REKLAMY A VZKAZY SEM !!!

Už toho mám dost ! Reklamy a vzkazy jsou všude jen ne tam kde mají být ! Takže to laskavě pište

SEM  nebo vás proměním v hranolky a sním !






Moc vás prosím o hlas v NČPHP, v anketě pro čin č. 3 ----> CLICK

díky moc, a oplatím vám to x)

Kapitola první - Wulf-road, celá kapitola

7. května 2010 v 21:49 | já |  ○ Harry Potter's children
    Wulfroad byla malá anglická vesnice, z jedné strany obklopena horami a z druhé hustým lesem. Hory nebyly nijak zvlášť vysoké a protékal mezi nimi nějaký horský potok. Do lesa nikdo s vesnice příliš nechodil, protože se říkalo, že v něm žijí vlci. V malém domku na okraji této vesnice žili manželé Winterovi, pětadvacetiletý Jack a jeho o rok mladší žena Emilly, kterým se 1. dubna narodila dcera Deisi.

Jack byl vysoký, velmi hezký a měl hnědé vlasy až na ramena. Emilly byla podle něho docela malá, měla dlouhé rovné blond vlasy a nádherné modré oči.

Uplynulo 11 let a s Deisi vyrostla krásná holka. Nikdo však nechápal, proč když je její matka světlovlasá, Deisi má vlasy úplně černé a vlnité, a její oči mají tmavohnědou barvu.
Začaly prázdniny. Od září měla Deisi nastoupit do městské školy. Docela se tam těšila protože ve Wulfroadu téměř žádné jiné holky nebyly. Jen Roxy Lescautová a její dvě nejlepší kamarádky Anett a Dona. Všechny tři se neoblékaly snad do ničeho jiného než do růžových minisukní a v botách na vysokém podpatku se procházely vlakovém nádraží a předváděli se před turisty. Všechny tři Deisi nesnášely. Ostatně Deisi je stejně jako růžovou barvu také neměla příliš v lásce. A tak místo nich se jejími nejlepšími kamarády stali místní kluci. V létě s nimi hrála fotbal, v zimě hokej, chodili do lesa a bavili se. Její nejlepší kamarád se jmenoval Luky Boxten a byl o rok starší než ona. Deisi měla štěstí, že neměla jít do stejné školy jako Roxy, Anett a Dona a do úplně stejné jako její kamarádi.

Bylo 17. července a Luky měl 12 narozeniny. Rozhodl se, že s Deisi a ostatními kamarády Jerrym a Mickym udělají dvoudenní výlet. Sbalili si svůj největší stan, spacáky, baterky, něco k jídlu a k pití a Luky vzal i MP4 co dostal k narozeninám.
" Mami tak my jdem a vrátíme se zítra nějak v šest večer." řekla Deisi zatím co cpala svůj spacák do velkého turistického batohu. Maminka už byla zvyklá, že se Deisi nechová jako ostatní dívky a nijak ji nevyvedlo z míry že se chce Deisi vrátit až další den.
" A nebude vám v noci zima ?" zeptala se maminka.
"Máme jablka ?" zeptala se Deisi místo odpovědi.
" Ale ano máme… já jsem se však ptala jestli vám nebude zima.
" Ne, ne… podáš mi ty jablka ?"
" Ach jo… s tebou je teda domluva." povzdychla si maminka zatímco jí podávala několik jablek.

V půl deváté vyrazili na cestu. Rozhodly se, že místo aby šplhali směrem k vrcholkům hor, půjdou radši lesem.
" Ale já slyšel že tu jsou vlci…" namítl Jerry
" Já toho slyšel… kdybych měl věřit všemu, tak bych se fakt zbláznil !" nedal se odradit Luky
" Ale jestli se tak bojíš, my se bez tebe obejdem, a jestli ne tak si pohni, ať do večera někam dojdem." "No jo, vždyť už jdu…" zamumlal Jerry a doběhl kamarády.
" Ale podívejme se koho tu máme ! Naše slavné fotbalové družstvo a samozřejmě Deisi……kde máte zbytek ?"
" Sklapni Roxi ! A vůbec…co děláš v lese ? Copak nevíš že tu jsou vlci ?" řekla posměšně Deisi.
" A co tady děláte vy ?" opáčila Roxi.
" Do toho ti nic není Roxi takže se otoč a - "
" Ty nebudeš rozkazovat co mám dělat nebo se taky může stát, že ti někdo rozbije hubu……a já to nebudu." dodala ještě když viděla Deisin úsměv. Deisi se na ni podívala přimhouřenýma očima, vtom se ze stromu ulomila větev a spadla Roxi na nohu.
" Vážně ? Už se nemůžu dočkat !" řekla Deisi. Roxi naštvaně odešla. To nebylo poprvé co se něco takového stalo. Vždycky když chtěl Deisi někdo něco udělat, nedopadl dobře.
" Už tam budem ? Mám hlad." říkal asi už podesáté Jerry. " Ne. A neotravuj mě pořád, nepřišli jsme se sem najít jestli ti to ještě nedošlo." řekl Luky.
" Nechci tě nijak otravovat Luky," přidal se Micky "ale už je půl druhé. Neměli bychom si vážně udělat přestávku na jídlo, vždyť jdeme už od půl osmé..."
" No dobře, tak dobře...já jen myslel aby jsme někam došli, co myslíš ty Deisi ? Deisi ? "
" Tady jsem." řekla Deisi zatímco roztahovala na placu trávy velkou piknikovou deku.
"Řekni mi, " zajímal se Luky "jak si všechno do toho batohu nacpala ??" a podíval se na její batoh, který byl asi tak stejně velký jako ten jeho a Deisi s něho před chvílí vytáhla velkou deku která musela zaplnit všechno místo. Přesto však v batohu bylo ještě spoustu dalších věcí včetně spacáku. Deisi vůbec dokázala spoustu podivných věcí. Bylo to už dva roky co Roxi a její kamarádky měli to překvapivé zjištění že Deisi není svým rodičům vůbec podobná, a že je beztak adoptovaná. Deisi to bylo jedno. Její rodiče se o ni výborně starali a proto jí nijak nezáleželo na tom jestli je jejich vlastní dcera. Když se jí Roxi kvůli tomu posmívala, propadla se do kanálu. Ještě teď se při té představě Deisi a její parta smáli, když na ně Roxi křičela, že jim to jen tak neprojde. Samozřejmě se jí nepodařilo nikomu vysvětlit jak by asi Deisi mohla za to, že se Roxi někam propadla...
"A sakra !" zašeptal Luky.
"Co je ?" zeptal se stejně tiše Jerry.
"Nehýbejte se !" odpověděl Luky a stále se díval někam do lesa ze Jerrym a Mickym.
"Jé ten je krásný !" řekla Deisi když konečně zpozorovala co se děje.
"Co-co je tam v zadu...n-není to náhodou..."
"Jo, vlk." dopověděl šeptem Luky a stále se nehýbal.
"Co vám je ?" zeptala se vesele Deisi a natáhla ruku k blížícímu se vlkovy a podávala mu kousek tvarohového koláče.
"Deisi, tohle není pes takže se uklidni" řekl tiše Luky.
"A pes vznikl jako z čeho, z křečka ??" odbyla ho Deisi. Vlk přišel až k Deisi a snědl kousek koláče. Potom se podíval na Lukyho a zavrčel. Deisi ho pohladila po hlavě, dala mu ještě kousek koláče a sama pokračovala v jídle. Pochvíli se podívala na své kamarády, kteří stále nehnutě seděli a upřeně se dívali na ležícího vlka.
" Co je ?? " zeptala se nechápavě Deisi." Vy už nemáte hlad ??"
"Byla bys tak hodná a poslala laskavě svého nového kamráda zpátky od kud přišel ?"zeptal se tiše Luky.
"Necháš mě aspoň v klidu najíst ?" zeptala se naštvaně Deisi zatímco vytahovala z batohu jablko. Pochvíli se rozhlédla kolem sebe.
"Co je" zeptala se nechápavě když viděla že všichni ostatní nehybně sedí a upírají oči na vlka. "Jeste né ?" Luky si nesmírně tiše ukousl kousek koláče a kluci ho napodobili. Deisi se při pohledu na své kamarády neudržela a hlasitě se rozesmála.
Když všichni dojedli, Deisi zbalila deku a nedojezené jídlo a vydali se na cestu. Deisi šla, vedle ní vlk a všichni tři kluci se drželi dobré tři metry za nimi. Deisi se otočila, skoumavě si prohlédla své kamarády a zdálo se, že konečně pochopila důvod jejich směšného počínání.  "Ježiši copak vy se bojíte tak hodného vlka ? A navíc nás může ochránit." řekla Deisi jako by něco vysvětlovala malému dítěti.
"A před čím jako ?" rozčiloval se Luky "Nic horšího než ona tady není !"
"To by ses divil !" odbyla ho Deisi. Dál už se na téma vlk nebavili a zdálo se, že už si kluci na něho zvykly. Šli jen tak lesem a povídali si. Probírali svoje nepochopitelné sny, a společně se smáli starým zábavným zážitkům.
"Už jdeme dlouho, uděláme si pauzu." rozhodl Luky a ostatním se to po třech hodinách chůze po kamenité cestě zdálo jako velmi dobrý nápad. Luky se posadil vedle Deisi, která hladila vlka po hlavě. Luky ji napodobil. Vlk na něj upřel zelené oči a zavrčel. Luky se honem posunul kousek dál.
"Zvláštní..." řekl Jerry a díval se na Lukyho. "Jak to, že na tebe vrčí a na Deisi ne ?" zeptal se nechápavě.
"Co já vím...... ona byla vždycky nějaká divná." odpověděl mu Luky a nepřikládal jeho postřehu velký význam.
V devět večer dorazili na plánované místo. Bylo tam krásně. Rostla tam světle zelená měkká tráva plná kopretin a i ve tmě vyděli lesklou hladinu jezera naproti lesu ze kterého sem přišli. Postavili svůj obrovský stan, a šli si rozdělat oheň.
"Sakra" nadával Luky a pokoušel se oheň rozdělat zapaluvačem kterému očividně došel plyn.
"Dej to sem" řekl Micky a pokusil se oheň rozdělat sám, ovšem neúspěšně. Po něm to zkusil ještě Jerry ale taky se mu to nepodařilo.
"Můžu to zkusit já?" zeptala se Deisi.
"Nemáš šanci, jsi holka a navíc když se to nepovedlo nám třem..." snažil se ji odradit Micky.
" No dobře, když chcete být bez večeře....protože koláč je na snídani a počítám že sirové špekáčky asi jíst nebudete...no jo, jak myslíte."
"Tak si myslím, že to radši...radši to zkus zapálit ty." řekl nakonec Micky.
Deisi si s úsměvem sedla k připravenému ohništi a škrtla zapalovačem. Ten okamžitě začal hořet. Po chvíli Deisi vstala, vytáhla svou velkou deku a i se svými kamarády si sedla k ohni.
"Jak už jsem říkal, tys byla vždycky divná." poznamenal Luky.
Opekli si špekáčky, najedli se a zatímco vlk zůstal "hlídat" před stanem, ostatní si zalezli do spacáků a pustili si film na Lukyho mpčtyřce.

Výlet jim rychle utekl a o dva dny později už Deisi seděla doma u stolu a kreslila si. Slyšela z obýváku nějaké hlasy. Ve dvou z nich poznala svoje rodiče, ale kdo je ten třetí ? Vstala a přišla do obýváku. V křesle seděl nějaký muž a bavil se s jejími rodiči. Mohl mít tak nějak 25 let, měl trochu delší tmavě hnědé vlasy a oči stejné barvy. Kdyby na sobě neměl ten směšný černý hadr, vypadal by vážně dobře, pomyslela si Deisi a pousmála se.
"Dobrý večer" pozdravila ho Deisi a sedla si na druhé křeslo.
"Dobře že jsi tady," řekl tatínek "Pan McGonagall s tebou chtěl zrovna mluvit.
"Se mnou ??" zeptala se překvapeně Deisi a zvědavě si pana McGonagalla prohlížela.
"Jde o to," začal pan McGonagall "že...že jsi čarodějka a v září můžeš nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích."
Deisi se rozesmála. "To je dobrej vtip," řekla po chvíli "chtěl jste ještě něco ??"
" Ne ne, to není vtip. Vím že ti to tak možná připadá, ale musela sis přece všimnou, že se ti stávají podivné věci, že umíš co ostatní nedokážou, zvířata tě poslouchají na slovo, a tak podobně." vysvětloval trpělivě pan McGonagall.
Deisi se nad tím zamyslela. Jak by to asi věděl ? Něco na tom opravdu bylo.
" Dobře," řekla Deisi. "řekněme tedy že jsem čarodějka a...a co teď mám dělat, proč jste přišel teď, není ještě ani půlka prázdnin. "
Pan McGonagall jí neodpověděl, ale podal jí nějaký dopis. Deisi ho otevřela a dala se do čtení.
Po chvíli se podívala na pana McGonagalla "Můžu se vás na něco zeptat ??"
"Na cokoliv" odpověděl s úsměvem pan McGonagall a byl zjevně rád že mu Deisi konečně uvěřila.
"Všechny ty věci - cínový kotlík, kouzelnickou hůlku, hábit, a všechno ostatní - kde to mám jako vzít ?"
" Na Příčné ulici, ta je v Londýně a je zabezpečená tak, aby se tam nedostali mudlové-"
" A to je zase co ? Nějaké příšery ?" přerušila ho Deisi.
"Ne to ne..." rozesmál se pan McGonagall "To jsou lidé, kteří neumějí kouzlit. No, k té Příčné ulici. Zítra ráno vás navštíví moje asistentka a vezme vás tam. Vysvětlí vám všechno potřebné ohledně peněz a ukáže vám obchody. Chceš se ještě na něco zeptat ?"
"Jo, jak se dostanu do té školy ?" zeptala se Deisi.
Pan McGonagall se podíval na hodinky a řekl : "Víš co, jízdenku máš v obálce a moje asistentka ti to všechno vysvětlí. Už budu muset jít."
Vstal, otočil se na místě a zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥evuc!♥ ♥evuc!♥ | Web | 7. května 2010 v 21:59 | Reagovat

Aoj prosím zahlasuj mi za Justina Biebera tu http://alisceablog.blog.cz/1005/prvni-kolo-soutez-o-nej-celebritu#comment76476974
P.S rada oplatím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama