REKLAMY A VZKAZY SEM !!!

Už toho mám dost ! Reklamy a vzkazy jsou všude jen ne tam kde mají být ! Takže to laskavě pište

SEM  nebo vás proměním v hranolky a sním !






Moc vás prosím o hlas v NČPHP, v anketě pro čin č. 3 ----> CLICK

díky moc, a oplatím vám to x)

Květen 2011

Nikam nejít, nic nedělat....

15. května 2011 v 14:43 | já |  Můj "deníček"
Jojo, dneska se mi prostě totálně nic nechce... a bohužel mi něco říká, že mám děsně moc práce do školy :// co nadělám no... Včera jsem byla na zábavě - jasně můžete říct jak jsem se tam dostala bez občanky - no jo, známí u vchodu :P xD Né jako bylo to tam super =) Ze začátku to sice bylo hrozný, protože tam byli jen lidi tak 25+ který jsem navíc neznala, takže jsem se strašně nudila, ale o půl jedenácté byl ohňostroj a přišli konečně normální lidi x)
Říkám si, že asi napíšu nějakou kapitolu, jestli se k tomu nějak donutím xD Strašně se těším na středu, jak pojedeme na ten výlet... je to náš poslední třídní výlet, takže to prostě musí být dokonalý x) Jak nad tím tak přemýšlím, pěkně ty dny do konce roku ubývají... bych si to nejradši spočítala, ale nechce se mi jít pro kalendář xD


Ještě jsem vám myslím neříkala o té pofidérní olympiádě (slovem pofidérní si připomínám ty staré dobré časy xD) a jestli jo, tak sory že to opakuju xD Prostě, na den dětí nám učitelky (a vážně z toho podezdřívám svou mamku xD) vymysleli že bude olympiáda. Ono už to jednou bylo, když jsem byla ve třetí třídě. Jo, zdálo by se to fajn, kdybych s tím neměla tolik práce! Totiž, jsme rozdělení na státy, v každým je jeden z jedné třídy a deváťáci prezitenti. A zrovna já musím dostat debilní Maltu!
Pro ty kdo nevíte, už jsem se dokonce dozvěděla že to je ostrov asi tak velkej jako půl Prahy

někde vedle Itálie, a ne ta břečka s kterou se dělají omítky. Tohle by bylo pořád fajn, kdyby jsme měli jen dělat nějaký sporty, ale my musíme mít vlajku, pokřik, krátkou přednášku (jen asi minutu) o našem státě, oblečení, národní nebo tipické jídlo pro ochutnávku a vymyslet nějakou disciplínu na tu olympiádu. Jo, už to máme všechno až na to že musíme nějak vylepšit oblečení, a to jídlo... a tu přednášku co mám říkat já xD Jako těším se na to, jen mi to připadá jako práce navíc no... ale až to bude všechno připravený, určitě to bude super... jasně že bych chtěla vyhrát, ale vážně pochybuju že se to stane xD
Tak se mějte krásně, a jestli víte jaký je na Maltě národní jídlo, dejte vědět ;) xD

Můj kouzelný příběh

13. května 2011 v 18:43 | já
Shodou okolností jsem si vzpoměla ještě na jednu jednorázovou povídku kterou jsem psala do soutěže, a to do turnaje 7 kouzelníků. Myslím že je docela povedená, takže vám ji sem dám =)
Můj kouzelný příběh
Úvod : V tomto příběhu se jmenuji Nicol (Nicky) Withmorová a žiji v Anglii v dětském domově. Mám středně dlouhé vlasy karamelové barvy, zelené oči a trošku větší přední zuby. Učím se celkem dobře, jen matematika a chemie mi moc nejde.
Upozornění : není to spisovně, ale vzhledem k tomu že je to psané z pohledu tak trochu praštěné puberťačky, myslím že je to takhle mnohem lepší. Snad to nevadí…
******************************************************************************************************************************************************

Všechno to začalo tím, že jsem se v pondělí ráno probudila a venku děsně pršelo. No skvělý, bylo pondělí a ještě ke všemu takhle hnusně - už to mi zkazilo náladu. Téměř celý den jsem měla strašnou smůlu, a ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude nejspíš můj nejšťastnější den v životě. Ale o tom až později… Zkrátka od rána se mi nic nedařilo, cestou do školy jsem totálně zmokla, ze zkoušení z matiky jsem dostala pětku, jeden kluk mě tak naštval, že jsem po něm hodila houbu, ovšem zrovna ve chvíli kdy do třídy vcházela učitelka, a protože ten idiot uhnul, trefila jsem ji - samozřejmě následky mě neminuly. Poslední hodinu jsme měli chemii, to jsem kupodivu přežila - učitelka mě totiž nenávidí.
A tak jsem šla konečně domů, jak už jsem si zvykla náš dětský domov nazývat. Z pětkou, poznámkou a vyhlídkou na celý týden domácího trestu, zákaz dívaní na televizi v klubovně, nebo něco podobného. Bylo teda pochopitelný, že se mi tam nijak zvlášť nechtělo. Proto jsem se rozhodla, že si cestu trošičku prodloužím přes park. Už sice nepršelo, ale všude bylo bláto a kaluže vody, takže tam nikdo kromě mě nebyl. Pak se ale objevily nějaký děcka. Byli tři - dva kluci asi v mém věku a malá rudovlasá holka. Všichni se smáli a běhali kolem stromů. A pak ta holka něco řekla… toho největšího kluka to asi naštvalo a vytáhl nějakej klacek Ta holka ho vytáhla taky, mířili na sebe, a najednou, ani jsem tomu nemohla uvěřit, s těch jejich klacků blikaly barevný paprsky a odráželi se od sebe. Zůstala jsem stát a čumět s otevřenou pusou. Vůbec jsem to nechápala a nenapadalo mě žádné vysvětlení. Ten druhý kluk, který měl na sobě kulaté brýle, na ně křičel ať toho nechají. Byli pořád blíž ke mně, já jsem je sledovala, a v tom ta holka uskočila a zářivě modrý paprsek narazil přímo do mě.
Nevzpomínám si na nic, co se stalo do té doby, než jsem otevřela oči. Ležela jsem na lavičce pod stromem a ty tři děcka stáli kolem mě.
"Jsi v pohodě?" zeptal se nejstarší kluk a pomohl mi posadit se.
"J-jo jasně… co to bylo? Co jste to dělali s těma klackama? A co jste udělali se mnou?" vyptávala jsem se okamžitě.
"U Munga, já jsem si neuvědomil že… vždyť ty si mudlovská holka!"
"No dovol!" okamžitě jsem vstala a naštvaně jsem na toho kluka zhlížela. Neměla jsem tušení, co je to "mudlovská holka" ale nemohlo to být nic pěkného. Tušila jsem, že zřejmě ví že jsem z děcáku.
"Promiň, chtěl jsem říct... vždyť ty nejsi čarodějka!" a koukal na mě jako na zázrak. "Jmenuju se James, James Potter." a podal mi ruku.
"Nicky Withmorová." odpověděla jsem nejistě - pořád jsem totiž přemýšlela co mělo znamenat to "mudlovská holka" a "nejsi čarodějka"
"Jamesi, to by stačilo! Už jí nic neříkej, prozradíš naše tajemství, jdeme." řekl kluk s brýlemi.
"Nech mě Albusi! Stejně už toho ví dost, musíme jí to říct." přemlouval ho James.
"Dělej si co chceš, ale budeš s toho mít problémy!"
James jen protočil oči.
"Víš, Nicky. My jsme totiž kouzelníci. Chápeš, umíme kouzlit!" řekl mi James, jako by říkal "loni jsem ze základky přestoupil na gympl" nebo něco podobného.
Bylo mi to jasný - prostě si ze mě dělají prdel, to je vše.
"No jasně, a já jsem upírka!" prohlásila jsem ironicky.
"Sakra! Rychle pryč!" zařval James a rozběhl se. Kluk s brýlemi a ta rudovláska zdrhali za ním.
"Jamesi počkej! Já jsem to nemyslela vážně!" křičela jsem na ně.
James zastavil a otočil se.
"Fakt? Ukaž zuby!"
Když se na dálku přesvědčil, že skutečně nemám zuby přizpůsobené k tomu vysát jim krev, všichni tři se vrátili. A James mi začal vyprávět. Zjistila jsem, že všichni tři jsou sourozenci - James nejstarší, bylo mu čtrnáct jako mě, potom Albus, tomu bylo třináct, a jejich jedenáctiletá sestra Lilly. Netrvalo dlouho, a uvěřila jsem mu že je "čaroděj" nebo jak tomu říkal. Když ještě předváděl ukázky kouzel… bylo to tak neuvěřitelný, ale tak úžasný. Byla jsem si skoro jistá, že to je sen, bylo to totiž příliš krásné, než aby to bylo opravdové.
Lilly mi zrovna vyprávěla o jejich škole, o tom že tam teprve začala chodit, a v tom se najednou přímo vedle nich objevila nějaká žena. Děsně jsem se lekla, jak se většinou stává když se díváte na prázdné místo, a najednou tam někdo stojí. Hned mi bylo jasné, že to musí být paní Potterová - mamka mích nových kamarádů. Vypadala skoro stejně jako Lilly, jen vlasy měla delší, a oči světle hnědé.
"Dobrý den!" pozdravila jsem okamžitě, abych nevypadala nevychovaně.
"Ahoj, ahoj,… Děti, to je vaše kamarádka z Bradavic?"
"Ne, to je Nicky, a je to mudlovská holka." poučila ji Lilly.
"Neříkali jste jí doufám o… vy-víte-čem."
"Nooo…" začal James.
"Víš mami, věc se má tak, že už vlastně skoro… skoro vůbec… jakože v té naší situaci… už, víš, nějak nebylo.. teda bylo… ale museli jsme…"
"Lilly nerozumím ti ani slovo. Ale je mi to jasné. Jak jste mohli… jak jste mohli holce z mudlovské rodiny říct něco tak…tak…"
"Tajného? Závažného? Důležitého? Neprozraditelného?" napovídal Albus, a James s Lilly ho probodli rozzlobeným pohledem.
Paní Potterová na to nic neřekla, ale otočila se na mě.
"Nicky, nezlob se na mě, ale musí to tak být. Teď ti změním paměť, ano?"
"Nééé!" zakřičel James.
"Jamesi to musíš pochopit, ona to nesmí vědět, nesmí vědět o našem světě!" snažila se mu vysvětlit jeho matka.
"Mami prosím, tohle je jiné!"
Nevěděla jsem co James myslí tím "jiné", ale z nějakého důvodu, ať to bylo jakkoli neuvěřitelné, nechtěla jsem na tohle zapomenout. Nebylo to kvůli kouzlům, ani kvůli skvělé nové kámoše Lilly, ale kvůli němu, kvůli Jamesovi. Hned když jsem ho viděla, docela se mi líbil, ale s každým okamžikem jsem ho měla čím dál víc ráda.
Paní Potterová se mírně zamračila, jako by přemýšlela jak vážně má slova svého syna brát.
"Jamesi, mám návrh." řekla nakonec. "Nicky s vámi může zůstat celé velikonoční prázdniny. Do konce týdne. Pak se stejně musíte vrátit do Bradavic. Tak souhlasíte?"
"Jasně, díky mami, jsi skvělá!" radoval se James a Lilly se přidala. Dokonce i Albus, který se předtím se mnou zvlášť nebavil, se na mě trochu usmál. Já jsem byla neuvěřitelně šťastná. Ani jsem nevěřila, že ještě dopoledne jsem tenhle den považovala za předem zkažený. To poslední co mě teď zajímalo, bylo co si asi řeknou v domově když se nevrátím do večerky a co bude se školou, což byla velká chyba…
Už byl večer. Seděla jsem na měkké posteli mezi Jamesem a Lilly u nich doma ve vesničce Godrigův důl a dívali jsme se na televizi - mudlovský vynález už rozšířený mezi kouzelníky, jak mi aktivně vysvětlil Albus. Seriál "Sladký život na moři" zrovna skončil, a objevily se zprávy.
"Jaj, tohle ne, přepni to Lilly…" řekl otráveně James.
"Počkej!" zarazila jsem ji, protože jsem spatřila něco… neuvěřitelného.
"Vždyť to jsi ty?!" vyjekla překvapeně Lilly a rozsypala popcorn po celé posteli.
Skutečně to tak bylo. Z televize se na mě usmívala moje podoba. Bože, dali tam tu fotku s facebooku na které jsem moc namalovaná, pomyslela jsem si okamžitě. Hlas reportérky oznamoval :
"Čtrnáctiletá Nicol Withmorová byla naposledy viděna během dopoledního vyučování ve škole. Prosíme kohokoli, kdo pohřešovanou dívku viděl, nebo ví, kde se nachází, aby zavolal na linku 158. Nicol má na sobě světle modré džíny, černo zelenou pruhovanou mikinu, černou koženou jarní bundu a černobílý palestinský šátek…"
James se na mě nervózně podíval. "Tak z toho bude průšvih."
"Kdo to řekne mamce?" zeptala se Lilly.
"Já ne!" vykřikli zároveň Albus a James.
"Ó, vy jste tak odvážní!" prohlásila ironicky Lilly, seskočila z postele, vyběhla z pokoje a práskla za sebou dveřmi.
"Tohle nebude dobrý…" odhadl Albus, a já s ním v duchu souhlasila.
Asi po pěti minutách do dveří opět vešla Lilly, a za ní i paní Potterová. Potěšilo mě, že se tváří smutně a né přísně. Tedy ne že by mě potěšilo, že je kvůli mně smutná, ale musíte uznat, že je to přijatelnější, než kdyby mě samým vztekem málem proměnila polštář.
"Nicky, ne že bychom nebyli rádi že tě tu máme," začala opatrně. "ale stalo se něco s čím jsme nepočítali. Touhle dobou už celý mudlovský svět - a půlka kouzelnického - ví, že ses někam ztratila. Bohužel ale vůbec netuším co by se s tím dalo dělat. Některé věci ani kouzla nenapraví. Takže!" a významně pohlédla na svoje provinile se tvářící děti. "Vy jste to chtěli, vy to zařiďte, ale tohle se nemůže nechat jen tak." a vyšla z pokoje ven.
"To snad není možný, mamka nás v tom nechala!" zakroutil hlavou James a překvapeně zíral na dveře.
"Co budeme dělat?" zeptala se Lilly.
"Jdem spát." prohlásil James.
"Vtipný.."
"Né, vážně. Ráno něco vymyslíme."
"A to ti nevadí že mě celou noc budou hledat policajti?" zeptala jsem se nechápavě.
"Co tě bude hledat?"
"Né co, ale kdo! Policajti… to jsou lidi jako je v kouzelnickým světě váš taťka."
"Jo jestli myslíš tohle… ne, opravdu mi to nevadí. Dobrou." smetl s polštáře popcorn, otočil se ke zdi a už nepromluvil.
Byla jsem na Jamese totálně naštvaná. Byl tak bezohledný! Vůbec to nebyl ten kluk, se kterým jsem se odpoledne seznámila, a popravdě řečeno ten kluk, do kterého jsem se zamilovala. Nezajímalo ho, jak je teď lidem v děcáku, kolik lidí, co bude v noci prohledávat Londýn, aby mě našli, bude zmrzat venku. Nejhorší na tom bylo, že já byla stejně bezohledná jako on. Měla jsem si nechat vymazat paměť a vrátit se do děcáku. S námahou jsem odehnala depresivní myšlenky a odešla jsem s Lilly do jejího pokoje, kde jsem měla spát na posteli která patřila její sestřence Rose.
Jakmile jsem se ráno probudila, ještě než jsem otevřela oči, říkala jsem si, že to určitě byl jenom sen. Napůl jsem si to přála, ale napůl jsem si myslela, že je super znát kouzelníka… tak nádherného a milého kouzelníka. I když včera večer mě naštval! Co to kecám, vždyť se mi to určitě zdálo… Odvážila jsem se otevřít oči.
"Áááá! Sakra tohle mi nedělej, Lilly!"
Teď už jsem si byla jistá, že to sen nebyl - první co jsem po probuzení viděla, byla sova asi tři centimetry od mé hlavy, které jsem se strašně lekla a Lilly z toho měla Vánoce.
Celý den jsem s Potterovýma vymýšlela, jak napravit co se včera stalo. Jamese a Lilly napadaly jen samé ztřeštěnosti a Albus na to šel zase moc složitě. Přesto jsme však večer měli plán. Primitivní, ale funkčně vyhlížející. Šli jsme si brzo lehnout, abychom se aspoň trochu vyspali. A ve čtyři ráno už jsem já i James byli vzhůru.
"Tak jo, pojďte sem… ani se mi věřit nechce že se na téhle šílené akci podílím!" stěžovala si paní Potterová, chytla však mě i Jamese za ruku a přemístili jsme se. Přesto že to bylo už podruhé v životě, pořád pro mě přemisťování nebylo nic příjemného.
A byli jsme zase v parku. Tam, kde jsme se s Jamesem a ostatními seznámili.
"Tak jo, ráda jsem tě poznala. Měj se hezky. A nebuď smutná, není přece úplně vyloučené, že se ještě uvidíme." usmála se na mě paní Potterová, já se však nezmohla na slovo. Objala jsem se s Jamesem, naposledy jsem se na něj usmála a pak…
"Teď ti musím vymazat paměť."
"Paní Potterová, prosím! Nechce na tohle zapomenout."
Ani jsem ji nemusela moc přemlouvat, stačilo slíbit že o tom nikomu neřeknu. Vždyť by mi to stejně nikdo nevěřil…
A potom se James i se svou mamkou přemístil zase domů. Já jsem postupovala podle plánu. Schovala jsem se za strom a čekala. Konečně, konečně jsem asi po hodině uviděla z dálky policistu jak vchází do parku. rychle jsem si lehla na zem a zavřela oči. Slyšela jsem jeho kroky stále blíž u mě, a pak se mnou někdo lehce zatřásl.
"Jsi v pořádku? Ty jsi Nicol Withmorová?"
"A-ano," předstírala jsem překvapení.
"Už od pondělka tě hledá celá Anglie, kde jsi byla?" vyptával se.
"Já.. nevím, na nic si nepomatuju." řekla jsem pomalu a dokonale zmateným tónem.
Sežral mi to. Přece jen se mi ty roky dramaťáckého kroužku k něčemu hodili. Ještě ten den jsem se vrátila do děcáku.
Asi o měsíc později, byl večer, jsem seděla na posteli. V pokoji jsem byla sama, protože moje spolubydlící měla chřipku a byla na ošetřovně. Podívala jsem se z okna a při pohledu na potemnělý park se mi zalily oči slzami. Byla jsem tak strašně smutná jako ještě nikdy. Otočila jsem se od okna na druhou stranu - nemohla jsem na to koukat… Bylo mi tak šíleně smutno po Jamesovi. Nikdy jsem se do žádného kluka nezamilovala tak rychle jako do něj, a z žádným jsem nebyla tak krátkou dobu. Celý ten kouzelný svět mi hrozně chyběl a vůbec jsem netušila jak celý život vydržím mezi mudly, když už vím, že existuje něco mnohem lepšího. V tom někdo zaťukal na okno a já se otočila. Byla to sova! Přesně ta sova, kterou jsem viděla když jsem se včera ráno probudila. Rychle jsem otevřela okno a vzala si od ní dopis. Roztrhla jsem pergamenovou obálku a byla jsem dost zklamaná když z ní vypadl jen malý lístek papíru.
"Vylez před dům?" zopakoval jsem nahlas nechápavě, neváhala jsem však. Otřela jsem si oči, oblékla si bundu a vyběhla jsem z pokoje. Seběhla jsem po schodech, otevřela hlavní dveře a… nemohla jsem tomu uvěřit. James, Lilly, Albus i jejich mamka stáli před domem.
"Jamesi!" vykřikla jsem a objala ho. "Jste tak hodní že jste mě přišli navštívit."
"Nejen to," usmála se na mě paní Potterová.

Od tohohle dne uplynuly už tři roky. Paní Potterová tenkrát řekla ředitelce dětského domova, že je moje vzdálená příbuzná a od té doby jezdím k Potterovým na každé prázdniny. S Jamesem spolu chodíme a pořád je nám spolu skvěle. Svět kouzel miluju, i když sama kouzlit nedokážu. Už mám jasno - až budu dospělá, budu žít mezi kouzelníky. Pořád s radostí vzpomínám na ten nádherný den, který začal tak špatně. Na den, kdy jsem poznala kouzelný svět. Z toho je myslím dost jasné, že i když se zdá, že je nejhůř, všechno se může v dobré obrátit tak rychle, že je to až nemožné.

Výlet? Ne, pohroma!

10. května 2011 v 18:23 | já
To teď nemluvím o tom našem školním výletu do jeskyní, na kterém jsem byla dneska, to bylo náhodou super =) Sice jsme šli víc než 10 km, ale mě to nevadí... a i kdyby mi to vadilo, pořád je to lepší než být zavřená ve škole.
"Výlet? Ne, pohroma!" je jednorázová povídka, kterou jsem psala do soutěže OPBS u Belly (belatrix-black.blog.cz) a dostala jsem za ni celkem 19 z 20 bodů, takže jsem byla maximálně spokojená! Zvlášť od Belly, protože ta nerozhazuje body jen tak xD Bylo to psaný k tomuto obrázku :

Je to sice tak trošku parodie, ale snad se vám to bude líbit =) ... -> klik na celý článek

Odpočítávání...

9. května 2011 v 19:08 | já |  Můj "deníček"

Achjoo, mě už asi vážně hrabe xD Já už pomalu odpočítávám dny do prázdnin a nemůžu se dočkat až škola skončí, ale na druhou stranu, vlastně nechci ať skončí! Nechápete co? Jako, jak bych to řekla xD No prostě, je to proto, že jdu na střední.... jasně, myslím že jsem si vybrala školu která mě bude bavit, takže se tam i docela těším, ale je promě strašně divný, že lidi který normálně vidím každý den, potom neuvidím skoro vůbec :( Ale stejně už se nemůžu dočkat prázdnin! x) Tak vidíte, mám v mozku (teda sory Lily, my jsme přece bezmozci ;) xD) totální bordel....

Dneska byl docela fajn den, a maličkou část těch věcí předemnou mám už za sebou - dneska byla premiéra našeho představení z dramaťáku, a myslím, že to bylo docela super =)
A taky jsme dneska měli úžasnej tělocvik - měli jsme jít běhat na homolu (váážně nebudu vysvětlovat co to je, sama to nevím, jen se tomu tak říká xD) ale nikomu se nechtělo, tak učitelka řekla, že máme v osnovách taky "chůzi v terénu" a tak jsme tak jako zrychleně obešli tu homolu, v lese jsme se málem přizabili o nějaký větve, a kecali jsme - bylo to vážně super, rozhodně nejlepší hodina za poslední měsíc, a to dokonce počítám výtvarku xD
Jinak jsem si dneska koupila nový boty, takže si jdu dát něco na jídlo a pak si tam navleču barevný tkaničky x) Mějte se krásně =)

HP7 bude nejkratší ze všech dílů

8. května 2011 v 10:33 | já |  ○ Já & blog ♥



Njedřív bych vám chtěla představit můj nový spřátelený blog :) řekla bych, že blog asi patří dvoum lidem, podle jména Padfoot & Prongs (což znamená Tochošlápek & Dvanácterák) v komentářích, a jejich blog najde tady: http://hp-atc.blog.cz/ (sory ale odkazy mi nefungujou :/)
No a právě na tomto blogu jsem se dozvěděla, že producent HP potvrdil, že právě Harry Potter a relikve smrti část 2 bude nejkratší ze všech HP filmů! Bude mít prý jen něco přes dvě hodiny. To mi ještě nějak nevadí, těch pár minut je mi jedno, když film bude dobrý, což nepochybně bude! xD Ale docela mi vadí, teda vlastně vážně brutálně mě naštvalo, že je potvrzeno i to, že epilog bude trvat jen asi dvě minuty! Proč mi tohle dělají?! Vždyť zrovna na epilog se těším úplně nejvíc z celého filmu, a on má mít dvě minuty?
No, co s tím nadělám... ale když už mluvím o HP7, musím vám sem dát trailer na druhou část xD Ani nepochybuju o tom, že už jste ho viděli (já ani nepočítám kolikrát xD), ale je prostě úžasný! x)

Moje nová škola

7. května 2011 v 19:05 | já |  ○ Já & blog ♥
Pro ty kdo ten článek před tím nečetly, už jsem rozhodnutá kam půjdu na střední (sem : www.ped-km.cz) a rozhodla jsem se, že sem aspoň hodím pár fotek a tak =)

Takhle ta škola vypadá zvenku:




Tohle se menuje aula a já nemám tušení co to znamená, jestli jsem to ale dobře pochopila, tak jsem tam dělají nějaký vánoční koncerty a takový ty věci xD




Tak tady budu asi hodně často xD
















Ještě nevím na kterým internátu budu, ale oba jsou na hotelovce, takže by nám prej ty děcka tam nosili jídlo a taak (jako pryxe) xD

Tak na tento intr bych šla radši (těch lidí si nevšímejte xD)












A tady je ten druhý, to by taky šlo, jen bych si to trochu líp zařídila x)


Kam na střední aneb velmi těžké rozhodování

7. května 2011 v 18:12 | já |  Můj "deníček"


Jak jsem slíbila, konečně vám prozradím jak dopadly moje přijímačky - odpověď zní vážně skvěle! Mě stačilo dostat se na jednu školu, ale vzali mě na všechny tři, a dokonce i z dobrým umístěním.

Jedna ze škol, na kterou jsem se hlásila byla Střední pedagogická škola v Boskovicích, web: www.spgs-bce.cz, (kde jsem byla v pořadí dvacátá-osmá) na kterou teda nejdu, vlastně jsem si tam dala přihlášku proto, že bylo celkem pravděpodobný že mě tam vezmou, takže jen taková jistota.
Druhá škola byl jazykovej gympl v Olomouci, web: www.gytool.cz (v pořadí dvacátá-sedmá) je to prej druhej nejlepší gympl v celý ČR, takžy mi každý říkal (hlavně učitelky) něco na způsob "Tam běž, to je pro tebe jedinečná příležitost, a jestli tam nepůjdeš, tak za paár let si budeš říkat že..." bla bla bla xD
Pak mě ale taky vzali na střední pedagogickou v Kroměříži, web: www.ped-km.cz, kam jsem teda chtělá jít, ale lidi mě dost zpletli. Nevěděla jsem, kam mám jít, takže jsem si sepsala + & - jak to dělám vždycky když se nemůžu rozhodnout, a bylo to tak:
Gympl :
+ mohla bych se učit španělštinu
+ mohla bych pracovat jako delegátka cestovní kanceláře
+ ve 4. ročníku se jezdí na výměnný pobyty
+ (jen takový malinký) mají tam v šatnách ty skřínky jako ve filmech, co jsem vždycky chtěla xD
- hodně chemie
- hodně fyziky
- kdybych tam šla, musela bych si vybrat jestli bych měla hudebku nebo výtvarku, a měla bych jen jednu hodinu týdně (apokalypsa!)
- nedali by mi intr a musela bych každý den dojíždět, tímpádem stávat v 5 nebo i dřív!
- strašně dlouhej rozvrh
- (hoodně velký) na základce jsem všechno zvládala s dobrejma známkama i bez učení (když nepočítám přestávky) ale tohle by asi nešlo, takže až bych po dlooouhým rozvrhu konečně přijela domů, strávila bych zbytek dne učením (co navíc netuším jak se dělá xD)
jak vydíte, mínusu je víc

Střední pedagogická:
+ hodně výtvarky, hudebky a tělocviku
+ byly tam brutálně těžký přijímačky, takže jsem ani nečekala že mě tam vezmou, o to jsem byla překvapenější, že jsem se umístila jako první! (asi mě zachránili talentovky z hudebky) Tímpádem se na tu školu asi mnohem víc hodím
+ bydlela bych na intru (to jsem vždycky chtěla)
+ už tam znám pár holek
+ na této škole bych se nemusela moc učit
+ praxe ve školkách a družinách (super!)
+ nemusela bych se skoro učit
+ jezdí se na turistický a cyklistický výlety
- menší výběr vysokých škol
vidíte, tak tady je plusů výrazně víc! Navíc už když jsem tam byla, říkala jsem si jak by to bylo super kdyby mě tam vzali... no, a vzali =)

Za mnou a přede mnou

5. května 2011 v 20:23 | já

Úvod, neboli ta nedůležitá nicneříkající část článku a nadávání na Google, kterou nemusíte číst xD ale můžete :P - Když nepřidávám články, je logický že vy nepřidáváte komentáře, já vím... ale vůbec se mi to nelíbí xD Takže jsem se rozhodla, že překonám svou nenávst k "Google images" a něco napíšu x) Totiž, aby jste pochopili proč jsem naštvaná na Google, v pondělí jsem napsala takovej dobrej článek o přijímačkách atp. a byla jsem s ním vážně spokojená, jen jsem chtěla najít obrázek, tak jsem si otevřela obrázky na googlo. A to byla zásadní chyba. Zapoměla jsem, že kdykoliv si v poslední době otevřu obrázky na googlu, zavře se mi celej internet. To by nebyl takový promlém, kdybych já kráva ten článek uložila xD Fajn, takže tam nebyla ani půlka no, takkže jsem se naštvala na celej ten po***** internet a nechtělo se mi nic psát :/

Teď už k článku... Mám za sebou definitivně všechny příjmačky (úterý, středa, čtvrtek, a pondělí... a pátek doma, kdo by do té školy lezl na jeden den? xD xD sem zlá no xD)
Od včerejška už dokonce vím, jestli mě přijali a taky kam, ale neřeknu vám to, protože jsem zlá (zase) :P Né, chci o tom napsat článek, ale potřebuju na to víc času, který teď nemám, takže to udělám zítra... si budete muset počkat xD
Včera jsem jela s kamarádkou na její absolvák (jako psychická podpora xD), tam to bylo super =) Dneska jsem se díky zubařce vyhla testu s literatury xD Jsem zlá <(") (už bych to vážně měla přestat říkat xD A kdyby jste nepoznali, tak to je tučňák xD Na FB to je ale lepší xD
Tak, tohle je za mnou.
A co je přede mnou?
Pondělí 9. 5. - premiéra představení v dramaťáku (jako rači bez komentáře xD)
Úterý 10. 5. - výlet, teda promiňte, exkurze (jak mě učitel asi 8x opravoval) do nějakejch jeskyní - tak tam se vážně těším, to bude určitě super =) A kdyby né, pořád lepší než být ve škole!

18. - 20. 5. - náš třídní výlet - takže na to se extrémě těším, protože je to vlastně poslední výlet naší třídy. Takový smutný no, ti inteligenti mi budou chybět :(










do toho lanovýho centra se vážně strašně těším!

Červen - tak toho je víc... teď si uvědomuju jen poslední zvonění, závěrečnou slavnost a samozřejmě naši slavnou rozlučku xD

Tak to bylo to pěkné, ale radši se snažím nemyslet na ty čtvrtletky, testy, a zkoušení, co mě čeká, protože po těch přijimačkách mám vážně vygumovanej mozek!

Taaakže, všichni deváťáci, užívejte si poslední týdny na základce, a vy ostatní, to aspoň nějak přežívejte, vždyť za chvilku jsou prázdniny :)