ulice.
 "Musíme se domluvit jak to uděláme aby jsme všechno stihli." řekla Ginny Harrymu.
"No tak ty běž s Lilly k Madame Malkinnové pro školní hábit a já a kluci půjdeme koupit učebnice, ty seznamy mám s sebou. Jo a sejdeme se u George v obchodě." řekl Harry a s Jamesem a Albusem zamířil na jednu stranu ulice, Lilly s mamkou šly na druhou.
"Dobrý den." pozdravily zároveň Lilly a Ginny.
"Dobrý den, školní hábit ??" zeptala se madame Malkinnová.
"Ano." odpověděla jí s úsměvem Ginny.
"Dobře, takže vy se posaďte tady a slečna půjde se mnou dozadu." řekla madame Malkinnová
Vzadu byly dvě stoličky, jedna byla volná a na druhé stála ta černovlasá dívka, kterou viděli u Děravého kotle.
"Chviličku počkej." řekla madame Malkinnová černovlásce a začala přeměřovat Lilly. Po chvíli si pro něco šla a tak Lilly s neznámou dívkou zůstali v zadu sami.
"Ahoj." pozdravila ji Lilly.
"Ahoj," odpověděla černovláska "Ty jdeš taky do prvního ročníku ?"
"Jo." odpověděla Lilly "Jak se jmenuješ ?"
"Deisi." řekla černovláska.
"Blacková ?" zeptala se automaticky Lilly.
"Ne, Winterová....proč ?" nechápala Deisi.
"Ale nic, jen tak..." řekla honem Lilly "Ty máš něco společného s ředitelem McGonagallem ?"
"Ne, já jsem z nekouzelnické rodiny....jak tě to napadlo ?" divila se Deisi.
"No, že jsi to s jeho asistentkou...ale vlastně někdo ti to tady musel ukázat když jsi z mudlovské rodiny."
Deisi už na to nic neřekla protože se vrátila madame Malkinnová.
Asi o půl hodiny později už Lilly i s maminkou odcházeli s novým školním hábitem do obchodu Kratochvílné kouzelnické kejkle, který vedl Lillyin strýc George.
Brzy tam přišel i Harry a oba Lillyini bratři. Nakoupili si všemožné legrační věci, Ginny a Harry jim ale zakázali kupovat zi "záškolácké zákusky".
"Mami, můžu si koupit sovu ?" zeptala se Lilly.
"Ale jasně že můžeš, budeme však muset ještě do banky, tolik peněz u sebe nemám a navíc ještě musíme koupit soupravu pro přípravu lektvarů, stavit se v lékárně...jo a kotlík taky ještě nemáš." řekla jí na to maminka.
"Nemá cenu abychom šli ke Gringottovým všichni, půjdu tam jenom já, a vy mě počkejte ve zmrzlinářství." navrhl Harry.
Když se vrátil, zamířili do "Velkoprodejny mžourov" aby si Lilly vybrala svou sovu. Pomalu se procházela po  obchodě a rozhlížela se kolem. Potom jí ale napadlo ještě něco jiného. Vrátila se k mamince a zeptala se : "Tak mě napadlo, kdybych si třeba vzala jen králíčka, ten není drahý, tak...mohla bych si koupit ještě koště ?"
"No já nevím...už sice není pravidlem že prvňáci se nesmí brát do kolejních društev, ale pochybuji, že by si nebelvír bral do družstva prvňačku.
" A jak to můžeš vědět ? No a proč jsi si tak jistá že budu v nebelvíru ?!?" naštvala se Lilly.
" No dobře, koště by jsme ti koupit mohli...a co jsi to ještě chtěla ?"
"Králíčka." řekla Lilly a měla už mnohem lepší náladu.
O chvíli později už Lilly se svou rodinou šli zpět k Děravému kotli, nesla si malého chlupatého bílého králíčka, který měl zrzavá ouška.
"Je ti podobný !" dělas si legraci James a ukázal nejdřív na Lillyiny vlasy, potom na králíčkovy uši.
"Vážně moc vtipné..." odpověděla mu Lilly a najednou se zastavila.
"Moment a co to koště ?!?" zakřičela Lilly na svoje rodiče, kteří už vcházeli do Děravého kotle.
"No jo vlastně !" uvědomil si Harry. "Tak tydy jdeme koupit koště."
Lilly si myslela, že to rodiče udělali schválně, protože jí nechtěli koště koupit, bylo jí to ale jedno.
O půl hodiny později už Lilly se svým králíčkem seděla na zadním sedadle auta a vedle sebe měla položené své nové koště - duhová hvězda - na kterém létaly famfrpálistky jejího oblíbeného drušstva Flying Girls.
"Má lepší koště než já !" stěžoval si James.
"Ale Jamesi, to je přece holčičí koště." vysvětloval mu Harry a ukazál na hvězdu na násadě která blikala všemi barvami.

Kapitola první - Wulf-road, celá kapitola

7. května 2010 v 21:49 | já |  ○ Harry Potter's children
    Wulfroad byla malá anglická vesnice, z jedné strany obklopena horami a z druhé hustým lesem. Hory nebyly nijak zvlášť vysoké a protékal mezi nimi nějaký horský potok. Do lesa nikdo s vesnice příliš nechodil, protože se říkalo, že v něm žijí vlci. V malém domku na okraji této vesnice žili manželé Winterovi, pětadvacetiletý Jack a jeho o rok mladší žena Emilly, kterým se 1. dubna narodila dcera Deisi.

Jack byl vysoký, velmi hezký a měl hnědé vlasy až na ramena. Emilly byla podle něho docela malá, měla dlouhé rovné blond vlasy a nádherné modré oči.

Uplynulo 11 let a s Deisi vyrostla krásná holka. Nikdo však nechápal, proč když je její matka světlovlasá, Deisi má vlasy úplně černé a vlnité, a její oči mají tmavohnědou barvu.
Začaly prázdniny. Od září měla Deisi nastoupit do městské školy. Docela se tam těšila protože ve Wulfroadu téměř žádné jiné holky nebyly. Jen Roxy Lescautová a její dvě nejlepší kamarádky Anett a Dona. Všechny tři se neoblékaly snad do ničeho jiného než do růžových minisukní a v botách na vysokém podpatku se procházely vlakovém nádraží a předváděli se před turisty. Všechny tři Deisi nesnášely. Ostatně Deisi je stejně jako růžovou barvu také neměla příliš v lásce. A tak místo nich se jejími nejlepšími kamarády stali místní kluci. V létě s nimi hrála fotbal, v zimě hokej, chodili do lesa a bavili se. Její nejlepší kamarád se jmenoval Luky Boxten a byl o rok starší než ona. Deisi měla štěstí, že neměla jít do stejné školy jako Roxy, Anett a Dona a do úplně stejné jako její kamarádi.

Bylo 17. července a Luky měl 12 narozeniny. Rozhodl se, že s Deisi a ostatními kamarády Jerrym a Mickym udělají dvoudenní výlet. Sbalili si svůj největší stan, spacáky, baterky, něco k jídlu a k pití a Luky vzal i MP4 co dostal k narozeninám.
" Mami tak my jdem a vrátíme se zítra nějak v šest večer." řekla Deisi zatím co cpala svůj spacák do velkého turistického batohu. Maminka už byla zvyklá, že se Deisi nechová jako ostatní dívky a nijak ji nevyvedlo z míry že se chce Deisi vrátit až další den.
" A nebude vám v noci zima ?" zeptala se maminka.
"Máme jablka ?" zeptala se Deisi místo odpovědi.
" Ale ano máme… já jsem se však ptala jestli vám nebude zima.
" Ne, ne… podáš mi ty jablka ?"
" Ach jo… s tebou je teda domluva." povzdychla si maminka zatímco jí podávala několik jablek.

V půl deváté vyrazili na cestu. Rozhodly se, že místo aby šplhali směrem k vrcholkům hor, půjdou radši lesem.
" Ale já slyšel že tu jsou vlci…" namítl Jerry
" Já toho slyšel… kdybych měl věřit všemu, tak bych se fakt zbláznil !" nedal se odradit Luky
" Ale jestli se tak bojíš, my se bez tebe obejdem, a jestli ne tak si pohni, ať do večera někam dojdem." "No jo, vždyť už jdu…" zamumlal Jerry a doběhl kamarády.
" Ale podívejme se koho tu máme ! Naše slavné fotbalové družstvo a samozřejmě Deisi……kde máte zbytek ?"
" Sklapni Roxi ! A vůbec…co děláš v lese ? Copak nevíš že tu jsou vlci ?" řekla posměšně Deisi.
" A co tady děláte vy ?" opáčila Roxi.
" Do toho ti nic není Roxi takže se otoč a - "
" Ty nebudeš rozkazovat co mám dělat nebo se taky může stát, že ti někdo rozbije hubu……a já to nebudu." dodala ještě když viděla Deisin úsměv. Deisi se na ni podívala přimhouřenýma očima, vtom se ze stromu ulomila větev a spadla Roxi na nohu.
" Vážně ? Už se nemůžu dočkat !" řekla Deisi. Roxi naštvaně odešla. To nebylo poprvé co se něco takového stalo. Vždycky když chtěl Deisi někdo něco udělat, nedopadl dobře.
" Už tam budem ? Mám hlad." říkal asi už podesáté Jerry. " Ne. A neotravuj mě pořád, nepřišli jsme se sem najít jestli ti to ještě nedošlo." řekl Luky.
" Nechci tě nijak otravovat Luky," přidal se Micky "ale už je půl druhé. Neměli bychom si vážně udělat přestávku na jídlo, vždyť jdeme už od půl osmé..."
" No dobře, tak dobře...já jen myslel aby jsme někam došli, co myslíš ty Deisi ? Deisi ? "
" Tady jsem." řekla Deisi zatímco roztahovala na placu trávy velkou piknikovou deku.
"Řekni mi, " zajímal se Luky "jak si všechno do toho batohu nacpala ??" a podíval se na její batoh, který byl asi tak stejně velký jako ten jeho a Deisi s něho před chvílí vytáhla velkou deku která musela zaplnit všechno místo. Přesto však v batohu bylo ještě spoustu dalších věcí včetně spacáku. Deisi vůbec dokázala spoustu podivných věcí. Bylo to už dva roky co Roxi a její kamarádky měli to překvapivé zjištění že Deisi není svým rodičům vůbec podobná, a že je beztak adoptovaná. Deisi to bylo jedno. Její rodiče se o ni výborně starali a proto jí nijak nezáleželo na tom jestli je jejich vlastní dcera. Když se jí Roxi kvůli tomu posmívala, propadla se do kanálu. Ještě teď se při té představě Deisi a její parta smáli, když na ně Roxi křičela, že jim to jen tak neprojde. Samozřejmě se jí nepodařilo nikomu vysvětlit jak by asi Deisi mohla za to, že se Roxi někam propadla...
"A sakra !" zašeptal Luky.
"Co je ?" zeptal se stejně tiše Jerry.
"Nehýbejte se !" odpověděl Luky a stále se díval někam do lesa ze Jerrym a Mickym.
"Jé ten je krásný !" řekla Deisi když konečně zpozorovala co se děje.
"Co-co je tam v zadu...n-není to náhodou..."
"Jo, vlk." dopověděl šeptem Luky a stále se nehýbal.
"Co vám je ?" zeptala se vesele Deisi a natáhla ruku k blížícímu se vlkovy a podávala mu kousek tvarohového koláče.
"Deisi, tohle není pes takže se uklidni" řekl tiše Luky.
"A pes vznikl jako z čeho, z křečka ??" odbyla ho Deisi. Vlk přišel až k Deisi a snědl kousek koláče. Potom se podíval na Lukyho a zavrčel. Deisi ho pohladila po hlavě, dala mu ještě kousek koláče a sama pokračovala v jídle. Pochvíli se podívala na své kamarády, kteří stále nehnutě seděli a upřeně se dívali na ležícího vlka.
" Co je ?? " zeptala se nechápavě Deisi." Vy už nemáte hlad ??"
"Byla bys tak hodná a poslala laskavě svého nového kamráda zpátky od kud přišel ?"zeptal se tiše Luky.
"Necháš mě aspoň v klidu najíst ?" zeptala se naštvaně Deisi zatímco vytahovala z batohu jablko. Pochvíli se rozhlédla kolem sebe.
"Co je" zeptala se nechápavě když viděla že všichni ostatní nehybně sedí a upírají oči na vlka. "Jeste né ?" Luky si nesmírně tiše ukousl kousek koláče a kluci ho napodobili. Deisi se při pohledu na své kamarády neudržela a hlasitě se rozesmála.
Když všichni dojedli, Deisi zbalila deku a nedojezené jídlo a vydali se na cestu. Deisi šla, vedle ní vlk a všichni tři kluci se drželi dobré tři metry za nimi. Deisi se otočila, skoumavě si prohlédla své kamarády a zdálo se, že konečně pochopila důvod jejich směšného počínání.  "Ježiši copak vy se bojíte tak hodného vlka ? A navíc nás může ochránit." řekla Deisi jako by něco vysvětlovala malému dítěti.
"A před čím jako ?" rozčiloval se Luky "Nic horšího než ona tady není !"
"To by ses divil !" odbyla ho Deisi. Dál už se na téma vlk nebavili a zdálo se, že už si kluci na něho zvykly. Šli jen tak lesem a povídali si. Probírali svoje nepochopitelné sny, a společně se smáli starým zábavným zážitkům.
"Už jdeme dlouho, uděláme si pauzu." rozhodl Luky a ostatním se to po třech hodinách chůze po kamenité cestě zdálo jako velmi dobrý nápad. Luky se posadil vedle Deisi, která hladila vlka po hlavě. Luky ji napodobil. Vlk na něj upřel zelené oči a zavrčel. Luky se honem posunul kousek dál.
"Zvláštní..." řekl Jerry a díval se na Lukyho. "Jak to, že na tebe vrčí a na Deisi ne ?" zeptal se nechápavě.
"Co já vím...... ona byla vždycky nějaká divná." odpověděl mu Luky a nepřikládal jeho postřehu velký význam.
V devět večer dorazili na plánované místo. Bylo tam krásně. Rostla tam světle zelená měkká tráva plná kopretin a i ve tmě vyděli lesklou hladinu jezera naproti lesu ze kterého sem přišli. Postavili svůj obrovský stan, a šli si rozdělat oheň.
"Sakra" nadával Luky a pokoušel se oheň rozdělat zapaluvačem kterému očividně došel plyn.
"Dej to sem" řekl Micky a pokusil se oheň rozdělat sám, ovšem neúspěšně. Po něm to zkusil ještě Jerry ale taky se mu to nepodařilo.
"Můžu to zkusit já?" zeptala se Deisi.
"Nemáš šanci, jsi holka a navíc když se to nepovedlo nám třem..." snažil se ji odradit Micky.
" No dobře, když chcete být bez večeře....protože koláč je na snídani a počítám že sirové špekáčky asi jíst nebudete...no jo, jak myslíte."
"Tak si myslím, že to radši...radši to zkus zapálit ty." řekl nakonec Micky.
Deisi si s úsměvem sedla k připravenému ohništi a škrtla zapalovačem. Ten okamžitě začal hořet. Po chvíli Deisi vstala, vytáhla svou velkou deku a i se svými kamarády si sedla k ohni.
"Jak už jsem říkal, tys byla vždycky divná." poznamenal Luky.
Opekli si špekáčky, najedli se a zatímco vlk zůstal "hlídat" před stanem, ostatní si zalezli do spacáků a pustili si film na Lukyho mpčtyřce.

Výlet jim rychle utekl a o dva dny později už Deisi seděla doma u stolu a kreslila si. Slyšela z obýváku nějaké hlasy. Ve dvou z nich poznala svoje rodiče, ale kdo je ten třetí ? Vstala a přišla do obýváku. V křesle seděl nějaký muž a bavil se s jejími rodiči. Mohl mít tak nějak 25 let, měl trochu delší tmavě hnědé vlasy a oči stejné barvy. Kdyby na sobě neměl ten směšný černý hadr, vypadal by vážně dobře, pomyslela si Deisi a pousmála se.
"Dobrý večer" pozdravila ho Deisi a sedla si na druhé křeslo.
"Dobře že jsi tady," řekl tatínek "Pan McGonagall s tebou chtěl zrovna mluvit.
"Se mnou ??" zeptala se překvapeně Deisi a zvědavě si pana McGonagalla prohlížela.
"Jde o to," začal pan McGonagall "že...že jsi čarodějka a v září můžeš nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích."
Deisi se rozesmála. "To je dobrej vtip," řekla po chvíli "chtěl jste ještě něco ??"
" Ne ne, to není vtip. Vím že ti to tak možná připadá, ale musela sis přece všimnou, že se ti stávají podivné věci, že umíš co ostatní nedokážou, zvířata tě poslouchají na slovo, a tak podobně." vysvětloval trpělivě pan McGonagall.
Deisi se nad tím zamyslela. Jak by to asi věděl ? Něco na tom opravdu bylo.
" Dobře," řekla Deisi. "řekněme tedy že jsem čarodějka a...a co teď mám dělat, proč jste přišel teď, není ještě ani půlka prázdnin. "
Pan McGonagall jí neodpověděl, ale podal jí nějaký dopis. Deisi ho otevřela a dala se do čtení.
Po chvíli se podívala na pana McGonagalla "Můžu se vás na něco zeptat ??"
"Na cokoliv" odpověděl s úsměvem pan McGonagall a byl zjevně rád že mu Deisi konečně uvěřila.
"Všechny ty věci - cínový kotlík, kouzelnickou hůlku, hábit, a všechno ostatní - kde to mám jako vzít ?"
" Na Příčné ulici, ta je v Londýně a je zabezpečená tak, aby se tam nedostali mudlové-"
" A to je zase co ? Nějaké příšery ?" přerušila ho Deisi.
"Ne to ne..." rozesmál se pan McGonagall "To jsou lidé, kteří neumějí kouzlit. No, k té Příčné ulici. Zítra ráno vás navštíví moje asistentka a vezme vás tam. Vysvětlí vám všechno potřebné ohledně peněz a ukáže vám obchody. Chceš se ještě na něco zeptat ?"
"Jo, jak se dostanu do té školy ?" zeptala se Deisi.
Pan McGonagall se podíval na hodinky a řekl : "Víš co, jízdenku máš v obálce a moje asistentka ti to všechno vysvětlí. Už budu muset jít."
Vstal, otočil se na místě a zmizel.

Kapitola třetí - čistokrevné kouzelnické rody, část 6

7. května 2010 v 21:32 | já |  ○ Harry Potter's children
"Ale ty si přece Lilly Potterová !" vykřikl najednou chlapec.
"A co jako ? Viděli jsme se snad někde ?" zeptala se znuděně Lilly.
"Ne, můžu si tě ve škole vyfotit ?"
"A to jako proč ?" ptala se překvapená Lilly.
"No fotku Lilly Potterové nemá jen tak každy a ty si dokonce ještě hezčí než se říká."
Lilly to vůbec nechápala. Podívala se na Deisi, ta se však tvářila stejně nechápavě jako ona.
"Ty jsi nějak do rodiny s Bellatrix Blackovou ?!?" teď se kluk zaměřil na Deisi.
"Proboha! Takže dnes počtvrté : Ne, nikdy jsem ji neviděla a ani nevím kdo to je." řekla naštvaně Deisi. "Nevíte někdo co s tím pořát všichni mají ? Já jsem přece s nekouzelnické rodiny !"
"To bude asi tím, že jsi jí tak podobná." řekl kluk.
"A můžete mi laskavě vysvětlit kdo to sakra ta Bellatrix Blacková je ? A nechtěl by jsi se například představit, když už ses nám nastěhoval do kupé ?"
"Jo jasně." začal chlapec. "Já se jmenuju Alex Morgan a je mi jedenáct. Ještě něco chcete vědět ?"
"Ani ne a teď padej !" vyjela na něho Lilly
"Počkej chvilku, Lilly." zarazila ji Deisi."Chci se ho jen na něco zeptat. Takže Alexi, mohl by si mi říct vše, co víš o té.... o té......komu že to jsem tak podobná ?"
"Bellatrix Blackové. Patřila ke smrtijedům-"
"K čemu ?" zeptali se jednohlasně Lilly i Deisi.
"To se mi snad jen zdá." řekla Alex slabým hlasem. "Tak předemnou teď sedí Lilly Potterová, skutečná Lilly Potterová a neví co jsou to smrtijedi...Děláš si ze mě srandu, že jo. Co mi řekneš příště ? Že jsi nikdy neslišela o Voldemortovi ?"
"A to je zase kdo ten Voldemort ?" zeptala se zvědavě Lilly.
"Tak to už je moc." řekl si pro sebe Alex. "Víš co, tohle já ti vysvětlovat nebudu, jen řeknu Deisi kdo byla Bellatrix. Takže asi před dvaceti lety ovládly kouzelnický svět mocnosti zla. V jejich čele stál zlý černokněžník Voldemort, který měl kolem sebe spoooustu smrtijedů. A Bellatrix, byla jeho nejvěrnější smrtijedka. Patřila k čistokrevnému rodu Blacků, všichni chodili do zmijozelu. Bellatrix zabila spoustu lidí, mezi nimiž byl i její bratranec Sirius Black."
"Počkat, taťka mi o Siriusovi vyprávěl ! Prý to byl jeho kmotr."
"No vidíš." zaradoval se Alex, zřejmě byl rád že už Lilly aspoň něco pochopila. "Bellatrix bojovala po boku Voldemorta právě i  v té slavné závěrečné bitvě. To pro ni však příliš dobře nedopadlo, protože ji Molly Weasleyová zabila."
"Cože ?!? Moje babička ?!?" Lilly tomu nemohla uvěřit.
"Jo, tvoje babička."
"A proč jsem jí podobná, to vypadala stejně jako já ?" vložila se do hovoru Deisi.
"Kdo Bellatrix ? No, ty máš typický vzhled pro rod Blacků. Neber si to osobně, ale já tyhle čistokrevné kouzelníky nijak nemusím. Vemte si třeba Malfoyovi ! Pořád se jen chlubí svým čistokrevným původem..." vysvětloval Alex."




Pro má Sbéčka ♥♥♥

7. května 2010 v 15:30 | já |  ○ Moje SB ♥♥♥
Chtěla jsem vám jen říct že jsem strašně ráda že vás mám, a po tom co se dneska stalo jste asi moje jediné kamarádky
I když sem vás nikdy neviděla, tak jsem moc ráda že vás znám ♥♥♥

Hermiona

Kapitola třetí - čistokrevné kouzelnické rody, část 5

3. května 2010 v 19:42 | já
Valk se začal pomalu rozjíždět. Než vlak zajel do zatáčky, Lilly ještě stihla doběhnout k oknu, aby zamávala rodičům. Když jí zmizeli z očí, vydala se hledat Rose. Pomalu šla chodbičkou a nahlížela do kupé. Rose seděla hned ve třetímve společnosti nějakých dvou dívek a jednoho chlapce.
"Jé ahoj Lilly." pozdravila překvapeně Rose.
"Nazdar." odpověděla Lilly "Nedomluvili jsme se tak náhodou na něčem ?"
"Nooo....počkejte chviličku, hned jsem zpátky." otočila se Rose na své kamarády a vyšla s kupé za Lilly.
"Lilly promiň já vím, že jsem říkala že budu sedět s tebou, ale-"
"Né, o tohle mi nejde, já si k někomu sednu, to mi problém nedělá." nenechala ji domluvit Lilly. "Chtěla jsem se tě jen zeptat jestli jsi se nedozvěděla něco dalšího ?"
"Tak to ne." odpověděla smutně Rose. "Vážně si nechceš sednout k nám ?"
"Né to je v pohodě...uvídíme se ve škole." řekla Lilly a pokračovala chodbou dál.
Opatrně přelezla do druhého vagonu a hned v prvním kupé seděla Deisi.
"Ahoj, máš tu volno ?" usmála se na ni Lilly.
"Jasně, sedni si." odpověděla jí Deisi a vypadala, že je ráda, že tu není sama.
"Konečně už jedeme taky do školy, co myslíš ?" začala Lilly.
"Hm." odpověděla neurčitě Deisi.
"Ty se tam netěšíš ?" podivila se Lilly
"Já ani nevím... u nás jsem neznala nikoho, kdo by chtěl jít do školy." řekla na to Deisi.
"Jo, ty si vlastně z mudlovské rodiny ! Promiň, chtěla jsem říc z nekouzelnické." opravila se Lilly.
"Mě to nevadí." zasmála se Deisi. "Vlastně je to docela legrační."
"No, Bradavice nejsou jako mudlovské školy, tam je to mnohem lepší." vysvětlovala Lilly "Doufám, že nás dají do stejné koleje..."
"Koleje ? ty jsou přece až na vejšce ?!?" divila se Deisi.
"Vždyť jsem ti říkala, že Bradavice jsou jiná škola." opakovala Lilly.
"Tak to jo, a kolik je tam těch kolejí ?"
"Čtyři - nebe-"
Lilly už to nedopověděla. Dveře jejich kupé se otevřeli a vletěl tam nějaký udýchaný kluk. Měl světlé rozcuchané vlasy, modré oči a byl už oblečený ve školním hábitu.
"Můžu se tady schovat ?" zeptal se jich.
Deisi vyprskla smíchy a Lilly celá rozesmátá přikývla. Chlapec si sedl mezi obě holky, a asi po dvou minutách do kupé vletěl další kluk. Byl o hodně větší, vlasy měl ještě světlejší, ale rovné a namířil na něho hůlkou. Lilly okamžitě vyskočila se svou hůlkou v ruce před většího s chlapců.
"Aby bylo jasno - za prve tohle je naše kupé a nepomatuju si že by jsme tě sem pouštěli, a zadruhe nemám ráda když si někdo dovoluje na mladší !" křičela na něho.
"Myslíš si že se bojím nějaké hloupé prvňačky ?!?" smál se chlapec.
"To bys měl ! Levicorpus!" Lilly mávla hůlkou a chlapec zůstal viset hlavou dolů, jako by ho někdo za nohu přivázal ke stropu. Menší chlapec seděl s otevřenou pusou, stejně jako Deisi.
"Pusť mě dolů !" křičel starší kluk a hlavu měl už úplně červenou.
"Jak chceš." řekla s úsměvem Lilly a zamumlala protikouzlo. Chlapec okamžitě spadl na zem hlavou dolů. "Si blbá ?!?" zakřičel na smějící se Lilly, ale do souboje se sní nepouštěl a radši utíkal pryč.
"Děkuju, ty si mě-"
"Mlč - udělala jsem to jen proto, že jsem se nechtěla dívat jak s tebe dělá jednohůbky a ty si pomatuj, že nikdy si nic nesmíš začínat se Scorpiusem Malfoyem, alespoň dokud se nenaučíš pořádně kouzlit." řekla naštvaně Lilly. "Aby bylo jasno, radši s tebou nechci mít nic společného, takže padej ! Jestli to Malfoy práskne, tak mě vyloučí."
"Ten to nepráskne," přidala se Deisi "víš jaká by to byla pro něj ostuda kdyby někomu řekl, že si nedokáže poradit s prvňačkou ?"

Moje 5. SB

2. května 2010 v 20:58 | já
Určitě se podívejte taky na blog mé 5. SB Lilly ! Má tam spoustu super obrázků a fotek. Její blog je zaměřený na KOUZLA A ČÁRY  a to nejen na HP, i když je tam toho asi nejvíc. Takže klikněte na uhodnecarodejky.blog.cz její blog se vám určitě bude líbit =)
fag

Kapitola třetí - Čistokrevné kouzelnické rody, část 4

1. května 2010 v 14:33 | já
O půl jedenácté dorazili k nádraží Kings Cross. Lilly už se nemohla dočkat.
"Tak kde je to nástupiště deset a třičtvrtě ?!" ptala se hlasitě rodičů, když už docela dlouho procházeli nádražím.
"Pssst ! zaprve - je to devět a třičtvrtě, ne deset. A za druhe - toto nádraží je plné mudlů, nemůžeš tady tak nahlas vykřikovat !" poučoval ji šeptem Harry.
"Už jsme zřejmě tady." prohlásil James, když došli k přepážce u které stála skupinka dětí a dospělích (asi jejich rodičů), kteří měli ve vozíku stejné balíčky jako Lilly a dva z nich měli i sovu.
"Ano, myslím že máš pravdu." souhlasil Harry a zadíval se na přepážku mezi nástupišti devět a deset. "Takže první půjde James s Albusem, potom Lilly a maminka, a pak půjdu já."
Lilly se dívala jak James s Albusem běží, a ve chvíli kdy by měli narazit, prostě zmizeli. Lilly nečekala na Ginny a okamžitě se rozběhla za nimi. Zavřela oči a připravila se na to, že každuo chvíli musí nabourat vozíkem přímo do kovové přepážky. To se ale nestalo. Lilly to připadalo spíš jako kdyby prošla závojem studené vody. Otevřela oči a spatřila velkou červenou lokomotivu s nápisem Bradavický expres. Vzápětí se oběvila Ginny se slovy "To se dělá takhle mi utíkat ?" Lilly ji ale neposlouchala. Nemohla uvěřit že se konečně dočkala. Konečně pojede do Bradavic !" Zachvíli se k nim připojil i Harry.
" Támhle jsou Justin a Peter !" vykřikl James a rozběhl se pryč.
" A kde máš ty tu svou slavnou Ketty ?" zeptala se posměšně Lilly. "Existuje vůbec ?"
"Promiňte, ale myslíte Ketty Aberginovou ?" zeptal se nějaká malá holčička, která šla za nimi. "To je totiž moje sestra a ta je už ve vlaku."
Albus se rozběhl směrem k vlaku. Lilly se zatvářila překvapeně, a aby to nějak zamluvila, zeptala se: "Ty už jedeš do Bradavic ? Taková malá ?"
"Né, co bych tam dělala, vždyť mi je teprve sedm." řekla holčička a odešla stejným směrem jako Albus. "Asi půjdu najít Rose." řekla Lilly mamince a rozhlížela se kolem.
Ani nikam chodit nemusela, protože ještě než si rozmyslela kterým se vydá směrem, objevila se přímo před ní teta Hermiona a držela za ruku jejího šestiletého bratrance.
"Kde je Rose ?" zeptala se Lilly místo pozdravu.
"Hned přijde." odpověděla jí Hermiona. "Šla si dát věci do vlaku a pozdravit se s kamarády."
"Měla by jsi si dát věci do vlaku taky, Lilly. Za deset minut odjíždí." upozornila ji maminka. "Půjdu sn tebou." vzala její vozík a šla směrem k vlaku. Lilly ji následovala. Najednou před sebou zahlédla proletět něco černého a zastavila se. Rozhlédla se kolem a uviděla Deisi (tu dívku se kterou se seznámila na Příčné ulici) která křičela na nějakého světlovlasého chlapce.
"Není to Scorpius Malfoy ?" zeptala se a nevšimla si že maminka už je u vlaku a nakláda do něj její kufry. Místo ní jí odpověděl povědomí hlas :
"Jo, chodí se mnou do třídy, ale je ve zmijozelu."
"Rose !" Vůbec jsem tě neviděla přicházet. Ty už se umíš přemísťovat ?" zeptala se překvapeně Lilly,
"Samozřejmě že ne ! Přemísťování se budeme učit až v šestém ročníku."
"Jasně." přikývla nepřítomě Lilly která stále ještě sledovala Deisi, ke které teď přiběhla Nicky Greenová, McGonagallova asistentka, a začala se vyptávat co se to tam děje.
Když se otočila aby se podívala jestli se Rose už převlékla do školního hábitu, zjistila, že za ní nestojí jen ona, ale i mamka, taťka, Albus, James, strýc Ron, teta Hermiona a Rosin malý bratr Hugo.
"Tak děti, musíme se svámi rozloučit." začal Ron.
"Se mnou ještě ne." řekl Hugo a bylo vidět, že by jel nejradši s nimi.
"Dobře, tak s tebou ještě ne," pokračoval Ron  "ale ostatní teď po prázdninách-"
"Ach jo, zase to vykecávání... Na tohle já nemám čas." řekl znuděně James. "Takže já to skrátím. Budeme si psát, uvidíme se o vánočních prázdinách a jestli jsme si něco zapoměli, tak nám to pošlete. Ahoj." a zmizel ve vlaku.
Postupně se rozloučili také Rose a Albus až tam s bradavických studentů zůstal jen Lilly.
"Jak často ti máme psát Lilly ?" zeptala se Ginny.
"Tak s toho nedělejte takovou vědu....napište mi až budete psát klukům, vždyť já budu v pohodě." odpověděla Lilly a objala ji.
Harry ji zvedl do vzduchu "Tak ses konečně dočkala. Měj se tam hezky." řekla a postavil ji do vagonu. Lilly všem ještě zamávala a pak se rozběhla za Rose.