REKLAMY A VZKAZY SEM !!!

Už toho mám dost ! Reklamy a vzkazy jsou všude jen ne tam kde mají být ! Takže to laskavě pište

SEM  nebo vás proměním v hranolky a sním !






Moc vás prosím o hlas v NČPHP, v anketě pro čin č. 3 ----> CLICK

díky moc, a oplatím vám to x)

○ Harry Potter's children

Kapitola 23 - Překvapení

29. prosince 2010 v 12:08 | já
V minulých kapitolách : Lilly, Daisy a Alex už jsou v Krásnohůlkách. Havraspár se dostal do školní reprezentace Bradavic ve famfrpálu. Daisy chodí s Lillyiným bratrem Jamesem. Nebelvír do reprezentace nepostoupil. Ohnivý pohár právě vybral šampiony z Kruvalu a Krásnohůlek. A kdo to bude z Bradavic ??

"A .... a máme v turnaji další dívku ! Za bradavice bude soutěžit... Rosalie Weasleyová !"
"A to má být vtip ?" rozesmál se James a Lilly se musela také zasmát.
Rose se zatvářila trochu zmateně, ale vydala se k učitelskému stolu za ostatními šampiny. Kdžy procházela kolem Scorpiuse Malfoye, všimla si Lilly, že jí něco říká, bohužel to však neslyšela. Všechny to překvapilo, ale nejvíc nechápavě se tvářil Teddy.
"A máme tu všechny tři ! Dobře si je prohlédněte. Tihle tři studenti mají jedinečnou možnost zajistit sobě i své škole velkou slávu a úctu. Ať vyhraje ten nejlepší !" prohlásila slavnostně madame Maxime a usmála se na Christiana (krásnohůlského šampiona)
"Profesore McGonagalle, profesore Alexandersne, vážení šampioni - pojďte prosím za mnou. Vy ostatní - můžete odejít. Přeji vám všem dobrou noc." ukončila madame Maxime, která zřejmě čekala než všichni ze sálu odejdou.
Lilly se na Rose povzbudivě usmála a pak s Daisy a svými bratry zamířila do věže, kde měli být na tento rok ubytováni. Nebylo vůbec snadné ji najít, protože Krásnohůlský zámek byl ještě složitější než Bradavický hrad. Po cestě se samozřejmě nebavili o ničem jiném než o té překvapivé události která se právě stala.
"Stejně se mi to nějak nezdá.... Rose a šampionka za Bradavice ? Proč pohár nevybral mě ? Rose je mladší, blbější a navíc je to holka !"
"Není blbější Jamesi !" zamračila se na něho Lilly. "tebe by pohár nevybral ani kdyby se kromě tebe přihlásil jen tlustočerv." dodala tiše a teď se zase zamračila Daisy na ni.
"Ani jsem si nevšiml, že by se přihlásila..." poznamenal Albus.
"To máš pravdu, já taky ne, ale však ona nám to snad poví sama...." řekla Lilly, která až teď postřehla že je tam Albus také. "A našli jste tu Dominiku ??" zeptala se ještě.
"Ne." odpověděl James náhle vážným hlasem. "asi to budeme muset nahlásit, ani na tom slavnostním vyhlášení dnes nebyla, a že by si nechala ujít famfrpál, to se mi už vůbec nezdá... mimochodem, gratuluju k postupu do reprezentace." mrkl na Daisy.
"Díky Jamesi." řekla Daisy a zářivě se usmála.
"Ale neee, tyhle svoje zamilované pohledy si laskavě nechte pro sebe, nikdo tu na to není zvědavý !" řekla znechuceně Lilly.
****************************************************************************
Lilly, Daisy, Alex, James, Albus, Daniella, Anabella, Lucy a Jack, kterého už ošetřovatelé vyléčili z jeho zranění způsobené potloukem (za což se Lilly neustále omlouvala), si zabrali jeden z desetimístných pokojů. Rose se ještě nevrátila, ale počítali s ní a nechali jednu postel volnou. Ze začátku to byl trochu problém - profesorce Wambergové se vůbec nelíbilo, že by kluci a holky spaly v jednom pokoji dohromady, ale Teddy ji nakonec přesvědčil.
Rose se vrátila o půl deváté. Nepromluvila ani slovo, práskla za sebou dveřmi, oblečená si lehla na měkkou bílou postel a zatáhla za sebou modrý závěs.
"Rose ?" zeptala se opatrně Lilly. Žádné odpovědi se však nedočkala.
"Hej, Rose !" zakřičel James že všichni nadskočili.
"Co chceš ?!" odsekla chladně Rose.
"Nic, jen..... tak jaký to bylo ?"
"Co přesně ? To vyptávání Maxime jestli mi už je opravdu 13 ? Všechny ty nedůvěřivý pohledy ? Protivný poznámky toho idiota Christiana ? Varování že můžu zemřít ? Nebo to že jsme k prvnímu úkolu nedostali absolutně žádnou nápovědu ? Jaký to bylo ?? No úžasný ! Naprosto úžasný !" křičela na něho Rose.
"Víš, Rose, já tě nechci naštvat, ale.... neměla ses přihlašovat, když si nechtěla soutěžit..." poznamenal Albus.
"Já jsem se nepřihlásila !
Po této její poznámce zavládlo absolutní ticho.
"Co ?" zeptal se nakonec James a tvářil se tak nechápavě, že víc už to snad ani nešlo.
"Nepřihlásila jsem se ty blbečku ! Myslíš že jsem tam hloupá jako ty, abych teprve ve třinácti letech ryskovala život ?"
"Mě je čtrnáct..." přerušil ji James.
"Ale mě je třináct ! Viděl jsi mě snad přihlašovat ? Viděl jsi něco takového ?"
"Ne..."
"Tak vidíš !" uzavřela Rose.
"Mě to nejde na rozum...." prohlásil Jack Cleener.
"No né, ty nějaký máš ?" opáčila jeho sestra.
"Rose, ber to s té lepší stránky," přidal se Alex. "nic není tak těžké, jak se zdá..... třeba nakonec vyhraješ."
Rose už už chtěla něco říct, ale Lilly ji předběhla.
"Rose, potřebuješ se nějak odreagovat, chce to podniknou něco.... praštěného. Pojďte se mnou !"
"My nepůjdem, jsme unavení z toho famfrpálu." řekla Lucy Cleenerová a její bratr Jack i Anabella přikývli.
"Lilly, mě se to nějak nelíbí...." poznamenal Albus když potichounku scházeli poschodech. "Nechci z toho mít průšvich, jdu zpátky nahoru."
"Lilly, nechceš nám říct kam nás to vedeš ?" vyzvídala Daisy.
"Uvidíte," zašeptala Lilly. "A jsme tu !" otevřela dveře. "Dáme si sněhovou válku !"
Znovu byli v místnosti, kde sněžilo, kterou viděli když včera procházeli zámek.
"Skvělý nápad Lilly !" souhlasil okamžitě James. "Překvapuješ mě, nakonec budeš možná po mě !...... Ááááááá ! Ten sních nějak..... schládl ! Je o dost studenější než včera... tady zmrzneme !"
"Nekřič Jamesi ! Ještě příjde Wambergová, nebo něco podobného...." zamračila se na něho Lilly. "Pojďte rychle dovnitř, zamknem dveře..."
"Teda ségra, ty se nezdáš !"
"Nech toho Jamesi." zasmála se Lilly a hodila po něm sněhovou kouli (v rámci možností - sníh byl sice studenší, ale pořád se moc nedal tvarovat)
"No počkej !"
V tu chvíli se rozjehla ohromná sněhová bitva. Všichni se smáli, koulovali se, vzájemě se vyvalovali ve sněhu a zahrabávali se do něj.
"Áááááá !!!"
Všichni nadskočili.
"Jamesi, co zase řveš, říkala jsem ti, že jestli nás tu-"
"To jsem nebyl já !" přerušil Lilly její bratr.
"Tam někdo je ! A je mrtvý !" zašeptal vystrašeně Alex a ukázal do rohu.
"COŽE ?!?" ozvali se současně Lilly, Daisy, James, Rose a Daniella.
James se po špičkách vydal do rohu. Odhrnul sníh a....
"U munga, vždyť to je Dominika !"
"Cože, Dominika je mrtvá ?!"
"Není mrtvá, je jen.... uspaná."
"Chceš říct omráčená," opravila ho Rose.
"Taky by se to tak dalo říct,"
"To je spiknutí !" vykřikla Lilly. "To je spiknutí proti havraspáru ! Někdo z vášeho týmu" ukázala na Jamese "sem Dominiku...zahrabal...aby nemohla hrát ! Přiznej se Jamesi !"
"Co to kecáš Lilly, jaké spiknutí, myslíš že ji chci zabít ? Mohla tu klidně zmrznout !" ohradil se James.
"Jo mohla, a taky ještě může, jestli v tom sněhu bude ležet ještě dlouho !" poznamenala Daniella.
"Má pravdu, měli by jsme ji odsud odnést..." přidala se Daisy.

Kapitola 22 - Rozhodnutí

27. prosince 2010 v 12:28 | já
Nastal den zápasu. Havraspárské družstvo  bylo schromážděno v šatně u famfrpálového hřiště a převlečeno do modročerných hábitů čekalo až to všechno začne.
"Kde je sakra to Dominika !?" rozčiloval se Justin když do zahájení zápasu zbývaly už jen dvě minuty.
"Nevím, celý den jsem ji neviděla..." odpověděla mu Adelaid Changová a nervózně si prohrábla černé vlasy.
"Tohle nejde, už není čas.... Daisy, připrav se budeš hrát." rozhodl Justin ale nevypadala že je dvakrát rád.
"Justine já ale nemůžu hrát jako chytačka, to je nemožné, nejsem zase tak dobrá." vymlouvala se Daisy.
"Jsi náhradník ? Jsi ! Teď jsem bez chytačky, a protože máme tebe, budeš chytačka ty, už nechci nic slyšet !" rozčilil se Justin, ale vzápětí se na Daisy usmál. "No tak, to zvládneš, nevzal bych tě kdybych si nebyl jistý že si dobrá."
"A máme tu první zápas ! Nejde ovšem ještě o zápas který by přímo souvisel ze soutěží o nejlepší famfropálové družstvo mezi kouzelnickými školami. Jde pouze o jeden ze dvou zápasů, který rozhodne o tom, které dva bradavické tými se budou zmíněné soutěže účastnit." ozval se hlas komentátorky, neboli Rose Weasleyové, která podle Jamesova vyprávění komentuje zápasy v Bradavicích už od druhého ročníku.
Zápas začal a vtom Lilly pochopila co byl pravý důvod toho, že Daisy nechtěla hrát jako chytačka - protože musela hrát proti Jamesovi. Snažila se na to nemyslet a hleděla si svého - poletovala po hřišti a odháněla potlouky od svých spoluhráčů. Náhodou ji to bavilo, protože mlácení do potlouků bylo velice uklidňující. Zatím byl zápas velice vyrovnaný. Lilly teď už Rose přes hučící vítr neslyšela příliš dobře, i tak ale postřehla, že skóre se sice často měnilo, ale zatím nebyly zaznamenány žádné velké bodové rozdíly. Lilly se zdálo že je to snad nekonečné, už jí začínaly bolet ruce a říkala si že už by Daisy tu zlatonku mohla konečně chytit - dřív, než to udělá James.
Otočila se, a spatřila něco velmi zvláštního. Daisy a James byli asi tak metr od sebe a kolem nich poletovala zlatonka. Lilly přiletěla kousek blíž, teď už slyšela jejich hlasy.
"Tak si ji vezmi..." říkala zrovna Daisy.
"Ne, vezmi si ji ty !" odporoval James.
Lilly se na to nemohla koukat, bylo to tak hloupé ! Sama se divila že zlatonka ještě nezmizela, ale nehodlala to ryskovat.
"Daisy ! Chyť okamžitě tu zlatonku, nebo poznáš skutečnou sílu této pálky !" zařvala na ni výhružně Lilly a poprvé vživotě se na svou nejlepší kamarádku naštvaně zamračila.
Bylo už pozdě, zlatonka se rychlostně rozlétla pryč. Daisy i James letěli za ní. Předháněli se, jako by je Lillyina slova snad konečně probrala a hnali se za zlatonkou. Lilly při sledování chytačského souboje úplně zapoměla na svůj úkol a výsledkem toho bylo, že jeden z potlouků srazil Jacka Cleenera z koštěte. Okamžitě se na hřiště přiřítil Teddy Lupin a za ním profesorka Wambergová, která kolem sebe rozhazovala rukama a něco křičela, tentokrát však byla Lilly ráda, že ji neslyší. Otočila se, a všimla si, že Justin letí směrem k Rose a něco jí vysvětluje.
"ODDECHOVÝ ČAS !!!" zakřičela Rose tak, že ji už i Lilly slyšela a snesla se na zem za Justinem a ostatními havraspárskými hráči.
"Já tu Dominiku vážně zabiju !! Ať si mě nepřeje ještě kdy vživotě vidět ! Jak si to představuje, nepřijít na zápas, který může všechno rozhodnout ?!"
"Justine, nemyslím si že by-"
"Buď sticha Lilly, kvůli tobě teď máme o střelce míň !" probodl ji Justin rozzlobeným pohledem. "Ty jsi tu od toho, aby jsi zaháněla potlouky, ne aby si čuměla co se děje kolem, ty máš svůj jasný úkol, tak se toho laskavě drž !"
"Jasně, promiň." řekla Lilly se skloněnou hlavou, aby ostatní neviděli jak se jí v očích lesknou slzy. Zřejmě si toho stejně všimli, protože Adelaid Changová si k ní dřepla a vysvětlovala něco na způsob že si to nesmí tak brát.
"Když... já...je to můj první... první zápas a...musela jsem to tak....tak...zkazit..."
"Nic jsi nezkazila, byla to jen drobná chyba, a navíc si za to tak úplně nemohla ty..." usmála se na ni Adelaid.
"Trochu mohla, trochu nemohla..." připustil neochotně Justin a zamračil se i na Adelaid. "A ty Daisy," pokračoval. " ty koukej chytat zlatonku ! Co to mělo být s tím Potterem, co ?! Vidíš zlatonku, tak ji chyť ! To jsem ještě neviděl ! Doufám že příště už bude hrát Dominika, protože tohle se vážně nedá ! Že já si do družstva bral tolik prváků !"
"Justine to už by stačilo ! Posloucháš se vůbec ? Nejsi náhodou příbuzný s Malfoyovými ? Začínáš být totiž stejně zlý !" rozzlobila se na něho Adelaid, a Lilly ji začínala mít stále víc ráda, rozhodně s ní totiž souhlasila. "Copak to nechápeš, že Lilly je Jamesova sestra, a Daisy s ním dokonce chodí ? Nechápeš to, jak to je pro ně těžké ?"
"Asi jo, máš pravdu Adélko, tak... teď se prostě budem všichni víc snažit, máme o střelce míň, ale zvládnem to ! Lilly, Daisy... nemyslel jsem to špatně, jen..."
"Neříkej mi Adélko Justine !"
"KONEC ODDECHOVÉHO ČASU, POKRAČUJEME !" uzslyšeli všichni hlas Rose a vznesly se do vzduchu.
Lilly byla Justinovi za jeho poslední slova vděčná, špatně by se jí hrálo s představou že je na ní moc naštvaný. A Adelaid byla vděčná mnohem víc, za to že se jí a Daisy zastala. Teď se jí dokonce hrálo mnohem líp než předtím a tolik se soustředila na svůj úkol, že jí velmi překvapilo když.....
"ANO, A TÍMTO ZÁPAS KONČÍ ! Daisy Winterová chytila zlatonku, a konečné skóre je 260 : 110 pro havraspár, který se dostáva do kaflifikace soutěže o nejlepší famfrpálové družstvo !
Celé havraspárské družstvo se slétlo k sobě a ještě ve vzduchu se objímali.
"Zvládli jsme to ! Teď jste byli opravdu skvělí ! Lilly, Daisy... nemám co říct."
To už stáli na pevné zemi a Justin všem připomínal nejlepší okamžiky hry.
Lilly se nikdy nedozvěděla, jak to skutečně bylo. Totiž, jestli Daisy opravdu chytila zlatonku sama, nebo jí ji James přenechal, každopádně ale byla ráda, že havraspár postoupil dál.

Lilly šla na večeři společně s Rose, protože Justin zorganizoval pátrání po Dominice Woodsové, do které se Alex a Daisy (samozřejmě s Jamesem) aktivně zapojili. Lilly ale už měla hlad, takže se s nimi domluvila že pokud ji nenajdou, připojí se k nim po večeři.
"Hej, Rose !"
"Ty ?!" vykřikly obě současně když za sebou spatřili Scorpiuse Malfoye.
"Aha... to jsi ty..." trochu ucouvlk když spatřil Lilly. Ta se rozesmála - zřejmě ještě pořád nezapoměl na tu cestu do Bradavic.
"Co chceš ?" zeptala se znuděně Rose.
"Napadlo mě, jestli se nechcete jít podívat na vyhlášení šampionů..."
"Víš, možná ti to nedošlo, ale zrovna tam jdeme." řekla Rose vážným hlasem, a na to se s Lilly rozběhly a zastavily až ve společenském sále.
"U munga, to je idiot !" postěžovala si Rose na Scorpiuse.
Lilly ale musela přiznat, že na vyhlašování šampionů úplně zapoměla.
Na večeři si Lilly svému talíři poručila americké brambory a kuřecí medailonky. Daisy a Alex už dorazili a po jídle všichni netrpělivě čekali na vyhlášení.
"Přichází okamžik, na který jsme všichni čekali," ujala se slova madame Maxime zesíleným hlasem a přešla k ohnivému poháru. "výběr šmpionů ! Ohnivý pohár rozhodne, kdo z vás bude mít jedinečnou možnost účastnit se Turnaje tří kouzelníků !..... Ano, a ohnivý pohár už je připraven. Prosím, aby kouzelníci či čarodějky jejichž jména přečtu předstoupily sem k učitelskému stolu."
A v tom plameny v ohnivém poháru dostaly modrou barvu a s proudem jisker vyletěl do vzduchu mírně zčernalý kus pergamenu. Madame Maxime ho chytla.
"A máme tu šampiona za Kruval !!! Moment, vlastně šampionku - Michaelle Kingstnová !"
Jediná dívka od kruvalského stolu vstala a za velkého potlesku šla směrem k madame Maxime a ohnivému poháru. Michaelle už svým vzhledem působila mnohem chytřejším a drsnějším dojmem než vědšina chlapců z Kruvalu, stejně Lilly ale překvapilo, že ohnivý pohár nevybral někoho z kluků. Když procházela kolem Bradavického stolu, Lilly si všimla jejích až nepřirozeně zelených očí, mnohem zářivějších než byly ty její, nebo Albusovi. Michaelle se zastavila vedle madame Maxime, zářivě se usmála a pohodila skořicově hnědými vlasy.
To už však z poháru vyletěl další lístek.
"Šampionem za Krásnohůlky se stává... Christian Decondiale !!!" 
Dospěle vyhlížející světlovlasý kluk se připojil k Michaelle.
"A .... a máme v turnaji další dívku ! Za bradavice bude soutěžit..."

Pokračování příště :P
Jinak při famfrpálu rozhodla anketa - více jste hlasovali pro hvraspár, takže zvítězil x) xD

Kapitola 21 - Naše schopnosti

21. listopadu 2010 v 14:19 | já
"A proč ten pohár sem nedají hned ?" divila se Lilly. Odpovědi se jí však nedostalo - všeci se teď soustředili na snídani která se právě objevila na stole. Po snídani bradavickým studentům McGonagall oznámil, že dneska se ještě nebudou učit, aby měli čas se seznámit s jinými studenty, ale pak mu rozesmátá Nicky připoměla že je stejně sobota.
"Pane profesore ?" zeptala se Lilly která si vzpoměla na slova madame Maxime. "Která dvě famfrpálová družstva teda budou hrát za bradavice ?" V té chvíli se všichni včetně McGonagalla a dokonce i Nicky zatvářili velice vážně.
"To...to samozřejmě rozhodnou vaše schopnosti." řekl a Teddy na něj tázavě pohlédl. "Tím chci říct, že...že zítra a pozítří proběhnou...proběhnou takové naše dva soukromé...famfrpálové zápasy a to....nebelvír proti havraspáru a mrzimor proti zmijozelu."
Lilly zděšeně pohlédla na Jamese. Ten se teď zařívě usmíval. "Porazím vááás !" řekl odhodlaně. Daisy se na něho zamračila a James se raději zeptal : "A kdo za vás chytá ?"
"Dominika Woodsová." odpověděli jednohlasně Lilly, Daisy a Alex. To už se James tak sebejistě netvářil.
"A jé....na tu jsem....zapoměl."
"No né, na mě se dá zapomenout Jamesi ?" ozval se za nimi Dominičin hlas až James nadskočil.
"Sorry Domi, jistě že nedá." zasmál se James.
Když byla Dominika opět mimo doslech, Daisy se na Jamese zamračila ještě víc. "Vy jste spolu něco měli ?" zašeptala výhružně.
"Jistě že ne, to bych tu teď neseděl, nemyslíš ?" opáčil James.
"Jakto ?"
"Nicolass by mě zabil." řekl prostě James.
"Vždyť Dominika ho nenávidí." poznamenala nechápavě Lilly.
"Jak ho prosímtě může nenávidět, vždyť spolu chodí od minulého listopadu...?" nechápal James.
"Ale oni spolu nechodí, vždyť Lilly říká že Dominika Nicolasse nesnáší." zdůraznila Daisy.
"Já to nechápu, oni byli tak...nerozluční..." Vzápětí však stichl protože si všiml jak se na něj Teddy dívá.
Dominikua Nicolasse už dál neřešili. Madame Maxime měla pro bradavické připravenou celou jednu věž, kde bylo devět pokojů po deseti a taky čtyři pokoje které by se dali trošku přirovnat k jejich společenským místnostem, byly však mnohem luxusněji zařízené. Lilly seděla křesle a kolem ní si na měkký koberec posedali Daisy, James, Rose a Alex. Albus si někde v rohu četl, Anabella a dvojčata Cleanerovi si šli prohlédnout zámek a k Alexové velké radosti sebou vzali i Daniellu. Nechtěl totiž před ní totiž probírat takové závažnější věci - jak to udělat, aby postoupilo jak havraspárské, tak i nebelvírské družstvo. Nesnesla by totiž, že svým spůsobem plánují i to, že zmijozel nepostoupí, a Alex který byl Danielle vděčný že ho pozvala, nechtěl aby o tom věděla.
"To je zkrátka a dobře nemožné." prohlásila Rose po chvíli napjatého ticha.
"Neruš, přemýšlím !" odsekl James a tvářil se velice soustředěně.
"Možná bych věděla jak na to." usmála se Daisy.
"No tak na co čekáš, to si jako chceš nechat pro sebe ?" zamračil se na ni Alex. Od té doby (neboli od snídaně) co se všeobecně vědělo že James a Daisy spolu chodí, choval se k ní trochu jinak než obvykle, a jaksi nebral v úvahu že když je tu z Daniellou Ralfovou těžko si může stěžovat, podle hodně kluků totiž byla zmijozelská chytačka nejkrásnější dívkou v ročníku. Nejlépe to asi vystihovala poznámka Rose : "Na to že je vám 11, máte nějaké...zvláštní ´problémy´" kterou pronesla při snídani.
"No, museli by jsme to udělat tak, aby náš zápas skončil remízou ale jak nebelvír tak havraspár by měl vyšší počet bodů než mrzimor nebo zmijozel."
"To je skvělý nápad !" souhlasil okamžitě James.
"Ale má to malý problém." poznamenala Rose.
"Ty se do toho nepleť, o famfrpálu toho sotva víš víc než my." odbyl ji James.
"Tady nejde o famfrpál ale o logiku ty inteligente ! Jestli budete hrát první, sotva zařídíte, že zmijozel nebo mrzimor nebudou mít víc !"
"Aha...ale třeba nebudeme hrát první." řekl nadějně James.
"Třeba ne, ale spíš ano, McGonagall přece říkal nebelvír proti havraspáru a mrzimor proti zmijozelu. Chápeš, říkal vás první."
"To si vážně pomatuješ všechno co kdo řekne ?!"
"Víte co, neřeště to, vyhraje ten lepší - jak že to McGonagall říkal ? Něco jako že rozhodnou naše schopnosti." uzavřela rozhovor Lilly, která zatím jen poslouchala. "Pojďte, jdem si taky prohlédnout zámek."
*************************************************************************
Prohlídka krásnohůlského zámku jim trvala neuvěřitelně dlouho, a to hlavně kvůli tomu že se tam nemohli vyznat. Cestou potkávali jak studenty z Krásnohůlek, tak i z Kruvalu a Bradavic. Narazili dokonce na místnost kde sněžilo. Nevěděli jestli tam není náhodou vztup zakázán, ale i přesto tam strávili zhruba hodinu tím, že se snažili s teplého suchého sněhu postavit sněhuláka, ten se jim však vždy rozpadl. Kvůli prohlídce úplně zapoměli na oběd, takže šli až na večeři. Lilly čekala že to bude něco jako slavnostní hostina v Bradavicích, ale ve skutečnosti to bylo poněkud jiné. Teddy přišel k jejich stolu oznámit, že mají říct svému talíři co by si dali. Spoustu studentů se tomu smálo, ale Lilly si vzpoměla že taťka jí o tomto způsobu říkal, měli ho prý v Bradavicích na vánočním plese. Po večeři se do velkého sálu skutečně vystavil ohnivý pohár. James se hned přihlásil, Albus a Rose však zatím ne - Rose říkala že se přihlašovat nebude. Všimli si, že do ohnivého poháru hodil své jméno také Scorpius Malfoy.
*************************************************************************
Druhý den přišel dřív než by Lilly chtěla - skutečně totiž měli hrát zápas první. Na dvě hodiny (od 9 do 11) si zamluvili famfrpálové hřiště aby mohli trénovat. Hřiště bylo o něco větší než v Bradavicích. Obruče byli stříbrné, a tribuny se zkládali z velkých měkce vyhlížešících bílých sedaček poskládaných do výšky asi 25 metrů. Podle Jastina prý hráli skvěle, ovšem Lilly si myslela, že Jack a Lucy by si měli trochu lépe přihrávat. Zdálo se jí nemožné, že društvo se třemi prváky (+ jeden náhradník) nemůžou porazit profesionálně vyhlížející družstvo nebelvíru. A ať už byla Dominika jakkoli dobrá chytačka, Lilly svého bratra znala dobře - ten se porazit nenechá.
Nastaly tři hodiny odpoledne. Lilly překvapilo, že na jejich soukromý zápas se přišlo podívat i několik studentů z Krásnohůlek a Kruvalu.

pokračování příště :P
A nakonec otázka : Kdo se stane bradavickým šampionem ??
A taky hlasujte v anketě které družsto (nebelvír/havraspár) vyhraje xD

Kapitola 20 - Vítejte v Krásnohůlkách

15. listopadu 2010 v 10:11 | já
Daisy se zatvářila překvapeně. "A...aha.."
"Aha ? Jak aha ? To je všechno co mi k tomu řekneš ? Daisy, já myslela že jsem tvá kamarádka !"
"Ale Lilly, jasně že jsi...a víš co, řeknu ti toho víc ! James je skvělej, a nehodlám kvůli tobě ztratit šanci mít poprvý v životě kluka ! Proč ti to vadí ? No a co že je tvůj brácha, ty s ním přece nechodíš !.....no to já taky ne....zatím." prohlásila sebejistě Daisy.
"A řekla sem snad že mi to vadí ?!" oplatila jí to Lilly.
"No...ne, ale tváříš se tak." řekla Daisy teď už klidně.
"Jediný co mi vadí je, že jsi mi to neřekla." opáčila Lilly.
"Chtěla jsem ti to říct, až si ujasním co James vlastně chce."
"Cože ? Mluvíš jako v seriálu pro důchodce na který jsem se omylem dívala u tety Hermiony v té...teviluzi."
Daisy se rozesmála. "Lilly to je televize." řekla a rozesmála se ještě víc když si vspoměla na telenovelu na kterou kouká její babička. Lilly už si nedokázala zachovat vážnou tvář a rozesmála se taky. Uvědomila si že Daisy má vlastně pravdu, proč by jí to měla říkat, když si ještě není ničím jistá. Taková láska na první pohled někdy nevidrží déle než pár dní....ale také si uvědomila že vlastně z nějakého neznámého důvodu chce, aby jim to vydrželo...
"VŠICHNI STUDENTI SE VRÁTÍ DO SVÝCH KUPÉ, BUDE SE PODÁVAT VEČEŘE !" ozval se šíleně zesílený hlas ředitele McGonagalla že obě nadskočily.
"Večeře ? Super, aspoň nemusíme nic kupovat !" řekla radostně Lilly a otevřela železné dveře, aby se z Daisy mohli vrátit na svá místa. Daisy otevřela dveře kupé. Bylo poněkud...pozměněné. V uličce na procházení mezi sedadly stál úzký stůl. Rose, Albus, James a Alex seděli na svých místech a s očekáváním stůl pozorovali. Sotva se Lilly a Daisy posadily na stole se objevilo šest talířu a na každém pořádná porce kuřete a rýže a zároveň se i rozsvítila světla - už byla opravdu tma. Všichni už byli po jídle, ale Daisy zřejmě považovala za normální jíst rýži po jednom zrnku. Ani James svou porci nedojedl, a to bylo co říct, on totiž sežral vždycky všechno.
"Co to je Daisy, nejsi náhodou zamilovaná ?" poznamenal spíš ironicky Alex.
Lilly se pro sebe usmála a aby to nějak zamaskovala, začala si hrát s Andy. Asi po deseti minutách stůl i s talíři zmizel. Opět se ozval zesílený McGonagallův hlas : "Dobrou noc !"
A vtom se jim sklopily sedačky. Kupé se jakoby nafouklo a bylo v něm teď šest lůžek dokonce i s přikrývkami a polštáři. Sice trochu malých, ale i tak...
"Tak tomu říkám luxus !" pochvaloval si Alex a lehl si pod peřinu. Když asi po dvou minutách zhasly světla ostatní udělali totéž, jen co si popřáli dobrou noc. Byla opravdu naprostá tma, a o to víc se Lilly lekla, když uslyšela těsně u ucha tichý Daisyin hlas : "Lilly, nevyměnila by ses s Jamesem ?"
Lilly protočila oči ale nakonec nahlas nesmlouvavým tónem promluvila : "Jamesi, vyměň se se mnou, chci spít u okna."
"A to mě má jako zajímat ?" - James jako vždy nepochopil.
"Jamesi ty přece nerad spíš u okna, na mém místě to budeš přece mít lepší." zdůraznila Lilly.
Jamesovi to zřejmě konečně došlo.
"A jo vlastně. Lumos !"a za světla jeho hůlky se oba vyměnili - James si lehl vedle Daisy, a Lilly zase vedle Rose.
Až příliš brzo se opět ozval McGonagallův zesílený hlas aby je probudil něčím na způsob "Jsme na místě" - rozespalá Lilly však jeho slova nevnímala. Podívala se z okna. Už nebyli pod vodou, ale na normální pevné zemi, zrovna svítalo. Kolem jejich kupé začaly procházet studenti kteří už zřejmě vycházeli s vlaku ven, a tak se k nim přidali.
"Myslela sem že ve Francii je teplo." poznamenala Lilly hned co vylezla z vlaku a přehodila si přes sebe cestovní plášť.
Ovšem hned co se kolem sebe rozhlédla, na zimu úplně zapoměla. Bradavice byly sice opravdu nádherné, ale Krásnohůlský zámek ve světle vycházejícího slunce vypadal opravdu kouzelně. Byl nádherně světle modrý ( i když téměř bílý), měl půlkruhová bílá okna, kruhový půdorys a spoustu malých i větších věží. Vypadal opravdu jako z pohádky.
Vyrazili za McGonagallem do kopce. Když byli trochu blíž, všimli si, že před hradem je schromážděna početná skupina studentů v bleděmodrých hábitech. Vedle nich stála nějaká obrovská žena. Jak se k zámku přibližovalo, čím dál víc studentů si na ni nenápadně ukazovalo.
"To je madame Maxime, vyprávěl mi o ní Hagrid." otočila se Lilly na Daisy a Alexe. Když došli až k nastoupeným krásnohůlským studentům (a učitelům), McGonagall se přivítal s madame Maxime a začal s ní o něčem debatovat. Lilly si domyslela že zřejmě mluví oba francouzky, ale díky tomu divnému lektvaru jim rozumí aniž by musela "přepínat mozek na francouštinu nebo angličtinu" jak o tom ve vlaku mluvil Alex.
Madame Maxime se na okamžik otočila na jednoho z učitelů. "Odveďte bradavické studenty do společenského sálu, než přijede delegace z Kruvalu." a opět začala něco řešit s McGonagallem. Nějaký vysoký světlovlasý muž vystoupil z řady.
"Pojďte za mnou !" řekl nahlas a provedl je velkou bílou bránou.
Chvíli šli po cestě dlážděné bílím mramorem opklopený zpoustou nádherných různobarevných květin, než došli k další bráně. Potom se ocitli v prostorné místnosti s tapetami přesně stejné modré barvy jakou měly hábity krásnohůlských studentů. Po levé i pravé straně bylo schodišta, opět z bílého mramoru, ovšem u prostřed bylo potažené světlemodrým kobercem. Přímo naproti nim byly dvoukřídlové dveře. Neznámý učitel je kouzlem otevřel a prošel dovnitř, ostatní šli za ním. Uvnitř bylo pět stolů stejně uspořádaných jako v Bradavicích (čtyři podélně vedle sebe a pátý v čele). To však byla jediná shoda. Zdi a strop tu byly opět modré, ale tmavší a na nich malé stříbrné hvězdičky. Na stolech bíle a modře pruhované ubrusy a křišťálové ozdobné talíře a číše. Bylo to tu mnohem prostornější a vzdušnější než v Bradavicích.
"Tady je váš stůl." ukázal učitel na stůl u levé stěny a všech devadesát bradavických studentů se k němu posadilo a se zájmem se rozhlíželo kolem sebe.
"No páni, máme tu i svůj stůl. tomu říkám luxus !" užasl Alex.
"Alexi ty všemu říkáš luxus." poznamenala Daisy a Lilly se zasmála. Pak se všichni tři posadili (Daisy samozřejmě vedle Jamese).
"Jé ahoj !" to je objevila Dniella a přisedla si z druhé strany vedle Alexe.
Za pár vteřin za si za nimi přisedli Jack, Anabella a Lucy a vtom se hlavní dveře opět otevřely. Do sálu začali vcházet studenti v rudých hábitech (Lilly si domyslela že ti zřejmě budou z Kruvalu) a hned za nimi krásnohůlští. Studneti z Kruvalu měli stůl hned vedle nich. Bylo jich téměř o polovinu méně než bradavických a Lilly si všimla že je mezi nimi pouze jediná, asi šestnáctiletá dívka. Myslela si že studenti z kruvalu budou hodně drsní, ale všichni se usmívali a se zájmem si všechno prohlíželi. Do sálu niní přicházel i učitelský sbor v čele s madame Maxime. Jakmile se objevili, krásnohůlští studenti se honem postavili. Ostatní udělali totéž.
"Sednout," mávla rukou madame Maxime. Lilly si pomyslela že zřejmě ráda poroučí.
"Milí studenti z Bradavic a Kruvalu," promluvila znovu. "výtáme vás tu u příležitosti Turnaje tří kouzelníků, a doufáme, že se vám u nás bude líbit. Toto je poprve, co se bude také soutěžit ve famfrpále. Každá škola má dvě družstava-"
"Ale...my máme čtyři." poznamenal McGonagall a nervůzně se zasmál.
"Oh..ano...ale to já řešit nebudu vážený pane McGonagalle, pravděpodobně si z nich budete muset vybrat jen dvě." odbyla ho Maxime a pokračovala. "Budete mít přesně četyřiadvacet hodin na přihlášení do turnaje. Přihlásit se můžete tím způsobem, že do ohnivého poháru, který zde bude ještě dnes večer vystaven, vhodíte kus pergamenu se svým jménem a školou. Připomínám, že až vás pohár vybere, nemáte už šanci odstoupit a musíte soutěžit. Dále bych také chtěla zdůraznit že studenti mladší třinácti let se do turnaje nesmí přihlásit...i kdyby to ovšem udělali, je velmi nepravděpodobné, že by je pohár vybral. Dotazy můžete mít po večeři."

Konec kapitoly

Kapitola 19 - Sladké seznamování

30. října 2010 v 23:48 | já
"Ale jo, pojďte dál." usmála se Lilly. Teď už jí bylo naprosto jedno jestli z ní budou utahovat kvůli tomu že je v havraspáru - ona tam byla spokojená a to jí stačilo. Rose se za ty pouhé dva měsíce poněkud změnila. Ve hnědo-rudých kudrnatých vlasech měla oranžový melír možná i o kousek vyrostla. Zato její bratři vypadaly pořád stejně. Lilly se ujala seznamování.
"Tak jo, tohle jsou mí kamarádi Daisy a Alex, oboum je 11. Daisy, Alexi, to je moje sestřenka Rose, té je 13, můj brácha Albus, tomu je taky 13, a můj další brácha James a tomu je 14 a je to děsnej magor."
"Já nejsem žádnej magor ségra !" James se zatvářil uraženě a následně vybuchl smíchy. Albus jen zavrtěl hlavou a vytáhl si nějakou knížku ve které začal číst.
"Albusi, ty šprte okamžitě to zahoď, copak tě netěší že se po dlouhé době vidíš s Lilly ?" nadala mu Rose a vytrhla mu knížku z ruky.
"No jo, no jo..."
V tu chvíli sebou vlak neuvěřitelně cukl jak se rozjel. Lilly i Alex se stihli chytit opěrek svých sedadel, ale Daisy přepadla dopředu a skončila přímo na Jamesovi který seděl naproti ní. Alex, Lilly a Rose se rozesmáli, Albus si však zase četl.
"Si v pořádku ?" zeptal se polekaně James pomohl Daisy vstát.
"Jo, a ty ? Nerozmáčkla sem tě ?"
"Né, sem v pohodě." usmál se James.
"Rose a jak ty ses sem vlastně dostala ? Si ve famfrpálovém družstvu ?" zeptala se Lilly, protože věděla že její sestřenka ve famfrpálu příliš dobrá není.
"Ale ne, pozval mě jeden kluk, je to prefekt."
"Óóóó, a chodíte spolu ??" zeptala se okamžitě Lilly.
"Ne, a nech si ty hloupé otázky !" odsekla Rose.
"Mluvíš jako Wambergová, nech toho !" okřikl ji Albus který konečně odložil knihu.
"Takže vy ji taky nesnášíte ? " zeptala se Lilly.
"Je příšerná !" obrátila Rose oči ke stropu.
"Pššššt, může tu klidně někde být !" zašeptal Albus.
Lilly bylo divné že se Daisy ani James do tohoto rozhovoru nepřidali a tak se otočila. Řešili něco spolu a pořát se usmívali. Vypadalo to podivně.
"Tak já skočím za tím McGonagallem." řekla Lilly a zvedla se ze sedadla. Teprve teď si všimla co je za oknem. Nejeli někde kolem lesů a polí, byli pod vodou ! Viděli kolem sebe proplouvat ryby, viděli mořské rostliny a korály....jeli po dně moře. Lilly konečně pochopila, co znamená ponorný vlak.
"Čumte ven !" vykřikla a sledovala okno z otevřenou pusou. Byl to skutečně nádherný pohled, něco takového ještě neviděla.
"No páni !" podivila se Rose. Teď všichni sledovali co se děje "venku" jestli se tak tomu dalo říkat...
"Nechtěla jsi náhodou jít za ředitelem ??" zeptal se James.
"Ale jo, jo už jdu..."

McGonagall seděl až v posledním kupé, společně s profesorkou Wambmergovou, svou asistentkou Nicky, a Teddym Lupinem. Zklepala.
"Pojď dál Lilly." řekl McGonagall.
Lilly vstoupila do kupé.
"Čau Lilly !" řekli jednohlasně Teddy a Nicky. Wambergová se jen zamračila.
"Ahoj Teddy, ahoj Nicky, dobré ráno pane řediteli...a paní profesorko." zdůraznila Lilly.
"Ano, tak to urychlíme....Lilly, musíš mi říct všechno co víš o tom co se stalo včerejšího večera."
Tak to je konec, McGonagall o tom ví ! napadlo okamžitě Lilly.
"Mě....mě bolela hlava takže sem na večeři nebyla, jen Daisy...Daisy mi řekla že nakonec může jet i Alex, víc...víc o tom... nevím." řekla Lilly a snažila se aby to vyznělo co nejpravdivěji.
"Ale jistě že lže !" odsekla Wambergová.
"Nelže, Lilly na večeři skutečně nyebyla." poznamenal Teddy. "Chtěl sem s ní mluvit, ale nebyla tam."
"Tak v tom případě je to pěkně divný, protože já si s toho nic nepomatuju, Nicky si s toho nic nepomatuje, porfesorka Wambergová o tom nechce mluvit a jako sory Tedy, ale ty o tom říkáš naprosté nesmysly." řekl McGonagal a opět ukázal své 'vybrané způsoby'....U Munga, jak ho někdo mohl udělat ředitelem, pomyslela si Lilly.
"A můžu se zeptat proč ste si sem pozval zrovna mě ?"
"No, připadáš mi chytrá a spolehlivá..." poznamenal McGonagall.
Lilly se rozesmála. "Já ? No tak to těžko...a můžu jít ? je to všechno ?"
"Jasný, běž, beztak máš jinej program." přikývl McGonagall.
Lilly okamžitě odešla, než se jí zeptá ještě na něco.  Byla ráda že jí to prošlo....Vešla do svého kupé, a zjistila že tam zůstali jen Albus, Rose a Alex.
"Kde jsou James a Daisy ? "zeptala se nechápavě Lilly.
"Dali jsme jim nějaký prachy ať nám dou koupit něco k jídlu do bufetu ve předu, když už tam šli..." odpověděla Rose a pak se obrátila zpátky k Alexovi, se kterým zrovna něco řešila.
"Tak já si tam jdu taky něco koupit." řekla Lilly, podívala se jestli má v kapse nějaké peníze a šla.
V bufetu si koupila láhev dýňového džusu a sáček karamelových kuliček, co samy praskají v puse. Musela se asi s Daisy a Jamesem nějak minout, protože už tam nebyli. Na cestě zpátky do kupé si všimla něčeho zvláštního. Byly tam železné dveře z malým kulatým okénkem a nápisem "vyhlídková věž" - to bylo vážně pochybné, byli přece pod vodou, tak co by tu dělala věž ? Otevřela dveře a uviděla lesklé železné a velmi prudké schody. Nikde nebylo napsáno vstup zakázán, nebo něco na ten zůsob, takže se vydala nahoru. Nad schody byly další dveře, stejné jako dole. Lilly se nejdřív jen podívala okénkem a... nemohla uvěřit svým očím, to nemohla být pravda. Její údiv teď neměl nic společného s tím, že za dveřmi byla prosklená místnost s plným výhledem do moře - nemohla uvěřit tomu co, nebo spíš kdo v té "místnosti" byl. Její bratr James byl opřený o lavičku a jednou rukou objímal Daisy kolem pasu. Daisy která byla o dost menší měla zakloněnou hlavu aby na něj viděla, ale i přesto se zářivě usmívala. James něco vykládal a u toho si pohrával s pramínkem Daisyiných dlouhých černých vlasů, ale Lilly s toho neslyšela ani slovo. Kdybych tu teď měla ultradlouhé uši, pomyslela si. Prvotní šok zmizel a teď měla Lilly choť se hlasitě rozesmát. Nechtěla aby si ji všimly, tak v největší tichosti a zároveň jak nejrychleji uměla seběhla po schodech dolů a práskla za sebou železnými dveřmi. Teď už se jí nechtělo smát, spíš to nechápala. S nepřítomným a zamyšleným výrazem se vrátila do kupé.
"Lilly, tváříš se jako bys viděla....není ti nic ?" zeptala se Rose.
"Ne, jen potřebuju na čerstvý vzduch."
"Tak to asi nepůjde, maximálně tak na čerstvou vodu." poznamenal Alex a ukázal z okna.
V tu chvíli do kupé přiběhl James a za ruku táhl rozesmátou Daisy. Zřejmě si uvědomil co dělá a rychle ji pustil.
"mmm...čau...jak se tu máte ?"
"No suprově, nepraštil ses do hlavy Jamesi ?" Rose si ho starostlivě prohlížela.
"Ne." odsekl James a zadíval se z okna. Daisy vypadala jako by se snažila být neviditelná - po špičkách prošla kolem nich a posadila se naproti Jamesovi. Alex se na ni podíval z nadzviženým obočím a ta radši napodobila Jamese a také se zadívala z okna.
"Tak kde je to naše jídlo pro který sme vás poslali ?" prolomila ticho Rose a koukala střídavě na Jamese a na Daisy.
"Jo, tady to máte, nějak si to rozeberte..." řekl James a hodil po ní několik krabiček čokoládových žabek, čokoládu a sáček s dýňovými paštičkami.
"Dík," řekla překvapeně Rose, která očividně čekala že na to James a Daisy zapomněli.

"Buď jsme hodně hluboko, a nebo už je večer a začíná se stmívat." poznamenal Albus a ukázal z okna na potemělé moře.
"Jo, zajímalo by mě kolik je hodin, myslím že jedem už docela dlouho...navíc už mám děsnej hlad, měla sem jen ty karamelový kuličky, myslíte že ten bufet bude ještě otevřený ?" zeptala se Lilly.
"Určitě, přece nás nenechají o hladu," řekl Alex.
"Tak jo, asi si půjdu ještě něco koupit, Daisy můžeš jít se mnou... ?" zeptala se Lilly jako by jí to bylo celkem jedno, ale ve skutečnosti doufala, že když bude se svojí kamarádkou sama, řekne jí co se stalo ve vyhlídkové věži. Jasně, věděla to, ale chtěla to prostě slyšet od ní.
"Jo jasně." řekla Daisy, naposledy se usmála na Jamese a šla. Minuly Daniellu, Anabellu, Lucy a Jacka, kteří seděli v jednom kupé a očividně se dobře bavili. Lilly jim zamávala, ale Daisy si jich asi vůbec nevšimla, jen šla, nic neříkala a zřejmě taky nic nevnímala.
"S Jamesem je sranda, co říkáš...?" nadhodila Lilly jako by nic.
"To jo," usmála se Daisy. "Ale je to cvok !" dodala honem.
Dál už to ale Lilly nevydržela, nemohla dál čekat než se Daisy konečně odváží jí to říct.
"Pojď se mnou." řekla Lilly, zatáhla ji do místnosti u schodiště na vyhlídkovou věž a práskla za sebou železnými dveřmi. "Viděla jsem vás Daisy, tebe a Jamese, ve vyhlídkové věži."

Kapitola 18 - Ponorný vlak

28. října 2010 v 19:12 | já
V minulých kapitolách : Lilly, Daisy a Alex vymýšlejí plán jak přesvědčit ředitele aby mohly s "vybranými studenty" jet také jejich doprovody na ples. Daisy vymyslela jak to můžou změnit pomocí mnoholičného lektvaru - Lilly se proměnila v ředitelovu asistentku Nicky Greenovou a snaží se mu podstrčit "opakový prášk"
Lilly přišla k učitelskému stolu a sedla si na místo vedle ředitele McGonagalla. Byl velmi zvláštní pocit tam sedět, a dívat se na všechny ty studenty co usedají ke čtyřem kolejním stolům. Postřehla že zrovna vcházejí Daisy a Alex - oba se na ni povzbudivě usmáli. Na stoly už skřítkové nachystali omáčníky se svíčkovou, talíře s knedlíky a masem. Všeci si začali nabírat jídlo, samozřejmě kromě ředitele který byl zvyklí že mu jídlo chystá Nicky. Lilly mu začala nalévat na talíř omáčku. McGonagall se otočil na profesorku Wambergovou a Lilly se naskytla výborná příležitost - strčila do hůlky kterou měl ředitel položenou na stole a ta se okamžitě skutálela pod stůl. Když se ředitel otočil, samozřejmě si všiml že hůlka zmizela...a protože jak všichni věděli neměl nějak zvlášť vybrané způsoby, vlezl pod stůl a začal ji hledat. Všichni přítomní se teď soustředili na něj, a to bylo právě to co Lilly potřebovala. Otevřela lahvičku a posipala práškem McGonagallovu omáčku - naštěstí měl stejnou světle oranžovou barvu...
Když všichni dojedli, nastal opravdu napínavý okamžik. Jen ať to funguje !, pomyslela si Lilly když tak seděla a pozorovala havraspárský stůl. Daisy zvedla ruku a aniž by čekala až jí ředitel dá slovo, řekla : "Pane řediteli, vy jste říkal, že když budem chtít říct něco k tomu vašemu rozhodnutí tak můžem u večeře, takže já se vás ptám, jestli jste si to nerozmyslel..?"
"Ale ano, jistě že jsem si to rozmyslel." řekl rozhodně McGonagall, ale tvářil se při tom, jako by sám nevěřil tomu co říká. Ostatní v síni na něj upřeli nechápavé pohledy.
"Takže mohou jet i ti, co jedou jen jako doprovod ?" pokračovala.
"Ano, jistě." odpověděl ředitel.
Lilly byla šťastná, že to vyšlo a zároveň měla co dělat aby se nerozesmála. Už si myslely že májí vyhráno, ale to by bylo asi moc jednoduché. Vlastně by to jednoduché bylo, kdyby Daisy nechtěla příliš mnoho.
"A co profesorka Wambergová, pojede taky ?" zeptal se Alex pravděpodobně na Daisyin příkaz.
"To v žádném případě !" odpověděl honem McGonagall. Na okamžik se v Daisyiném obličeji objevil vítězoslavný výraz.
"Pan ředitel nejspíš neví co mluví, proto veškerá jeho rozhodnutí za tento večer nejsou platná." oznámila chladně Wambergová.
Daisyin výraz pohasl a naráz se tvářila nanejvíš tragicky, dokonce ještě výc než Alex. Ostatně Lilly také měla chuť vzít džbán z dýňovou šťávou co stál před ní a plnou silou ho hodit Wambergové do xichtu. Už neměli naději když...
"Paní profesorko, všichni bychom měli rozhodnutí pana ředitele respektovat, i když myslím že to poslední bylo myšleno jen z legrace." vložil se do toho profesor Schreiber. "Nemám pravdu pane řediteli ?
"hmmm ano." přikývl nepřítomně McGonagall, opřel se hlavou o stůl a usnul.
Lilly by přísahala že na ni profesor Schreiber zamrkal. Chtěl snad skutečně tohle ? Lilly se na něj usmála, rychlostně snědla svou večeři a rozběhla se z velké síně pryč, aby byla v ložnici dřív než dostane zase svou normální podobu a než se Nicky probudí. Na schodišti ji dohnali Daisy a Alex.
"Chvíli sem myslela že nám to Wambergová celé zkazí..." poznamenala Daisy.
"Spíš že nám to ty zkazíš !" naštval se Alex.
"Alexi nech toho, buď rád že vůbec jedeš ! Víš kolik jsme toho pro tebe udělaly ?" řekla nechápavě Lilly.
Alex se usmál. "No jo, já vím, to sem nechtěl říct promiň."
***********************************************************************
Konečně bylo ráno. Ráno 22. října, den odjezdu do Krásnohůlek. Lilly se nemohla dočkat a probudila se už v pět ráno. Anabella, Lucy a Daisy, které jely také ještě spaly. Lilly měla chuť je probudit, ale nechtěla je nějak naštvat. Vlastně ani nemusela, jak se vrátila s koupelny, už byly všechny její spolubydlící vzhůru. Emma a Natalli pochopitelně nebyly tak nadšené, když museli zůstat tady. Lilly si oblékla hábit, havraspárskou šálu a podkolenky a sedla si na svůj kufr. Najednou ji napadalo spoustu otázek. Jak se tam domluví ? Sice od tety Fleur nějakým francouzským slovům rozumí, ale i tak...A co tam vlastně celý rok bude dělat ? Najednou nechápala jak to vlastně bude probíhat...
Vzala Andy a dala ji do přepravky. Sakra ! Vždyť ani není domluvená s rodiči jestli na Vánoce přijede, vždyť ani neví, jestli jedou James a Albus. Celé dva měsíce si bez nich vystačila sama, našla si přátele a na své bratry úplně zapoměla...a na Rose taky.
"Kdo vlastně jede od nás z ročníku kluků ??" zeptala se Anabella
"No, z havraspáru jen Alex a Jack, ale jinak ani nevím..." odpověděla Lucy.
To bylo skutečně divné, ona totiž věděla vždycky všechno.
"To se dozvíme - ti co jedou mají přijít na snídani už v 7, v 8 je odjezd." řekla Lilly.
Tak tam seděly, povídaly si, kontrolovaly jestli mají vše zbaleno, a za pět 7 vyrazily na snídani. Alex i Jack už tam byli. Lilly se podívala k ostatním stolům. Ze zmijozelu z jejich ročníku jela jen Daniella. Z nebelvíru dokonce nikdo, ale všimla si že tam sedí oba její bratři i Rose. A u mrzimorského....."U munga, to musí jet zrovna ti dva postiženci ?!" řekl znechuceně Alex jako by jí četl myšlenky a ukázal na Martyho Ballera a Kessi Bonesovou.
Společenská místnost se začala pomalu zaplňovat a nakonec tam bylo zhruba 90 studentů.
"Domi ?? Nevíš jak pojedeme ?" zeptala se Lilly prefektky.
"Lilly to nevím, zatím nám to nikdo neřekl, ale co nejdřív by sme se to měli dozvědět." odpověděla Dominika. Byla dost zaneprázněná - jako prefektky se jí každý na něco vyptával, a Nicolass ji s tím příliš nepomáhal...Konečně dorazili učitelé a na stolech se objevila snídaně. Lilly ani neměla hlad, sotva si dvakrát kousla do topinky a trochu se napila dýňového džusu. Ostatní na tom byly podobně, a proto snídaně trvala sotva čtvrt hodiny.
McGonagall vstal. "Milý studenti. Vy všichni co tu jste máte neobyčejné štěstí, že se můžete na tento rok dostat do jiné školy čar a kouzel a zjistit jak to tam chodí. Teď vám řeknu jak to bude probíhar. Ty lektvary před vámi" (právě se tam objevily) "musíte vypít. Způsobí, že budete moct mluvit a rozumět francouzsky. Byl vynalezen teprve před třemi lety, ale žádné nežádoucí účinky se zatím nevyskytly. Teď k dopravě - pojedeme ponorným vlakem-"
"Čím ?" podivila se nahlas Daisy.
"Ponorným vlakem slečno Wintersonová a nepřerušujte mě prosím-"
"Jasně, ale jsem Winterová, Daisy Winterová."
"To je jedno, říkal sem nepřerušovat ! Jakmile vypijete lektvar, zajdete si pro věci a naskládáte je do vstupní síně. Potom se vrátíte sem, a rozloučíte se ze studenty kteří tu zůstávají. Pak vás odvedeme do vlaku a nastane odjezd." ukončil McGonagall svůj proslov a posadil se.
Lilly vzala svůj lektvar a přičichla k němu. Neměl žádnou vůni, jako by v tom byla čistá voda, měl však tmavě růžovou, téměř červenou barvu a plavaly v něm fialové bublinky. Lilly se trochu napila. Nechutnal nijak dobře, asi jako rozpuštěné bertíkovy fazolky 1000x jinak - neměl žádnou určitou příchuť. Lilly ho vypila všechen a rychle si dala do pusy žvýkačku aby tu příšernou chuť necítila.
Loučení bylo...zvláštní. Obzvlášť Anabella a Emma, nejlepší kamarádky, z toho byly opravdu smutné. Ředitel ještě vysvětlil jak to bude v Bradavicích probíhat když tu nebude, a předal velení profesoru Schreiberovi, který k Lillyinému velkému sklamání nejel - byl to totiž její oblíbený učitel. Ale naštěstí jel aspoň Teddy.
"Pojďte všichni za mnou !" zavelel McGonagall když byl za 5 osm a všichni stáli nastoupeni ve vstupní síni (zavazadla už někam záhadně zmizela) Šli směrem k jezeru. Stál tam temě modrý vlak s jedním vagonem.
"Tak, poslední závěrečný pohled na Bradavice a zaleste do vlaku ať můžem konečně jet...Lilly, budu moc rád když se stavíš během cesty u mě v kupé." dodal ještě McGonagall a usmál se na ni.
"Co tak může chtít ?" otočila se Lilly na Daisy a Alexe. Ti jen pokrčili rameny.
Všichni se začali cpát do vlaku. Lilly, která stále držela v ruce přepravku s Andy, vlezla do prvního volného kupé které uviděla. Daisy a Alex si sedli za ní. Proti nim zůstala ještě tři volná místa - předpokládali, že za nimi příjdou Daniella, Lucy a Jack, když....
"Jé, moje drahá sestřenka a....její kámoši ? Můžem si přisednout Lilly ?" zeptala se Rose, za kterou stáli i Lilliini bratři James a Albus.

Kapitola 17 - McGonagallova asistentka

24. října 2010 v 15:59 | já
"Celou hodinu Lilly strávila čtením v té knize, a čím dál víc jí bylo jasné proč je její otec slavný. Po hodině Daisy i Alex vyzvídali : "Tak co, o čem je ta kniha ?"
"No, vlastně o mém taťkovy, o strýcovi Ronovi a tetě Hermioně...a někdy se tam objěví i moje mamka....je to vlastně to, proč jsou slavní, ale narazila jsem i na něco co by se nám mohlo hodit, poslouchejte." otevřela knihu a začala číst. "Tenkrát jsme se sami pokoušeli přijít na to, kdo za tím stojí. Podle knihy Lektváry nejmocnější jsme připravovali mnoholičný lektvar. Bylo to opravdu složité a navíc nám všem bylo teprve dvanáct let, je pravda, že už od svých začátků v Bradavicích jsme se vždycky pletli do nebezpečných ale zajímavých situací. Stejně se nám lektvar podařil, ještě teď si vzpomínám jak jsem byla šťastná když odpovídal popisu v knize - husté šedo-hnědé bahno."
"Tak to je drsný ! Myslíš že to co ti dal Schreiber je mnoholičný lektvar ?" zeptala se Daisy.
"No, celkem by to i odpovídalo, jenže...proč by mi ho dával ?"
"Ale to je přece jasný, chce abys zachránila Alexe !"
"Daisy, to je nesmysl, Alex přece nepotřebuje zachránit, potřebuje jen jet s námi do Francie, ale i tak to pořád nedává smysl, protože Schreiber měl ten balíček připravený ještě než se to dozvěděl. A i kdyby to věděl dřív, proč by mu záleželo na tom, jestli Alex pojede s námi...?"
"Víš co Lilly, neřeš proč nám ho dal, prostě toho využijeme v náš prospěch." prohlásila Daisy se sebevědomým úsměvem.
"Počkej, tebe snad něco napadá ?" ozval se konečně Alex.
"Noo...ne." přiznala Daisy a její sebevědomí výraz náhle zmizel.
"A víte aspoň na co ten množstevní lek-"
"Je to mnoholičný lektvar Alexi, "přerušila ho Lilly. "A náhodou vím na co se používá, to totiž bylo v té knize taky. Vysvětlím ti to názorně - kdybych teď vytrhla Daisy pár vlasů, přidala je do lektvaru a dala bych ti to vypít, proměnil by ses v Daisy."
Alex i Daisy dostali záchvat smíchu. Smáli se ještě na hodině bilinkářství a Neville je neustále musel napomínat.

*****************************************************************
"Lilly ! Hej Lilly !"
Lilly a Alex se otočili.
"Deisy, jakto žes nebyla na formulích ?" zeptala se Lilly když uviděla svou kamarádku.
"Něco sem zjistila, mám skvělej plán !" vyhrkla Daisy a formule ji očividně nezajímaly. "Tohle," vyndala s kapsy miniaturní lahvičku plnou nějakého světle oranžového prášku. "mám z Kratochvílných kouzelnických kejklů. Kdo to sní, ten bude mluvit opak toho, co si myslí nebo co skutečně chce říct."
Všimla si nechápavého výrazu Lilly i Alexe a obrátila oči ke stropu.
"Prostě, když to sníš, a budeš chtít říct nesnáším Wambergovou, řekneš místo toho miluju Wambergovou." řekla Daisy a Lilly se rozesmála.
"No dobře," řekla Lilly když se uklidnila natolik že mohla mluvit. "a k čemu nám to jako pomůže ?"
"To vám hned vysvětlím. Jde nám přece o to, aby jel Alex s náma do krásnohůlek." Lilly i Alex přikývli a Daisy pokračovala. "A u večeře mají být vyslechuty námitky." oba její kamarádi opět přikývli. "Takže to uděláme tak, že se postaráme o to, aby tohle McGonagall snědl tento prášek, hlavně ho nesmí mít v pití, to snižuje účinky a pak..." významně se odmlčela a čekala na reakci svých kamarádů.
"No, to je super, ale nějak mi není jasné co to tvoje pak znamená." řekl Alex
Daisy opět obrátila oči ke stropu a pustila se do dalšího vysvětlování. Před večeří už byli na svou akci všichni tři skvěle připraveni.
"Lilly, víš co máš dělat že jo..? A ty Alexi..?" ujistila se naposled šeptem Daisy která celou akci organizovala, když se zrovna schovávali za jedním z brnění ve čtvrtém patře. "Nicky tudy musí jít každou chvíli..."
Sotva to dořekla ozvaly se kroky na schodech a Daisy vyběhla se svého úkrytu.
"Jé, ahoj Nicky, tebe už jsem dlouho neviděla, jak se pořád máš ? A těšíš se do Krásnohůlek ?" zahltila ji okamžitě otázkami.
"Ahoj Daisy," pozdravila ji McGonagallova asistentka. "Ale jo, mám se dobře, a do Krásnohůlek se fakt těším, ty tam jedeš taky ?"
"No jo, jsem nahrádník ve famfrpálovým družstvu havraspáru... A Nicky, měla bys teď chvilku čas, potřebovala bych pomoct s výběrem společenského hábitu v katalogu..." řekla Daisy a postupovala přesně podle vymyšleného plánu.
"Ale jo, mám teď chvilku čas, mám jít s tebou na pokoj ?"
A tak šly. Jak tam dorazily, Nicky si sedla na Lillyinu postel a Daisy vytáhla katalog, který podala Nicky.
"Dáš si kotlový koláček ?" zeptala se Daisy.
"Ano, ráda." usmála se Nicky.
Daisy věděla že neodmítne, měla předem zjištěno že to je její oblíbené jídlo. Nicky se do koláčku zakousla, stačila ještě říct že je dobrý a pak se jí zavřeli oči a spadla z postele na zem - v koláčku byl uspávací lektvar, nápad kterým se inspirovali z knihy Válka proti zlu.  Daisy jí sundala hábit a protože byla dost hubená, bez problémů ji zatlačila pod Lillyinu postel. Vytrhla jí pár vlasů a s hábitem v ruce se rychle rozběhla na domluvené místo - skrytou chodbu kterou objevili v šestém patře. Lilly a Alex už ji tam čekali.
"Mám to !" oznámila šťastně svým kamarádům. "Lilly, vyndej mnoholičný lektvar, do večeře zbývá už jen pět minut !"
Přidali do lektvaru Nickyiny vlasy a ten okamžitě dostal krásnou broskvově oranžovou barvu.
"Tak honem Lilly, vypij to !" popoháněl ji Alex.
Lilly upila trošku lektvaru. Nebyl tak strašný, takže vypila všechen, aby se návic ujistila že bude mít lepší účinek. Chvíli se nic nedělo, ale najednou měla Lilly pocit jako by se celá rozpouštěla. Na jeden strašlivý okamžik ji napadla děsivá myšlenka - co když to nebyl mnoholičný lektvar, co když se opravdu rozpustí ? Ale když uslyšela Daisyin a Alexův radostný výkřik, byla si jistá že se to podařilo. Byla najednou vyšší a vlasy měla delší a tmavě hnědé. Převlékla se do Nickyiného hábitu, Daisy ji načesala vlasy do dvou culíků, a teď už byla opravdu k nerozeznání od McGonagallovi asistentky.
"Tak jdeme." řekla Lilly šťastná že se nerozpustila.
"Ne ne ne ne, to nejde. Musíš jít napřed, proč by Nicky šla na večeři s námi." zarazila je Daisy.
Tak teda Lilly šla. Nervózně vešla do velké síně - teď už nemohla spoléhat na Daisyiny rady, i když ona byla přece stejně chytrá jako její kamarádka. Sevřela v ruce lahvičku toho prášku - snad to výjde...

Pokračování plánu se dozvíte příště =)

Kapitola 16. - Den plný divných věcí

28. září 2010 v 19:04 | já
UPOZORNĚNÍ : AŽ TEĎ JSEM SI VŠIMLA ŽE JMÉNO DEISI [deizi] SE VE SKUTEČNOSTI PÍŠE DAISY. TAKŽE OD TEĎ UŽ HO BUDU PSÁT SPRÁVNĚ, JEN ABY JSTE SI NEMYSLELI ŽE TO JE NĚJAKÉ JINÉ JMÉNO xD
"No tak se přece podívej !" řekla netrpělivě Daisy.
"Jo, prosímtě Daisy ty s tím naděláš, beztak je to jen čokoláda z Medovýho ráje." řekla Lilly zatímco se přehrabovala v tašce a hledala balíček.
"No vtom případě je to teda pěkně divná čokoláda," poznamenala Daisy a ukázala na zvláštní tvar ozdobné krabičky kterou Lilly právě vytáhla s tašky.
Teď už si Lilly také nemyslela že by v balíčku byla čokoláda, ta by nebyla tak těžká. Rozvázala mašličku a krabička jako kouzlem zmizela (no jo, nejspíš to kouzlo bylo, pomyslela si Lilly) a Lilly do ruky spadla středně velká skleněná lahvička plná nějakého nepříliš pěkného lektvaru. Měl divnou šedo-hnedou kalnou barvu a byl hodně hustý. Daisy sebrala Lilly lahvičku z ruky a se znechuceným výrazem si prohlížela její obsah a otáčela lahvičku jako by hledala cedulku s názvem.
"Tam se nic nepíše," řekla Lilly.
"No to vidím."
"To je pěkně divný," ozval se konečně Alex. "Proč ti jako Schreiber dává nějaký lektvar, k čemu ti to jako bude ?!"
Víc už se o tom bavit nestihly, protože zazvonil zvonek a museli jít do třídy - Wambergová by je jen tak neomluvila...
Přeměňování byl předmět, který Lilly, Daisy i Alex nejvíc nesnášeli. A samozřejměza to nemohl nikdo jiný než profesorka Wambergová, která dělala s tohoto jinak nepochybně zajímavého předmětu pro některé studenty doslova horor - a to zvlášť pro Daisy, kterou nenáviděla. Tohle byla opravdu neobyčejně nudná hodina, a navíc vzhledem k posledním událostem Lilly stejně ani nedokázala vnímat co to Wambergová kecá...Měla hlavu plnou mnohem důležitějších věcí - a to jak dostat Alexe do Krásnohůlek, a proč jí profesor Schreiber dal ten pochybný lektvar. Konečně, konečně hodina skončila a nastala hodinová pauza na oběd. Lilly ale místo do společenské místnosti zamířila do knihovny a Daisy s Alexem se spoustou otázek běželi za ní.
"Dobrý den paní Keriová, kde najdu knížky o lektvarech ?" zeptala se Lilly okamžitě jak dorazila do knihovny. Knihovnice, paní Keriová byla už hodně stará, ale moc hodná a o knihách toho věděla opravdu spoustu.
"Á, slečna Potterová...a přivedla jsi i kama-"
"No jo, jo, ale potřebuju ty knihy" přerušila ji netrpělivě Lilly.
"Ano, knihy o lektvarech jsou ve čtrnáctém regálu z pravé strany, a je tam takový velký nápis lektvary, takže to určitě poznáte. A profesor Schreiber říkal že..."
Lilly už ale paní Keriovou neposlouchala a rozběhla se daným směrem. Věděla co potřebovala a navíc jí bylo jasné co chce říct : 'Profesor Schreiber říká, že jste na lektvary moc šikovná...' - ne že by jí to vadilo, ale profesor Schreiber to říká snad každému. U čtrnáctého regálu a velkého ozdobného nápisu lektvary. Daisy a Alex ji během několika vteřin doběhli. Lilly jim byla vděčná že si nechali zbytečné otázky a okamžitě každý sáhl po nějaké knize, aby jí pomohl najít lektvar, který dostala od Schreibera.
"Ach jo, tohle je k ničemu...za pět minut nám začíná obrana proti černé magii, měli jsme se jít radši najíst..." stěžoval si Alex který měl toho dne pochopitelně blbou náladu."
"No jo, asi by jsme měli pomalu jít." řekla Lilly a knihu Lektváry nejmocnější, kterou právě vytáhla s regálu vrátila zpět aniž by do ní nahlédla.
Když procházeli kolem regálů na cestě ven z knihovny, upoutala Lillyinu pozornost kniha v zářivě modrém obalu která ležela na zemi mezi regály osm a devět. Lilly ji zvedla.
"No to snad..." nedořekla Lilly a nespouštěla oči z knihy, to na co se dívala však nebyl název Válka proti zlu, ale jméno autorky - Hermiona Grangerová.
"Lilly ?" zeptala se opatrně Daisy. "Stalo se něco ?"
"Ne, vysvětlím vám to pak, už musíme jít." odpověděla Lilly a i s knížkou se rozběhla směrem k učebně obrany proti černé magii.

Kapitola 15 - Ten jeho vážně hloupý nápad

1. září 2010 v 16:50 | já
Konečně nastal čtvrtek 21. října = den před odjezdem do Francie. Lilly, Deisi a Alex, čekali před učebnou ve sklepení na dvouhodinovku lektvarů a dohadovali se jakým způsobem nejspíš do Krásnohůlek pojedou.
"U Munga, Deisi ! Podívej se na to logicky - samozřejmě že pojedeme vlakem, jak taky jinak..." říkal zrovna Alex.
"Logicky ?! Logicky mi to právě nedává smysl. Jak se asi dostaneme vlakem přes moře ty inteligente ?!" hádala se Deisi.
"Tak to zkombinujte a bude to dokonalý - k moři pojedem vlakem a přes moře - co já vím - třeba nějakou lodí....a už to nerozebírejte, mám toho plné zuby !"
Lektvary byl Lillyin oblíbený předmět. Profesor Schreiber, ředitel jejich koleje uměl všechno skvěle vysvětlit a navíc nebyl nijak zvlášť přísný.
"Takže, dnes se budeme učit připravovat lektvar Imunitt. Jde o nejjednoduší léčitelský lektvar a používá se proti běžným podzimním a zimním nemocem jako nachlazení, chřipka, a jiné." řekl profesor Schreiber sotva se Lilly, Deisi a Alex posadili k jednomu stolku společně s Emmou a Anabellou, ze kterých se za minulý měsíc staly nejlepší kamarádky.
"Tento lektvar není složitý, takže předpokládám, že většina z vás nebude mít problém ho připravit pouze podle učebnice, ale kdyby jste přece jen někteří potřebovali poradit," spočinul pohledem na Jackovi Cleenerovi, který byl na lektvary přímo postrach "tak se nebojte zeptat. Takže, pusťte se do toho !" dořekl a usmál se na Lilly.
Všichni začali listovat svými učebnicemi, nachystali si kotlíky a postupně začínali připravovat daný lektvar. Lilly zrovna rovnala scvrklofíky na dno svého kotlíku, když se místností a pravděpodobně i celým hradem rozlehl zvučný hlas ředitele školy : "Důležitá informace pro studenty ! Kvůli velmi nadměrnému počtu studentů zůčastněných v turnaji tří kouzelníků, bylo nakonec učiněno následující rozhodnutí : Do krásnohůlské školy pojedou jen vybraní reprezentanti a famfrpálová mužstva. Případné námitky budou vyslechnuty při večeři."
Třída tuto informaci vzala celkem vyrovnaně, a to z toho důvodu, že si "vybraní studenti" zvolili jako svůj doprovod na ples jen dva z nich - Anabellu, která měla jít s Jackem Cleenerem a Alexe, kterého si vybrala Daniella. Lilly a Deisi si vyměnily významný pohled, obě věděli co to znamená - pojedou do Francie bez svého nejlepšího kamaráda. Alex na to ale nic neříkal. Dál připravoval lektvar jako by nic, jen s tím rozdílem, že měl ve tváři velice podivný výraz.
Lilly se rozhodla, že se ho zatím nebude na nic vyptávat a počká jak se k tomu vyjádří Alex, takže pokračovala v přípravě lektvaru. Asi po hodině se rozhlédla kolem sebe. Zjistila, že všichni teprve přidávají citronovou šťávu, zatímco ona už přidávala poslední přísadu - drcené lístky máty. Naposledy lektvar zamýchala a prohlédla si ho. Měl nádhernou světle modrou barvu a voněl jako citronové lízátko. Lilly vzhlédla k profesoru Schreiberovi a s úsměvem zvedla ruku.
"Na začátečníka je to velmi povedené, slečno Potterová !" pochválil ji profesor. "Dokonce bych pochyboval, že by se takhle povedl třeba i studentovi čtvrtého ročníku...ovšem lektvar slečny Anweelové," přešel ke kotlíku Anabelly. "taky není špatný..."
To byla nepochybně pravda. Anabella byla nejlepší a zřejmě i nejchytřejší studentkou v ročníku, v lektvarech se ale Lilly nemohla rovnat.
Zbytek hodiny Lilly strávila čtením v brožurce "Krásnohůlky aneb škola s vzácnou minulostí".
Lilly, Deisi a Alex který zatím nepromluvil jediné slovo už byli na odchodu když...
"Slečno Potterová ? Pojďte sem, něco pro vás mám."
Lilly se překvapeně otočila a vrátila se zpět do učebny.
"Za dnešní výkon si zasloužíte odměnu." řekl profesor Schreiber a podal Lilly ozdobnou krabičku.
"Děkuju," usmála se Lilly a odešla za svými kamarády.
"No tak nic, prostě pojedete be ze mě." řekl smutně Alex když seděli před učebnou přeměňování společně s Deisi a Daniellou Ralfovou.
"No tak na to hezky rychle zapomeň !" zarazila ho Deisi. "Ty tam pojedeš ať se ti to líbí nebo ne !Přece tě nezastaví něco jako McGonagall a ten jeho vážně hloupý nápad ! Však my už to nějak zařídíme !" řekla sebejistě a potom se otočila na Lilly.
"Lilly ? Co bylo vlastně v tom balíčku od Schreibera ??"
"No vidíš, já na něj úplně zapoměla !"

Kapitola 14 - Deisi měla štěstí

1. září 2010 v 16:48 | já
Ještě než začnu psát, tak bych chtěla říct, že nevím, jestli mynulou kapitolu četla moje SB Denda, která tuto povídku pravidelně čte, ale myslím že zrovna byla na dovolené. Takže Dendo, budu moc ráda když jsi to přečteš ještě před touto kapitolou, ale samozřejmě nemusíš =) Jo a taky jsem vám chtěla říct, že v této kapitole poznáte budoucího úhlavního nepřítele Lillyiny party.
Lilly se na Justina usmála, ale jen váhavě. Je pravda, že tento post si na svou famfrpálovou kariéru nepředstavovala. I tak ale byla ráda že se vůbec do družstva dostala. Teď jen, aby přijali i Deisi.
"Takže máme konečný výsledek." začal vesele Justin. " Dominika bude chytačka, brankář zůstává Frank Hillson, odrážeči budeme já a Lilly a jako střelci budou hrát Adelain, Lucy a Jack."
Deisi smutně sklonila hlavu. Lilly si Justina prohlížela přimhouřenýma očima - teď se její názor na havraspárského kapitáná poněkud změnil.
"Ale to ještě není všechno," řekl Justin. "Jestli jedeme do Francie, bude potřebovat i náhradníka. Deisi, byl bych rád nkdyby jsi to byla ty, protože létáš opravdu dobře."
Deisi překvapeně vzhlédla. Lilly už to nevidržela a rozesmála se. Justin si jí nevšímal a mluvil dál : "Peter dnes nepředvedl nijak strhující výsledky takže -"
"Takže se nedivte až prohrajete ! Beze mě nemáte šanci !" nenechal ho domluvit Peter a uraženě odcházel.
"I kdybys hrál jako Harry Potter, stejně bych nechtěl ve družstvu takového nofoukaného urážlivého idiota !" zavolal za ním Justin.
"To není možný ! Vy jste se tam fakt dostaly ?! To jako budou ve družstvu tři prváci + náhradník ?!" divil se Alex když mu Lilly cestou na večeři vyprávěla jak dopadl konkurz.
"A proč ty jsi vlastně nešel s námi Alexi," zajímala se Deisi. "když jsi s čistokrevné rodiny tak přece musíš umět létat nebo ne ?
"No, řekl bych že celkem jo, ale žádná sláva, jsem dobrý spíš v jiných věcech."
"To by mě teda zajímalo v jakých." ozval se za nimi nafoukaný hlas. Za nimi šla dvojce žáků z mrzimoru. Chlapec byl tak vysoký, že by mu Lilly hádala tak o tři roky navíc, kdyby ho nevyděla při zařazování. Dívka měla husté kudrnaté vlasy a tvářila se nesmírně namyšleně.
"Tak nám pověz co umíš, Morgane !" vyzval ho chlapec povýšeně.
"Tobě nemusím nic dokazovat Ballere. Je mi absolutně jedno co si o mě myslíš." řekl klidně Alex a pohledem Lilly a Deisi naznačil aby šli dál a nevšímali si jich.
"Kdo to byl na těch schodech ?" zajímala se Lilly zatímco si na špagety nakládala horu kečupu a sýru.
"Ten kluk, to je Marty Baller. Bydlí ve stejné vesnici jako já. Nesnášeli jsme se už když jsme byli malí. A ta holka, to je Kessi Bonesová. Ona není zlá, ale je zabouchnutá do Martyho, takže dělá všechno co on..."vysvětlil Alex.
"Už se nemůžu dočkat až pojedeme ! A taky až vás uvidím hrát ! Teda spíš až Lilly uvidím hrát...ale je pravda, že jsi měla fakt štěstí Deisi !"
"Štěstí ? Jo, to máš nejspíš pravdu." potvrdila s úsměvem Deisi.

Kapitola 13- konkurz, část 2

22. července 2010 v 22:48 | já
"Takže, nejdřív si ujasníme co potřebujeme. Je tu mezi vámi někdo, kdo by chtěl hrát také jako chytač ?" začal Justin.
Nikdo se nepřihlásil tak pokračoval. "Dobře, takže toto místo zůstává Dominice. Loni jsme s ní prohráli jen jediný zápas, takže není co říct. Potom je jasně dané, že máme brankáře, a to Franka Hillsona" (vysoký kluk s tmavými vlasy kývl hlavou) "Dál máme střelkyni - Adelain Changovou" (asi čtrnáctiletá černovlasá dívka se na Justina zářivě usmála) "a já hraju jako odrážeč. Tedy nám chybí odrážeč a dva střelci. Přišlo to zkusit celkem pět lidí, co kdyby jste se nám představili ??"
"Já jsem Lucy Cleenerová a to je můj bratr Jack." vyhrkla okamžitě Lillyina spolužačka.
Potom se představila Lilly a Deisi a nakonec nějaký kluk s šestého ročníku, který se jmenoval Peter Underson.
"Takže dáme hru a uvidíme jak to půjde. Budeme mít prozatím čtyři střelce. Vím že se tak famfrpál nehraje, ale potřebujem zapojit všechny. Adelain dnes hrát nebude, ale jako střelci to skusí všichni s prvního ročníku. Peter bude hrát jako odrážeč, a uvidíme jak vám to půjde. Takže nasedněte na košťata" otevřel velkou bednu s míči) "tři - dva -"
"No tak počkat !" ozvala se podrážděně Deisi. "Já nemám koště !"
"A jo !" vyhrkl překvapeně Justin. "Promiň, nevšiml jsem si. Chvilku počkejte."
Za několik vteřin se vrátil i s koštětem a podal ho Deisi.
"Adélko vypustíš prosím míče ?"
"Neříkej mi Adélko, copak je mi pět ??" ohradila se Adelain Changová, ale přesto si stoupla k bedně s míči."
"Takže tři - dva - jedna -"
Všech osm košťat se vzneslo do vzduchu a Adelain vypustila camrál, potlouky i zlatoku. Lilly se okamžitě rozlétla k camrálu a její rudé vlasy za ní vlály ve větru. Camrál jako první chytla Lucy, přihrála Lilly, Lilly Jackovy a Jack se rozletěl směrem k bráně. Naznačil že bude hrát na obruč v pravo, ale zaútočil vlevo, takže během pár vteřin hned měli první gól. Lilly si pomyslela, že Jack ani Lucy zřejmě stejně jako ona nehrají famfrpál poprvé. Ale i Deisi si vedla slušně a asi po patnácti minutách dala gól (v tomto zápase už třetí - druhý dala Lucy) Lilly moc post střelkyně nijak zvlášť nebavil ale nestěžovala si. Byla ráda že tu vůbec může být. Dominika poletovala pár metrů nad nimi a rozhlížela se po zlatonce. Justin byl právě na druhé straně hřiště a odháněl potlouk od Jacka Cleenera. Peter Underson ho se zájmem sledoval a vůbec nezaregistroval že druhý s potlouků nebezpečně pronásledoval Deisi, která letěla směrem k brankám.
"Kam čumíš debile ?!?" křikla na něho Lilly.
Peter se otočil a pátral kdo na něj volá. Lilly zareagovala scela bleskově. Vztekle se k němu rozlétla, vytrhla mu pálku s ruky a zamířila směrem k Deisi. Rozmáchla se odpálkovala potlouk na opačnou stranu. Bylo to vážně na poslední chvíli, co nevidět by potlouk Deisi dohnal a napálil by jí přímo do hlavy. Téměř vteřinu poté Justin zapískal na píšťalku - Dominika chytila zlatonku. Všichni se snesli dolů a Justin zamířil k Lilly.
"Lilly ! To bylo senzační, vážně skvělé. Myslím, že máme novou odrážečku !"

Kapitola 13 - konkurz, část 1

19. července 2010 v 20:02 | já
Lilly se okamžitě posadila. "Vážně ?? Tak to je super ! Kdy mám přijít ??" radovala se. Nejradši by Justinovi dala pusu, ale naštěstí se ovládla.
"U Munga, nevěděl jsem že ti to udělá takovou radost !" řekl Justin a rozesmál se. "Přijď ve středu v pět odpoledne a vem sebou kohokoliv, kdo umí hrát famfrpál."
"Ale proč ?? Vždyť konkurz už přece byl, nebo ne ??" divila se Lilly.
"No, popravděřečeno jsem v životě neviděl horší konkurz." přiznal Justin smutně a sklonil hlavu. "Bude nejlepší, když ho uděláme znovu. Třeba se mi dokonce podaří přesvědčit naši loňskou chytačku, aby...no, to je jedno. Budu rád když ve středu příjdeš, zatím ahoj."
Konečně bylo pondělí a Lilly, Deisi a Emma mohli s ošetřovny odejít. Hned ve společenské místnosti se dozvěděli pozitivní zprávu : v úterý začnou hodiny létání.
Pondělí uteklo strašně rychle a už čekali na famfrpálovém hřišti kde měli začít hodiny létání. To že je měli se zmijozelskými nikomu zvlášť nevadilo, protože s nimi vycházeli vcelku dobře (až na pár výjmek jako Scorpius Malfoy atd...). Ale nikoho nepotěšilo, že je neměl učit nikdo jiný než profesorka Wambergová. Každý už v tu dobu věděl že Wambergová nenávidí Deisi Winterovou. A protože Deisi, jako hezkou, vtipnou, tak trochu drzou holku co si nenechá nic líbit si během těch málo dní téměř všichni oblíbili, takže měli zase další důvot Wambergovou nesnášet. I obyčejný mudla by mohl tvrdit že Deisi létá výborně, ale paní profesorce se pořád něco nelíbilo. Skvěle létala také Daniella Ralfová a později se Lilly dozvěděla, že hraje jako střelkyně za Zmijozel.
"Opravdu mám na ten konkurz jít ?" ptala se nejistě Deisi u večeře.
"Jo ! Prosím tě, vždyť létáš suprově ! Wambergovou vůbec neposlouchej, ta se v tom nevyzná..." přemlouvala ji Lilly.
"A co ty Alexi, ty tam nepůjdeš ??" zajímala se Deisi.
"Asi ne, mám na práci něco důležitějšího." odpověděl Alex a Deisi i Lilly se rozesmály.
"Mluvíš jako můj strýček Percy." poznamenala Lilly. "Copak ty nechceš jet do Francie ??"
"Já do Francie pojedu !"
"COŽE ?!?" vykřikly jednohlasně Lilly a Deisi.
"No jo, Daniella Ralfová chce abych s ní šel na ples."
"Překvapuješ mě Alexi, neřekla bych že půjdeš s někým se Zmijozelu." divila se Deisi.
Byla středa a Lilly s Deisi se vydali na famfrpálové hřiště, na konkurz. Lilly si všimla, že s prvního ročníku tam nejsou sami a že přišli také dvojčata Cleenerovy.
"Výborně," řekl Justin "Takže už jsme všichni. Konkurz se bude pořídat znovu, protože jsem chtěl aby přišla také Lilly Potterová a naše skvělá loňská chytačka Dominika Woodsová."
Lilly se podívala na Dominiku. Nikdy by ji nenapadlo že taková vzorná prefektka jako ona může hrát famfrpál a navíc jako chytačka. Vlastně chtěla být chytačka Lilly, ale jestli jev tom Dominika dobrá, nevyděla důvod proč by jí musela brát její místo. Stejně už jejich "rodinou tradici" porušila dost a tak nebude ničemu vadit, když bude hrát jako střelkyně, odrážečka nebo brankářka...
Druhá část bude hned zítra =) [snad ! xD]

Kapitola 12 - Druhá šance

1. července 2010 v 22:16 | já
"Lilly ! Lilly, probuď se !" slyšela jakoby z dálky povědomý hlas. Trochu pootevřela oči.
"D - Deisi ?!"
"Proboha Lilly ! Už jsem se bála že se neprobudíš !" vykřikla Deisi. Potom vytáhla hůlku a zaklínadlem spůsobila že z ní vylétl proud jisker. Vzápětí se oběvil Nicolass s Emmou a pak dokonce i Hagrid.
"Lilly ! Je super že jsme tě našli !" radovala se Nicolass.
Lilly si všechny zkoumavě prohlížela. Emma měla hábit úplně roztrhaný, Deisi měla levou tvář poškrábanou do krve a Nicolass vypadal jakoby mu někdo přivřel prsty do dveří. Jedině Hagrid se zdál být naprosto v pořádku.
"Musíte mi pomoct ! Teddy spadl do propasti a Dominika si rozbila hlavu o kámen....Jo a našla jsem tohle." řekla Lilly a vytáhla s kapsy hábitu několik Lampovek.
"Fajn...tak to aby sme je šli najít, že jo..." rozhodl Hagrid.
Dominiku našli velmi brzy. Od doby kdy spadla se ani nehnula.
"Já tu s ní počkám," nabídl se Nicolass. "Vy běžte hledat profesora Lupina."
"Já tady taky počkám." řekla Lilly. "Nemůžu skoro ani jít."

Než se Hagrid, Deisi, Emma, a teď už i Teddy vrátili, Dominika se probrala, takže se mohli vydat na zpáteční cestu. Vypadaly skutečně podivně. Ve předu šel obrovský Hagrid, za ním Nicolass, který Dominiku napůl nesl, vedle nich Teddy který se opíral o klacek který urval ze stromu a skupinu uzavíraly Emma, Deisi a Lilly.
Konečně dorazili na školní pozemky (to už začínalo svítat). Hagrid zabouchal na hlavní bránu a otevřela profesorka Wambergová.
"No konečně ! Vy teda vypadáte...Hned si zajděte všichni na ošetřovnu !"
"Já sem v pohodě paní profesorko, takže už du." řekl Hagrid a vydal se ke svému srubu.

Mladá doktorka - slečna Farberová - si všechny na ošetřovně nechala. Lilly si zatáhla závěs kolem postele a převlékla se do bílého pižama které jí slečna Farberová podala a lehla si do postele. Byla tak neuvěřitelně měkká ! Lilly zavřela oči a už ani nevnímala jak ji bolí noha, hlava, ani že je z toho jezera pořádně nachlazená jak se jí chtělo spát.
"Hej ! Nespi mi tady ! Ještě sis nevzala léky !" probudila ji rázně slečna Farberová a nesla na tácku šest sklenic nějakého zářivě růžového nápoje ze kterého se kouřilo.
"To je životabudič." poučila své pacienty.
"Vypadá to jako odvar z Roxi Lescautové." zamumlala tiše Deisi když si vzala jednu sklenici.
Lilly se napila a pocítila příjemné teplo. Dopila sklenici do dna a pak konečně mohla spát.

Vzbudila se a uviděla nad sebou dvě známé tváře.
"Rose ?? Albusi ??....Co tu děláte ??"
"Lilly, no konečně ! Řekla Rose místo odpovědi. "Už jsou čtyři odpoledne !"
U Lilly se za pět dní strávených na ošetřovně střídalo spoustu návštěv. Její bratři a Rose tam chodili každý den, ale občas se stavil i Hagrid, a Teddy kterého pustili s ošetřovny hned ve čtvrtek. Nejvíc ji však potěšila návštěva která přišla v neděli večer. Vysoký kluk s tmavýma očima a dlouhými vlasy staženými do culíku.
"Ahoj Lilly." pozdravil milým hlasem. "Já jsem Justin Brown, kapitán havraspárského famfrpálového družstva. Doslechl jsem se, že jsi prý dobrá ve famfrpále. Chápu, že když jsi byla zraněná, nemohla jsi na konkurz přijít, stejně jsme nenašli ty nejlepší hráče, tak jsi myslím, že bybylo fér kdybys dostala druhou šanci."

Kapitola 11 - Školní tres, část 1

24. června 2010 v 17:45 | já
Tato kapitola je dost dlouhá, proto jsem ji rozdělila na dvě části.

Byla středa půl jedenácté večer. Zatímco Lucy, Natalli a Anabella už byli ve své ložnici, Lilly, Deisi a Emma seděli ve společenské místnosti spolu s Alexem a čekali na svůj školní trest.Alex je neustále přesvěčoval o tom, aby si vzali zimní hábit ("Určitě půjdete ven, bude tam zima..") Teď už to říkal asi po páté. Deisi z něho dostala záchvat smíchu, Lilly by se jindy nejspíš taky smála, ale teď...nemohla přestat myslet na famfrpál, který si nikdy nezahraje.

O půl hodiny později (teď už bez Alexe) čekali ve vstupní síni. Všechny byli samozřejmě smířené s tím, že tam každou chvíli nakráčí Wamberogová, jenže to se velmi spletly. Když do místnosti vešel Teddy Lupin s Hagridem, Lilly si pomyslela, že jejich trest zřejmě nebude tak strašný, jak předpokládala.
"Lilly, Lilly... ty nikdy nezklameš !" smál se Teddy. "Procházet se v noci po hradě-"
"U Munga Teddy nech si to poučování !"
"Jo, jo...neříkám že jsem byl o něco lepší...ale teď k tomu vašemu trestu - možná už některá z vás slyšela o kouzelných tvorech, kterým se říká Lampovky vrbové."
Deisi se rozesmála a Lilly se jí nemohla - jméno Lampovka vrbová bylo skotečně velice podivné, v tuto chvíli však neexistovalo nic, co by dokázalo Lilly rozesmát. Zdálo se, že ani Emma neví co Lampovka vrbová je, proto Teddy začal vysvětlovat : "Lampovka dubová je velice vzácný kouzelný tvor. Teď vám nebudu vysvětlovat proč. Hagrid měl patnáct těchto Lampovek připravených pro výuku péče o kouzelné tvory. Někomu zřejmě přišlo velmi zábávné vplížit se o obědové pauze do Hagridova srubu a Lampovky vypustit (až zjistíme kdo to byl bude na tom ještě hůř než vy dvě, možná že ho i vyloučí). Naším úkolem je Lampovky najít. Problém je vtom, že můžou být jak v zapovězeném lese, tak v horách. Naštěstí nelétají rychle, ani vysoko."
Teddy přestal mluvit, protože se na schodech ozvaly kroky.
"Jo to jte vy !" zaradoval se Teddy. "Prefektové Dominika Woodsová a Nicolass Cooper se nabídli, že nám s tímto těžkým úkolem pomohou. Popíšu vám tedy Lampovky, ale jen okrajově, protože bychom měli vyrazit. Jsou velké jen asi jeden a půl palce, létají zhruba metr nad zemí a šíří kolem sebe namodralé světlo.  Nevím jak bych to jinak řekl, ale Lampovky tak nějak....zpívají....ne, ne nezpívají, je to prostě takový zvláštní zvuk...prostě to poznáte....a teď už pojďte."

Šli přes školní pozemky až k jezeru. Tam Teddy zastavil a řekla "Teď se rozdělíme do dvou skupin. Jedna půjde do lesa a ta druhá do hor. Takže Hagrid, Nicolass, Emma a Deisi - vy půjdete do lesa, Domča a Lilly - vy půjdete se mnou do hor.
Lilly ještě zamávala holkám a pak se rozběhla za Teddym a Dominikou, kteří už vyrazili směrem k horám. Právě minuli famfrpálové hřiště a Lilly se za ním smutně ohlédla. Cesta začala stoupat nahoru a pak.....zmizela ! prostě tam žádná cesta nebyla, jen skalnaté kopce kde místy rostly skupinky stromů. Lilly na Teddyho pohlédla se zdviženým obočím a zeptala se : "Teddy...nechceš po nás náhodu, abchom tam lezly, že ne ?"
"Myslím, že jiná možnost není." řekla Teddy a začal šplhat do kopce a přidržoval se skalnatých kamenů. Lilly a Dominika ho následovaly.

Kapitola 11 - Školní tres, část 2

24. června 2010 v 17:44 | já
Šli už aspoň hodinu. Lilly začínala litovat toho, že neposlechla Alexe a neoblékla si zimní hábit. Povrch země byl stále skalnatější a zatím našli pouze jedinou Lampovku.
"Jak jsi sem mohla jít dobrovolně ?!" zeptala se Lilly Dominiky.
"To víš, třeba za to budou nějaké body pro havraspár..ale spíš jsem chtěla být dobrá prefektka, tak jsem nabídla profesoru Lupinovi pomoc."
"Tak to jo." řekla Lilly ale myslela si svoje ("která holka by nenabídla profesoru Lupinovi pomoc")
A vtom jim Teddy najednou zmizel s očí.
"Zůstaňte kde jste !" zakřičel s neznámého místa.
"Teddy ?!? Kde jsi ??" vylekala se Lilly.
"Tady dole."
"Kde dole ?!" Lilly postoupila o pár kroků dopředu a před ní se objevila skalnatá propast. Teddy naštěstí nespadl až na úplné dno, jen na takový skalnatý výběžek. Lilly i Dominika rozsvítili své hůlky aby lépe vyděli.
"Jste v pořádku pane profesore ?" zeptala se Dominika.
"Myslím že ano, možná mám zlomenou ruku - ne, to néé ! - a taky hůlku !"
Než vůbec stačili uvažovat nad tím, jak Teddyho dostat ven, ozvaly se hlasité zvuky a praskání větví.
"To snad není pravda !" řekl Teddy tak tiše že ho sotva slyšeli. "To jsou horští trollové ! Nechte mě tady a zdrhejte než si vás všimnou....no tak už běžte !"
Holkám chvíli trvalo než to pochopily, ale hned jak jim to došlo, na nic nečekali a utíkali co nejrychleji pryč. Jeden s trollů je však mungužel zahlédl a pustil se za nimi. Lilly si říkala jak dlouho asi ještě vydrží běžet. Neustále zakopávala o kameny a horský vzduch se špatně dýchal. Na vldálenost tří metrů stačil trollovi jeden krok, zatímco Dominika a Lilly jich museli udělat pět, proto je troll začínal dohánět. Dominika se v běhu otočila a vypálila na trolla zřejmě první zaklínadlo, které ji napadlo : "Aquamenti !!" zakřičela a mávla hůlkou. Trollovy vytryskl proud vody přímo do obličeje. Chvíli ho to sice zdrželo, ale nic víc.
"Mdloby na tebe !" zkusila to znovu Dominika, ale minula. "Pomoz mi Lilly..."
"Lilly zvedla hůlku zkoušela to samé zaklínadlo jako Dominika, ovšem neúspějně. Až v momentě kdy Lilly i Dominika zakřičeli zaklínadlo současně, troll padl k zemi. Lilly si však zděšeně uvědomila že Dominika padá také ! Lilly to nechápala, viděla jako ve zpomaleném záběru jak Dominika padala dozadu a dopadla hlavou přímo na kámen. Lilly se k ní okamžitě rozběhla.
"Dominiko !!!"
Nic. Dominika se ani nepohnula. Lilly si byla jistá že není mrtvá, slyšela ji jak dýchá. V tuto chvíli ji to však příliš neuklidnilo.
"Dominiko, probuď se !!! Slyšíš ?!?" křičela Lilly a oči měla zalité slzami. "DOMINIKO ! Nemůžeš mě tady nechat ! Musíme se vrátit pro Teddyho !"
Nemohla tam sedět a čekat až jí najdou trollové. Musela najít Teddyho. Jen si teď vůbec neuvědomovala kudy vlastně běželi. Vstala a rozhlédla se. Vtom zahlédla něco mezi stromy. Něco jako záblesk světla. Připravila si hůlku a podívala se mezi stromy. Bylo tam něco jak jezero které podivně, modře zářilo. Lilly přistoupila blíž. U vrby na břehu jezera poletovalo hned pět lampovek. "Aspoň něco pozitivního." pomyslela si Lilly a opatrně lampovky pochytala, kromě jedné která teď poletovala kousek nad jezerem. Lilly se pro ni natáhla a uklouzla jí noha po kameni. V dalším okamžiku už byla v ledové vodě horského jezírka. Voda nebyla hluboká, takže Lilly došla ke břehu a vylezla. Nemohla však jít takhle dál...
Došla ke stromu a sedla si na zem. Byla jí zima a chtělo se jí strašně spát. Vytáhla hůlku a z posledních sil provedla zaklínadlo : "P-pediquo  maxima !"  a z její hůlky vyletěl proud různobarevných jisker až dvacet metrů vysoko. "To snad musel někdo vidět." pomyslela si Lilly. Oči se jí pomalu zavírala ona s tím nemohla nic dělat. Pak už nic nevnímala.

Kapitola 10 - Pomsta profesorky Wambergové

18. června 2010 v 22:38 | já
"Takže - Potterová, Malfoyová, Winterová ! Druhá noc na hradě a hnet tři prvňačky mimo své ložnice ! Všechny dostatnete školní trest a vaší koleji bude odečteno dvacet bodů za každou z vás !" křičela na ně Wambergová.
"Paní profesorko ?" zeptala se s úsměvem Deisi a Lilly jejímu výrazu naprosto nerozuměla. "Ale vy nám nemůžete odečíst šedesát bodů." pokračovala drze Deisi.
"A to jako proč ?!?" vyštěkla Wambergová.
"No přece proto, že je ani nemáme !" dokončila Deisi a rozesmála se.
Profesorka Wambergová se na okamžik zatvářila otřeseně, hned však zase nasadila svůj obvyklí kamenný výraz. "Slečno Winterová !" řekla "Za celou dobu co tady učím, jsem neviděla tak drzou studentku ! Dokonce ani Ashley Winterová.....jen řekla že se jí nechtělo dělat domácí úkol a dostala za to měsíc školního trestu. Vy můžete být ráda, že vás potrestám stejně, a ne hůř."
"Ale paní profesorko," vložila se do hovoru Lilly. "myslím si, že-"
"Vy teď tady nemáte co myslet slečno Potterová. Jste v pořádném průšvihu, to vám říkám." přerušila ji Wambergová.
"A já říkám, že Deisi nemůže dostat školní trest, přece jen řekla pravdu !" rozčilovala se Lilly.
"No to snad není pravda ! Takže měsíc školního trestu i pro vás Potterová ! Vy tady o ničem nerozhodujete a nebudete mi říkat co můžu a aco ne !" křičela Wambergová. "A teď vypadněte ! Všechny tři !"
"A paní profesorko ?" otočila se ještě Emma, která už byla na odchodu. "Jak to bude s těmi body ?"
Wambergová chvíli přemýšlela a nakonec řekla : "No...tak, ...tak prozatím vám odečtu jen ty body, které zatím máte." ale bylo vydět jak ji to štve.

Lilly, Emma a Deisi přišli do prázdné společenské místnosti. Na hodinách nad krbem bylo už po půlnoci. "U Munga ! Kolik vůbec bylo hodin, když jsem šla hledat Rose ?" divila se Lilly.
"Chvíli po jedenácté." odpověděla smutně Emma. "Ach jo, neměli jsme tam chodit. Wambergová to trefila - jsme v pořádném průšvihu...a jestli napíše našim rodičům - a to ona určitě napíše tak budu ještě ve větším průšvihu."
"Ty s tím naděláš.." mávla rukou Deisi. "Moji rodiče jsou na dopisi ze školy zvyklí...akorát se mi nechce na ty školní tresty...bude to nuda."

Lilly jako by si teprve ráno uvědomila, že hůř už na tom být nemohou. Seděli zrovna u snídaně. Podívala se k nebelvírskému stolu. Ani James ještě nestačil nic provést...Emma na tom byla snad ještě hůř. Seděla nad svou miskou ovesné kaše a tvářila se jako kdyby jí někdo umřel. Naopak Deisi si s toho očividně nic nedělala. Zrovna vyprávěla Alexovi a dvojčatům Cleenerovým co se včera stalo. Alex samozřejmě začal poučovat způsobem "já jsem vám to říkal" a Lucy a Jack hlasitě litovali, že neviděli jak se Wambergová tvářila.
"Hej ! Sklapněte !" zašeptal Alex a kývl ke dveřím velké síně, do kterých právě vcházela Wambergová.
"U Munga ! Snad nejde k nám ?!?" zděsila se Emma.
A skutečně. Wambergová zamířila přímo k nim.
"Potterová, Malfoyová, Winterová ! Váš trest se bude konet ve středu. V 11 večer budete čekat ve vstupní síni."
Deisi už otvírala pusu a Lilly bylo hned jasné že chce říct něco jako "To asi nepůjde, my se totiž v noci nesmíme procházet po škole" takže ji pod stolem kopla. Deisi se na ni vyčítavě podívala, ale naštěstí zmlkla.
"Winterová a Potterová," pokračovala Wambergová. "Na vaše další tresty se budou konat každý pátek celé září." a odešla.
"To nééé ! V pátek néé !! To snad není pravda..."
"Co není pravda Lilly ?" zajímala se Deisi.
"V pátek má přece havraspár konkurz na famfrpál ! Já tam chci ! Chci jet do Francie !"
Lilly se cítila hrozně. Byla v Bradavicích teprve první týden a už si zničila šanci jet do Francie. Hrát famfrpál proti kruvalu a krásnohůlkám - to si Lilly hodně přála, i když to nikomu neřekla. Možná že by ji do družstva ani nevzali, ale teď to nemohla ani zkusit. Začátek školy pro Lilly nemohl dopadnout hůř.

Kapitola 9 - Zlomyslný prefekt

15. června 2010 v 20:32 | já
Tuto kapitolu věnuji svému SBéčku
a skvělé internetové kamarádce Dendě
a moc jí děkuji za pomoc a dobrou radu.
Zároveň se i omlouvám svému
dalšímu SBéčku - Kapitánce nemo
že se v této kapitole ještě nic moc nedějě
a také slibuju, že ta příští (v pátek)
už konečně bude zajímavá.

"Musím za Rose !" řekla Lilly a vztala ze svého křesla.
"Počkej, neblázni." zarazila ji Deisi. "Vždyť ani nevíš kde je nebelvírská společemská místnost...vždyť se s ní uvidíš u snídaně. Počkej do rána, určitě se ti všechno uspořádá v hlavě."
"Uspořádá v hlavě ?!? Mě se nic uspořádávat nemusí, nejsem blbá ! Však já tu jejich místnost někde najdu...tohle je prostě důležité, do rána to nepočká. Jestli chcete jít se mnou, tak můžete, ale jestli ne..." rozčilovala se Lilly.
"Já nevím....z toho bude nějaký průšvih." namítl Alex.
"Však bude můj  a ne váš, vy si tu klidně seďte." naštvaně vstala z křesla a odešla ze společenské místnosti.
Sešla po točitém schodišti a tam se zastavila. Musela si rozmyslet kam půjde dál. Dolů, nebo snad nahoru ? Počkat, Dominika přece říkala, že havraspárská věž je druhá nejvyšší, hned po astronomické. Musela tedy jít dolů. Udělala sotva pár kroků a uslišela za sebou tichý hlas :
"Lilly ?? Jsi to ty ??"
Lilly okamžitě napadlo, že je to Deisi, ale když se otočila, byla velmi překvapená. Za ní totiž nestál nikdo jiný než Emma Malfoyová.
"Jo...Emmo, nevíš náhodou, kudy se jde do nebelvírské věže ?" zeptala se Lilly, ale nečekala, že jí Emmina odpověď nějak pomůže - ona byla přece ze zmijozelu. I teď se ovšem spletla.
"Vím, náhodou jsem na ni narazila když jsem hledala cestu do učebny přeměňování. Jestli chceš, můžu ti to ukázat." odpověděla Emma.
"Fakt ? Tak to je super, myslela jsem, že to budu hledat jak dlouho..." zaradovala se Lilly.
Šly dolů ze schodů a u toho Lilly Emmě vyprávěla, jak se teprve dnes o všem dozvěděla pravdu. Emma zrovna začala vysvětlovat, jak neví co řeknou její rodiče na to, že není ve zmijozelu, a v tom se obě tak lekly, že vrazily do brnění před sebou.
"Pozoruhodné...dvě nejlepší kamarádky, a přitom se jejich otcové tak nesnášeli..." ozval se za nimi nepříjemný hlas.
Nějaký vysoký kluk s tmavě hnědými kudrnatými vlasy a lesklým žlutočerným odznakem prefekta na hábitu. " Vyrazily jste si na noční výpravu po škole co ? Tak s toho bude školní trest. Odvedu vás k profesorce Wambergové." oznámil potěšeně neznámý prefekt.
"K Wambergové ?!? To snad né ! Nemůžete nás odvést třeba za profesorem Lupinem ?" vyhrkla Lilly dřív než si uvědomila co vlastně říká.
"To by se ti tak hodilo co ?" zasmál se zlomyslně prefekt. "Pojďte za mnou."
'To snad není možné' pomyslela si Lilly. Hůř už na tom opravdu být nemohla. Lilly ani nevnímala kam jdou. Prostě šla stále za tím prefektem, který se jí ano trochu nezamlouval. Najednou nečekaně zastavili před nějakými dveřmi. Prefekt zaklepal a jak všichni očekávali, otevřela profesorka Wambergová.
"Ááá, to jste vy Balltere ? Co potřebujete ?" zeptala se prefekta.
"Paní profesorko, tyto mladé slečny se toulají po chodbách !" oznámil nafoukaně prefekt.
Wambergová si obě dívky změřila přimhouřenýma očima a pak tiše řekla :
"No, né...jedna noc, a tři studentky havraspáru mimo svou ložnici ?? Zajímavé..."
"Paní profesorko, já....jsou přece dvě nebo snad ne ?" podivil se prefekt.
"Ale ne," odpověděla Wambergová jako by to bylo celou dobu jasné. Trochu poodstoupila...a v křesle jejího kabinetu neseděl nikdo jiný než Deisi Winterová a dívala se na Lilly omluvným pohledem plným beznaděje.
'To bude apokalipsa....' pomyslela si Lilly.
"Takže Balltere, můžete jít...Potterová a Malfoyová - ke mě do kabinetu.... A TO HNED !" zakřičela ještě, protože Emmě a Lilly chvíli trvalo, než pochopily co se po nich vlastně chce.

Kapitola 8 - Vysvětlete mi to !

8. června 2010 v 18:15 | já
"Lilly ? Jaktože nejsi na vyučování ? A proč tu tak křičíš ?"
"Nicolassi ?!? Promiň, nevěděla jsem, že tu někdo je. Profesor Martells mě poslala na ošetřovnu ale já stejně nevím kde je."
"Jestli chceš odvedu tě tam." nabídl se Nicolass.
"Ne, ne mě nic není." odpověděla Lilly.
"Tak proč tě tam poslal ?" opáčil Nicolass.
"Jak to mám asi vědět ?! A tobě do toho nic není ! Taky se tě můžu zeptata co tady děláš a proč nejsi na vyučování ! Vím co si všichni myslíte ! Jak to musí být úžasné mít za otce Harryho Pottera !" rozčilovala se Lilly.
"No tak promiň no...stejně to ale nechápu..."
"Ne, ne ty promiň, nic si mi neudělal. Nemám právo si vybíjet vztek na tobě. A co tu děláš ty ?"
"Jako jediný z ročníku nechodím na jasnovidectví, takže mám volno. A co ti kdo udělal že si tak naštvaná ?" vyzvídal Nicolass.
"To je nadlouho." řekla Lilly. Odešla a nechala Nicolasse s nechápavím výrazem sedět na schodech do klučičích ložnic. Vylezla po žebříku a sedla si na postel. Každá jiná holka na jejím místě by se v ten okamžik asi rozbrečela, Lilly ale taková nebyla. Vytáhla pergamen a napsala :
dopis 2
Sešla dolů. Nicolass stále seděl na schodech a četl si nějakou knížku.
"Jak se dostanu do sovince ?" zeptala se okamžitě.
"Počkej půjdu s tebou."

Po chvíli už Lilly lezla po žebříku do svého pokoje. Bylo to celkem zbytečné. O pár vteřin později se rozezněl zvonek a ohlásil konec hodiny. Lilli se vydala hledat učebnu obrany proti černé magii. Když zvonek znovu zazvonil, ještě pořád bloudila po chodbách bradavického hradu, nakonec ale učebnu našla.
"Ahoj Teddy, promiň že jdu pozdě, nemohla jsem to najít a-"
"Lilly, Lilly počkej, já vím že jsem u vás byl skoro celé prázdniny, že se známe, ale teď sem tvůj učitel, takže mi asi budeš muset říkat 'pane profesore'. Chápu že je to nezvyk, pro mě vlastně taky." zarazil ji Teddy. Ostatní studenti jejich rozhovor se zájmem sledovali. Lilly jen přikývla, šla si sednout do lavice, a musela se přemáhat aby se nerozesmála. Ten slušný proslov které Teddy právě předvedl neměl nic společného s jeho běžným chováním. Všechny holky s něho nespouštěli oči.
"Kdo z vás je Daniela Ralfová ?" zeptal se Teddy a rozhlédl se po třídě.
Dívka ze zmijozelu s rovnými černými vlasy upustila knížku kterou držela v ruce když Teddy vyslovil její jméno. Teddy se vyditelně přemáhal aby se nerozesmál, podíval se na ni a zeptal se : "Jsi Daniela Ralfová ?"
"A-ano. Ale já to nebyla, opravdu."
"Ale ne, nic jsi neudělala." zasmál se Teddy "Jen jsem našel tento balíček na zemi ve vstupní síni. Myslím že patří tobě." a podal jí nejaký balíček zabalený do jasně modrého papíru. Lilly seděla přes uličku vedle Danieli. Když tam Teddy došel, Lilly mu zašeptala : "Teddy, díval ses co je uvnitř ?"
Teddy jí stejně tiše a velmi rychle odpověděl : "Nejsem Teddy, ale profesor Lupin a cizí poštu nečtu !"

Při hodině bilinkářství, lektvarů ani přeměňování se nic zvláštního nepřihodilo. Když Lilly s Deisi a Alexem sestupovali po mramorovém schodišti na večeři, Alex zrovna vyprávěl : "Pomatujete si na tu Ralfovou ze Zmijozelu ? Na to jak jí profesor Lupin dával ten balíček ? Určitě je v něm něco tajného a zakázaného a nebezpečného a -"
"Alexi nechci popírat tvůj rozum," přerušila ho Deisi "ale nemyslíš, že máš trošičku velkou fantazii ?"
"Ty sis nevšimla jak zareagovala ? 'Já ? já nic neudělala !'. Určitě je v tom balíčku něco-"
"Alexi nech toho... a víš co, jestli tě to tak zajímá, můžu to zjistit." řekla Deisi a vešla do velké síně.
"Opravdu ?? Super !" zaradoval se Alex "A jak to uděláš ?"
"Nějak určitě..." odbyla ho Deisi a naložila si na talíř pečené brambory s kuřecími medailonky. Všechno snědla ještě dřív než Lilly s Alexem vůbec stačili ochutnat maso. Se slovy "Hned jsem zpátky" vyskočila od stolu a rozběhla se pryč. Lilly a Alex na sebe nechápavě pohlédli.
"Víš co ? Jdem jí sledovat !" napadlo Lilly.
Alex souhlasil. Rozhlédli se kolem a Deisi zahlédli jak pomalu jde podél zmijozelského stolu. Naštěstí byl hned vedle havraspárského, takže vše viděli. Alex měl v kapse jedno ultradlouhé ucho. Vlezli pod lavici a ucho měli připravené v ruce. Ani ho ovšem nepotřebovali. Když se Deisi přiblížila k Danielle Ralfové velice slušně napodobila zakopnutí a rozplácla se na zemi. Scorpius Malfoy se začal smát a prohodil něco o mudlovských šmejdech. Daniella se otočila a zeptala se : "Není ti nic ?"
"Ne, ne jsem v pohodě...neviděli jsme se někde."
"Jo, dnes při obraně proti černé magii." odpověděla Daniella.
"Jo vlastně...tobě dával Lupin ten balíček, už vím. A co v něm vůbec bylo ?" vyzvídala Deisi nenápadně, jako by jí to ani nezajímalo.
"Nic zajímavého...taťka mi poslal přívěsek a nějaké cukroví...je nenormální, vždycky všechno zabaluje do šílených papírů !" a vytáhla s kapsy řetízek s přívěskem stríbrného hada. "Byl rád že jsem taky ve zmijozelu."
"Tak to je fajn, už musím jít. Zatím ahoj." řekla Deisi.
"Ahoj." odpověděla Daniella než Deisi stačila odejít.

"Alexi ! Jasně že si to nevymyslela ! Vůbec nad tím nepřemýšlela, odpověděla okamžitě. A ten přívěsek mi dokonce ukázala. Navíc myslím, že je docela v pohodě. Nemyslím si, že všichni ze zmijozelu jsou špatní. Moudrý klobouk se rozhodoval jestli mě tam náhodou nepošle, ale pak vybral havraspár." přesvěčovala Deisi ve společenské místnosti Alexe, který tomu stále odmítal uvěřit.
Vtom Alex ukázal na okno a řekl : "Podívej Lilly, myslím že ti přišla odpověď !"
A měl pravdu. Na okně seděl Corny s dopisem v zobáku. Lilly si šla okamžitě pro něho a na obálce poznala mamčino písmo :
                                         Lilly Potterová
                                         Havraspárská věž
                                         Bradavice
dopis 3

Kapitola 7 - Proč mi to neřekli ?!?

5. června 2010 v 18:19 | já
"Tak dem dolů ?" otočila se Lilly na své spolubydlící. Všichni souhlasili, šli tedy do společenské místnosti čekat na Dominiku a Nicolasse. Podle hodin nad krbem měli přijít už za 10 minut. Kluci z prvního ročníku už tam čekali - těch bylo jen pět.
"Ahoj Alexi." pozdravily jednohlasně Lilly a Deisi.
"Čau..." řekla Alex, ale zdálo se, že je vůbec nevnímá. Právě byl začtený do nějaké knihy. Lucy Cleenerová se zrovna bavila s klukem který jí byl velice podobný. Všimla si, že se vrátili její spolubydlící, přitáhla kluka k nim a řekla :
"Tak to je můj bratr Jack."
Jack měl vlasy úplně stejně zbarvené jako Lucy, jen o kousek kračí a oči měli naprosto stejné. Usmál se na holky a potom se vrátil ke svým kamarádům. Vypadalo to, že bude stejně ukecaný jako jeho sestra.
"Deisi, ty jsi byla ráno u kluků, tak nám pověz kdo jsou ti ostatní." zajímala se Natalli.
"Jo, ten vysoký, to je Steewn ( příjmení neznám ) a je taky z mudlovské rodiny. Ten černovlasý se jmenuje Jonny, ale nic víc o něm nevím...on totiž moc nemluví. A támhleten - to je Tom Cooper, bratr Nicolasse, ale to jsi asi poznala, je mu tak podobný ! No a Alexe i Jacka už znáš."
Po schodech sešla Dominika a posadila se do křesla. "Dobré ráno, už jste všichni ?"
"Jo, už chybí jen Nicolass." řekla Lucy.
"Jo, kdo taky jiný...u Munga ! Jak mohl McGonagall udělat prefekta zrovna z něho..."
"Dobré ráno všem, hlavně tobě Domi." pozdravil s úsměvem Nicolass, Dominika se však na něho ani nepodívala.
"Tak půjdeme." řekla Dominika a otevřela dveře. Spolu s Nicolassem je vedli dolů po schodišti směrem do společenské místnosti. Chvíli po nich tam došli také ostatní studenti. McGonagall vstal.
"Doufám, že jsme tu všichni," řekl "protože vám vysvětlím jak tento náročný školní rok bude probíhat. Takže, jak už jsem říkal, do Francie pojede asi kolem 120 studentů. Jestli se ptáte proč jich pojede tolik, tak je to hlavně kvůli famfrpálu. Pojedou všechna kolejní mužstva. Konkurzy budou probíhat následovně : Zítra po vyučování nebelvír, ve středu mrzimor, ve čtvrtek zmijozel a v pátek havraspár."
Lilly zvedela ruku.
"Ano, slečno Potterová ?" podivil se McGonagall.
"Proč máme konkurz jako poslední a nebelvír jako první ? Oni jsou vždycky ve všem první, to není fér !"
"Slečno, nechte si ty hloupé otázky a nepřerušujte mě. Takž kde sem skončil ? Jo, u konkurzů samozřejmě...jo pojedou kolejní famfrpálová družstva - dohromady je to 49 studentů a také 15 vybraných studentů. To je samozřejmě dohromad pouze 64, ale jde o Vánoční ples. Někteří vybraní studenti si totiž budou chtít svého partnera vybrat už tady, a ne z jiné školy, proto, vás pojede asi 2krát tolik - ovšem to je maximální počet, protože nepředpokládám, že úplně každý si svého partnera vybere už tady.
Do Francie se odjíždí až 25. října a tady zatím proběhne výběr reprezentačních studentů. Pojedou jen ti nejlepší. Kvůli velké nespokojenosti žáků z minulích let, se teď můžou do turnaje přihlásit všichni žáci od třinácti let. Ovšem musí projít tvrdou zkoužkou. Jak už jsem říkal pojedou jen ti nejlepší. Před porotou - to jsem já, Niky, profesor Lupin a profesorka Wambergová - musí předvést že na to opravdu mají. Uchazeči se sejdou 1. října u vchodu do největšího sklepení. Víc vám k tomu neřeknu, upozorňuju vás ale, že to bude nebezpečné, takže si to dobře rozmyslete !
A ještě něco pro nové studenty - prefektové vám po snídani rozdají potkolenky, šály a deštníky v barvách vaší koleje. Až se všichni najíte, tak si příjdete za Niky pro rozvrh. Dobrou chuť."
"Vyčerpávající." poznamenala Lucy a pustila se dojídla. Lilly s myšlenkou "ty máš co říkat" si dala na talíř smažená vejce se slaninou a nalila si dýňovou šťávu. Zrovna chtěla začít jíst, když se tak lekla že jí vydlička spadla na zem. Do síně najednou vletěla stovka sov. Po chvíli Lilly zahlédla Cornyho, které nesl hned tři dopisy. Zaletěl k nebelvírskému stolu, dva z nich odevzdal jejich majitelům ( Jamesovi a Albusovi ) a potom zamířil Lilly. Lilly dopis rozdělala, ale nijak velkou radost z něj neměla.
dopis 1Lilly se najedla, počkala na Deisi a pak si společně šli pro rozvrh.
Lucy zrovna celý svůj rozhovor hlasitě rozebírala "Takže první hodinu máme dějiny čar a kouzel s nebelvírem. To bude beztak nuda....Ale potom je obrana proti černé magii ! Super ! Ten nový profesor je tak nádherný ! Ale ze zmijozelem... No pak máme bylinkářství s mrzimorem, a pak lektvary zase ze zmijozelem a - néééé ! Přeměňování, to ne ! Všeci říkají že Wambergová je hrozně přísná ! Ségra jednou nenapsala domácí úkol a hned dostala měsíc školního trestu ! Celý měsíc -"
"Vaše setra si trest zasloužila slečno Cleenerová. Řekla mi že se jí nechtělo psát úkol. Kdyby ho zapoměla, je to něco jiného." přerušila ji profesorka. Měla světlé blond vlasy stažené do culíku a nenápadné brýle obdelníkového tvaru zdobené drahokamy. Byla poměrně mladá, ale vypadala opravdu velce přísně. Lucy se tvářila velmi zvláštně. Jakmile Wambergová odešla, vyprskla smíchy.


"Vítejte na dějin čar a kouzel. Já jsem profesor Martells. Teď každý řekne své jméno a příjmení, abych věděl jak vám mám říkat."
"Dobře, takže já začnu." zaradovala se Lucy. "A nemůžu představit všechny ať je to rychleji ?"
"Dobře, tak slečna Cleenerová představí všechny."
"Vy mě znáte ?" divila se Lucy.
"Nikdo není tak ukecaný jako sourozenci Cleenerovi. Znám tvého bratra Ferniho a sestru Ashley - si stejně ukecaná jako oni a taky vypadáš stejně jako tvá sestra."
"Dobře. Takže já sem Lucy Cleenerová, tohle je můj bratr Jack Cleener, Lilly Potterová, Deisi Winterová, Anabella Anweelová, Natalli Woodsová, Emma Malfoyová-"
"Cože ?" ozvalo se několik překvapených hlasů.
Lucy všechny z havraspáru představila během jedné minuty, nebelvírští už se představovali sami.
"Výborně," pokračoval profesor Martells "Pro děti z mudlovských rodin teď stručně zopakuju novodobé dějiny, které budeme letos podrobně probírat. Jak už spousta z vás ví, před v roce 1978 se prosadily mocnosti zla. Voldemort a jeho smrtijedi, kterých nebylo málo, se snažili ovládnout jak kouzelnický, tak mudlovský svět. Proti nim, bojoval hlavně Fénixuv řád, společnost, kterou založil tehdejší ředitel Albus Brumbál. Byl rok 1980. Všude panoval hrozný zmatek. Mudlové umírali a nedovedli si vysvětlit proč. Spousta lidí s ministerstva byla pod kledbou imperius. Věřit si mohli jen lidé s Fénixova řádu. Tenkrát se Lilly a Jamesovi Potterovým," Lilly si v té chvíli myslela, že mluví o ní a jejím bratrovi "narodil syn Harry." to už Lilly pochopila, že mluví o jejich prarodičích, ale nechápala jaký má smysl něco takového teď vykládat. "Rok na to, kvůli jisté věštbě, přišel Voldemort do Godrigova dolu, aby zabil malého Harryho a jeho otce. Lilly se obětovala a nechala zabít sebe místo Harryho. Voldemort nevěděl o moci jejího činu a pokusil se Harryho zabít. To se mu nepodařilo. Místo toho stratil veškerou svou moc. Lidé oslavovali pád Voldemorta a v den kdy Harry Potter nastoupil do Bradavic, nebylo kouzelnické dítě, které by neznalo jeho jméno. O čtyři roky později Voldemort získal moc zpět. Fénixův řád se obnovil a znovu bojoval proti smrtijedům. Voldemortův hlavní cíl bylo zabít Harryho. Dva roky nato byl Brumbál zabit a Voldemort ovládl ministerstvo, Harry se svými přáteli Ronaldem Weasleym a Hermionaou Grangerovou hledali viteáli, předměty, kvůli nimž Voldemorta nešlo zabít. Všechny zničili a Voldemort padl. Socha manželů Weasleyovích (Ronalda a Hermiony) a Harryho Pottera je vystavena v nebelvírské společenské místnosti."
Lilly se ani nehnula. Dívala se na profesora s otevřenou pusou a nemohla uvěřit tomu co právě slyšela. Všichni ostatní (s výjmkou Deisi a Steewna) se tváříli jako by to bylo něco samozřejmého, co přece zná každý.
"Slečno Potterová, nevypadáte dobře, dojděte si na ošetřovnu." řekl profesor Martells. Lilly bez jediného slova vstala a odešla ze třídy. Na ošetřovnu se jí nechtělo, vždyť ani nevěděla kde je a byla naprosto zdravá, jen tomu pořád nemohla uvěřit. Místo toho zamířila rovnou do společenské místnosti. Najít cestu nebylo vůbec snadné. Nakonec se přece jen dostala k tmavým dveřím s klepadlem. Zabouchala a ozval se hlas : "Není to mudla ani čaroděj, kdo to tedy je ?"
Lilly chvíli přemýšlela. Smozřejmě ! Motáci nejsou kouzelníci, ale ani mudlové. Jak se jim ale říká spisovně ?? Ani nevěděla jestli to není něco neslušného. Nakonec to skusila a zašeptala "M-mm-moták ?"
"Ano, také se to tak dá říct." přisvědčil hlas a dveře se otevřeli. Jindy by byla Lilly šťastná že správně odpověděla, teď ji to ale nezajímalo. Zabouchla dveře a zakřičela na celou místnost "PROČ MI TO NEŘEKLI ?!?" myslela si, že tu nikdo není ale zřejmě se spletla. Zaslechla na schodech kroky.

Kapitola 6. - Budem spolu 7 let

30. května 2010 v 20:23 | já
Lilly se probudila ještě před šestou.
"Dobré ráno !" pozdravila ji tiše Deisi. Byla už taky vzhůru a hrála hry na mobilu.
"Ahoj" odpověděla Lilly. "kolik je hodin ?"
"Bude šest. Asi už se převléknu." řekla Deisi a vytáhla ze skříně svou školní uniformu. "Jdu do koupelny." došla k žebříku a slezla dolů. Lilly ještě chvíli ležela v posteli. Vtom se probudila dívka co spala u okna a zakašlala.
"Není ti nic ?" zeptala se jí Lilly.
"Hmm to bude s toho včerejšího počasí, byla jsem úplně mokrá."
"Tak to je vážně smůla, že jsi nemocná. Zrovna první den školy..."
"To není zas takový problém, Anabella si přece dojde na ošetřovnu. Jmenuješ se tak,že jo ?" to se probudila dívka která spala u dveří. Měla vlasy skořicové barvy, dlouhé jen kousek nad ramena.
"Jo, jmenuju. A tady je ošetřovna ?"
"Samozřejmě. Já tam byla už včera - taky sem hodně zmokla." odpověděla dívka
"Jak se jmenuješ ?" zeptala se Lilly.
"Já jsem Lucy Cleenerová. Tebe znám, ty si Lilly Potterová, Anabellu taky už znám, ta vedle mě je Natalli Woodsová - sestra prefektky Dominiky, tu vedle ní neznám a tu černovlasou taky ne, ale počítam že to bude asi někdo od Blacků."
"Ne, jmenujese Deisi Winterová a je s mudlovské rodiny." vysvětlovala Lilly.
"Jo, a navíc všichni z rodu Blacků už vymřeli." přidala se Anabella. To už se probudila i dívka která spala vedle Natalli.
"Ahoj." pozdravila je. Všichni jí jednohlasně odpověděli (kromě Natalli - ta ještě spala)
"Tak aby jsme se zanali - já sem Lucy Cleenerová, vedle mě je Lilly Potterová, ale tu asi znáš, u okna Anabella Anweelová a ta co spí je Natalli Woodsová, jo a ještě tu s námi bydlí Deisi Winterová a ta je v koupelně. Ty se jmenuješ jak ?"
"Emma Malfoyová."
"Cože ?!?" podivilo se pět hlasů najednou.
"Děláš si z nás legraci ?" zeptala se podezíravě Lucy "I když na to vypadáš..." a prohlížela si její blond vlasy a světle modré oči. " No a jaktože nejsi ve zmijozelu ?"
"Jaktože Lilly není v nebelvíru ?!" odsekla Emma. "Já nechci být Malfoyová nejsem jako oni ! A už vůbec nechci být ve zmijozelu ! Já nejsem zlá jak mí bratři ! Jen protože jsem Malfoyová, mě všichni posuzují jako nějakou potvoru a přitom mě vůbec neznají !" rozčilovala se Emma
"Jo, jo uklidni se ! My jsme se jen divily jasný ?" nedala se Lucy "Takže toho necháme a budem kámošky fajn ?"
Emma přikývla.
"Nejsi jako Malfoyovi - pravda, i když jsi Malfoyová - ale nejsi jako oni si přece v havraspáru ! V koleji pro ty nejchytřejší !" pokračovala Lucy.
Jejich hlučný rozhovor probudil i Natalli. "Dobré ráno !" pozdravili ji všichni.
"Ahoj" odpověděla rozespale Natalli. Lucy představila Natalli všechny její spolubydlící a vtom se oběvila Deisi. "Dobré ráno všem !" pozdravila "Nechci vás nijak otravovat ale za půl hodiny jdeme na snídani. Asi by jste se měli přichystat."
"A kde jsi byla tak dlouho ?" zajímala se Lilly.
"Byla jsem se podívat za klukama. Dřív jsem se vlasně bavila jen s klukama, u nás to tiž všechny holky byly strašné - na byly tam jen tři - ale stejně se snimi nedalo mluvit."
"No, nebudeme strácet čas a půjdeme." rozhodla Lucy. Potom si vytáhla oblečení a rozběhla se do koupelny. Všichni kromě Deisi ji následovali. Lucy která byla u vchodu do koupelny jako první, se dotkla žluté květiny a vyslovila heslo "mýdlové bubliny" a dveře se otevřely. Lilly jako jediná v koupelně ještě nebyla a teď ji překvapilo, že je tak malá. Hned se na to zeptala ostatních.
"Ale ne, vůbec není malá." řekla Lucy. A postupně začala odhrnovat závěsi na protější stěně, kde se teď střídavě objevovali velké vany a sprchové kouty.
"No dobře, není malá." souhlasila Lilly.
Podél modrých kachlových stěn stály umyvadla, nad každým z nich zrcadlo. Lilly se rychle převlékla, načesala si vlasy a vyběhla s koupelny. Chtěla si s Deisi promluvit osamotě než příjdou ostatní holky.
"Deisi, hádej co je nového !" vykřikla hned jak vylezla po žebříku.
"To netuším." řekla Deisi a tvářila se velmi zvláštně.
"Tebe to nezajímá ?" divila se Lilly.
"No, já na tohle nejsem zvyklá...ty holčičí pomluvy...já výrůstala mezi kluky a oni tohle nedělají. Jo řeknem si nějaké tajemství nebo když o někom něco víme ale neděláme s toho takovou vědu chápeš ? Ale samozřejmě že mě to zajíma."
"Jo, jo chápu tě. No takže...představ si, že tu s námi bydlí Emma Malfoyová !"
"Malfoyová ?....A jo Malfoyová ! Sestra toho kluka ze zmijozelu ?"
"Jo přesně tu myslím ! Ale na nic se jí nevyptávej, asi by se naštvala. Ona není jako ostatní Malfoyovi...myslím že je celkem fajn." vysvětlovala Lilly.
"A ty ostatní holky ?" zeptala se Deisi zrovna když vstoupila Lucy, ta se okamžitě se pustila do vysvětlování (zase xD)
"Ta malá to je Anabella Anweelová, ale zdá se mi celkem chytrá. Ta blonďatá, to je Emma Malfoyová. Představte si to ! Emma Malfoyová a je v havraspáru ! Kdo to kdy viděl ?! Pak je tady Natalli Woodsová, to je sestra prefektky Dominiky, je jí celkem podobná. Lilly znáš...no a já sem Lucy Cleenerová. Máte tady nějaké sourozence ?" a aniž by čekala na odpověď pokračovala "já jo. Bratra Jacka, jsme dvojčata. Někdy vám ho představím. Třeba až budem čekat na Dominik. Jo a jestli jde o Emmu - snažte se s ní nějak vyjít, vždyť tu spolu budem bydlet sedm let. Už jdu do společenské. Zatím čau." a rychle slezla se žebříku.
"Pěkně ukecaná holka !" řekla Lilly jakmila byla Lucy pryč.
"No to teda jo !"

Kapitola 5. - Významná událost

28. května 2010 v 18:03 | já
"Uvidíš, že v havraspáru to taky není špatné." usmála se na ni Dominika. Lilly jen přikývla. Vlasně jí tak moc nevadilo, že je v havraspáru, ale co na to řekne mamka s taťkou ?! Vzpoměla si na jejich poznámky ("Nemyslím si že by v nebelvíru potřebovali někoho do famfrpálového družstva") a taky jak na ně reagovala ( "Jak můžete vědět že budu v nebelvíru ?!?") Aspoň může říct, že měla pravdu.
"Doufám, že Deisi bude taky v havraspáru." řekla Lilly. Alex přikývl a vzápětí slyšeli Nicky říkat :
"Winterová, Deisi !"
Asi po minutě ( k Lillyiné velké radosti ) klobouk vykřikl "Havraspár !"
Všichni u stolu začali tleskat a přívítali Deisi, která se k nim radostně rozběhla a posadila se mezi Lilly a Alexe.
"Vím, že jsi chtěla být v nebelvíru, ale takhle jsme aspoň v jedné koleji." řekla Deisi a sledovala jak Candy Zeittová byla zařazena do zmijozelu.V tu chvíli se ve Velké síni objevilo spoustu duchů. Byli průsvitní a perleťově bílí a vyzařovali podivné světlo.
"Klid prosím !" zakřičel McGonagall aby si zjednal ticho. "Dobře, ještě než se najím," pokračoval klidně "vám musím ještě zopakovat všechny ty keci jako každý rok. Né, že by se mi nějak chtělo - už mám taky celkem hlad- ale nedá se nic dělat. Zaprvé - všem studentům je zakázané, aby chodili do zapovězeného lesa. a ještě taky.....hmmmmm.....Nicky, podej mi prosím můj seznam !" otočila se na svou asistentku. Pár studentů se zasmálo.
"Ano, ano tady to je......takže...už pátý rok se můžou na konkurz do kolejních famfrpálových družstev přihlásit i studenti prvního ročníku - upozorňuju vás ale že velkou šanci na vybrání nemáte. No a ještě něco.....to vám řeknu až po večeři protože je to na dlouho a všichni včetně mě už mají hlad." ukončil svůj proslov a ve chvíli kdy si sedl se na zlatých talířích objevilo spoustu jídla - pečené brambory, vařené brambory, smažené brambory, americké brambory, bramborová kaše, bramborový selát, hranolky, smažené kuřecí řízky, smažený sýr, pečené kuře - prostě úplně všechno, co měla Lilly ráda. Hostina jí opravdu spravila náladu. Řekla si, že si dá od všeho něco, aby ochutnala všechno. Sotva pár minut po tom, co Lilly dojedla objevili se zákusky : všechny příchutě zmrzlin které kdy viděla, puding, jablečný koláč se šlehačkou, syrupové košíčky,...
Lilly si na talíř naložila kousek jablečného koláče a vedle něj kopeček karamelové zmrzliny.
"Ve které ty jsi chtěl být koleji Alexi ?" zeptala se Lilly když dojedla svůj koláč.
"No né, ty už se mnou mluvýš ?" zeptals e posměšně Alex "Ale jestli to chceš vědět, tak jsem vážně chtěl být v havraspáru a to se mi vyplnilo...ale nebelvír by taky šel."
Zákusky teď vystřídaly větrové bonbony. Profesor McGonagall vstal a všichni stichli.
"Zapoměl jsem na několik věcí - hlavně jsem vám zapoměl představit našeho nového učitele obrany proti černé magii - profesora Teddyho Lupina. Síní se ozval hlasitý potlesk. Nejvíc tleskali starší dívky - Teddymu bylo 22 a byl neobyčejně hezký. I prefektka Dominika z něj nemohla spustit oči.
"S Teddym to máš marný - chodí s mou sestřenkou Vicky." zašeptala jí Lilly a Dominika se zatvářila sklamaně.
"Jo a kdo jste tu noví - tohle je moje asistentka Nicky Tarffová. Ale to jen tak mimochodem...Dnes se ale dozvíte ještě jedno velké překvapení ! Tento rok, se totiž bude konat Turnaj tří kouzelníků"
"Cože ?"  "Vážně ?"  "Super !" byly slyšet hlasy studentů.
"Vy určitě čekáte, že řeknu, že bude zrušený famfrpál, ale tak to není. Z Krásnohůlek i z Kruvalu totiž přijedou i vybraná famfrpálová drušstva. No a teď něco k Turnaji tří kouzelníků : Tři nejlepšími školy čar a kouzel - a to jsou Bradavice, Krásnohůlky (ve Francii) a Kruval (v Rumunsku) - každých pět let v jedné s těchto škol koná Turnaj tří kouzelníků. Je to samozřejmě velká a velice víznamná událost. O to významější je proto, že poprve v dějinách budou mezi sebou soupeřit nejen tři vybraní studenti, ale i famfrpálová družstva - z každé školy čtyři."
Zdálo se, že tato informace se studentům velmi líbí.
"Tento rok," pokračoval McGonagall "se bude turnaj konat ve Francii, v Krásnohůlkách. Pojede tam přibližně 120 vybraných studentů naší školy, já, Nicky, profesor Lupin a profesorka Wanberková (aby vybrané studenty měl kdo učit)"
"Zbytek vám vysvětlím zítra u snídaně. No, to je pro dnešek vše - můžete jít."ukončil McGonagall svou řeč.
Studenti se mezi sebou okamžitě začali bavit o tom co teď slyšeli - každý chtěl patřit k těm vybraným studentům.
"Musím se hned poradit s Rose !" pomyslela si Lilly. Vzápětí si však uvědomila, že s Rose ani mluvit nechce. Neměla náladu poslouchat "Jaktože nejsi v nebelvíru ? Co se to stalo ?" a Jamesovo provokování "Tak Lillynko a kdypak napíšeš mamince kam tě zařadili ? Ta s toho asi radost mít nebude..."
 Dominika vstala a zakřičela :
"Všichni s prvního ročníku pojďte prosím za mnou. A držte se pohromadě ať se nikdo neztratí !"
Lilly a Deisi šly jako první ( samozřejmě až po Dominice ). Hrad byl opravdu ještě hezčí a zajímavější než si Lilly představovala. Teď stoupali po mramorovém schodišti, kolem kterého byla spousta pohyblivých portrétů. Spoustu studentů se tomu velmi divili ale Lilly už to znala.
"Jak dlouho ještě půjdeme ? Už musíme být opravdu vysoko..." stěžoval si Alex.
"Už jen chvíli. Havraspárská je druhá nejvyšší věž z celého hradu tak se nediv." řekla Dominika. Právě došli k úzkému spirálovitému schodišti. Lilly už se pěkně točila hlava když se před nimi objevily dveře. Byly z tmavého dřeva, neměli ani kliku, ani klíčovou dírku, ale jen bronzové klepadlo ve tvaru orla. Dominika na dveře třikrát zaklepala a vtom se ozval melodický hlas :
"Existovali dřív mudlové nebo kouzelníci ?" Všichni na dveře vytřeštili oči, Dominiku to ale nijak nevyvedlo z míry. Téměř okamžitě odpověděla : "Oba druhy lidí vznikli ve stejnou dobu, jen kouzelníkům nějakou dobu trvalo než se dozvěděli o své moci."
"To je správná úvaha" odpověděl hlas a dveře se otevřely. Společenská místnost havraspáru byla velká kruhovitá místnost. Strop byl velmi tmavý a pomalovaný hvězdami, které se odráželi v koberci tmavomodré barvy. Ve výklenku přímo naproti dveří stála velká socha z bílého mramoru.
"To je Rowena z Havraspáru." vysvětlila Dominika, když si všimla že se na sochu všichni dívají. Ve společenské místnosti byly stoli s velmi měkce vypadajícími židlemi, krb kolem kterého stálo několik nízkých sedátek a dokonce i malou knihovnu. Zdi byly také modré, ale o něco světlejší než strop, okna kulatá se závěsi skoro světle modrými.
"Dívčí ložnice jsou po pravé straně po schodech doprava, chlapci se vydají nahoru po levé straně." vysvětlovala Dominika. Potom přešla úplně zadnímu regálu knihovny, který měl po obou stranách nějaké podivné úchytky. Dominika přišla k té na pravé straně a zatočila s ní. Regál se odsunul a za ním se objevily dveře. Byly světle zelené a celé pomalované nádhernými květinami.
"Dohle je vchod do dívčí koupelny. Do chlapecké se dostanete když zatočíte kličkou na drohé straně." pokračovala Dominika. "Holky vy teď dobře poslouchejte. Dotknete se té velké žluté kvetiny uprostřed a řeknete heslo, které vám dám na tomto papírku - kluci ho totiž nesmí znát." a dala každé s dívek jeden kousek pergamenu.
"A nám hesla nedáš ?" zeptal se nějaký vysoký kluk.
"Moment." řekla Dominika a vyběhla s knihovničky až na schody k chlapeckým ložnicím. Potom zakřičela : "Nicolassi ! Pojď okamžitě sem ! Možná ti nedošlo že si prefekt a teď máš spolu se mnou ukazovat novým studentům naši společenskou místnost. Asi tě to překvapí, ale já heslo od chlapecké koupelny neznám !" Bylo velmi zvláštní jak s tak drobné a mile vypadající dívky najednou šel strach. Po schodech sešel nějaké velice hezký kluk. Nebyl nijak vysoký, jen o něco vyšší než Dominika, delší vlasy oříškové barvy mu spadaly skoro až do tmavě zelených očí.
"Jo, jasně, promiň Domi, já na to úplně zapomněl." řekla
"Neříkej, náš dokonalý Nicolass Cooper přece nikdy nic nezapomíná." odpověděla mu Dominika s ironií v hlase.
"Přece na mě ještě nejsi naštvaná kvůli tomu co se stalo ? Říkal sem že to nebylo schválně."
"Nééé ? To bych se teda moc divila. Celá škola se mi asi týden smála ! Celá škola ! Jenomže to si náš dokonalý Nicolass neumí ani představit, toho přece mají všichni rádi. A já sem byla tak blbá, že sem měla taky !" rozčilovala se Dominika.
"Nechtěli by jste si to nechat na jindy ?" zeptala se Lilly kterou už to začínalo rozčilovat.
"Jo Domi, ta holčička má pravdu, tak už se na mě nezlob." usmál se mile Nicolass a došel až ke skupině chlapců, kteří stáli u kliky na pravé straně regálu a rozdal jim papírky s hesly. Zatočil kličkou a vysvětlil jim co mají udělat aby se dveře otevřeli a potom si šel stoupnout vedle Dominiky. Ta se na něho naposledy zamračeně podívala a odešla do prostřed místnosti aby na ni všichni dobře viděli a pokračovala ve vysvětlování.
"Zavazadla najedete ve svých pokojích, prosím aby jste se tu dnes dlouho nezdržovali, poněvač bych tu musela dělat dozor a já už bych celkem chtěla jít spát. Zítra vás čeká první školní den. Jakmile se probudíte, oblečete si školní hábity, dojdete si do koupelny a v 7:30 budete čekat tady ve společenské místnosti, abych vás s Nicolassem odvedla na snídani do velké síně. Přeji vám dobrou noc." věnovala Nicolassovi poslední zamračečný pohled a potom zmizela na schodišti.
"Domča ještě zapoměla říct, že ředitelem havraspárské koleje je profesor Schreiber. Takže... hmmm...Dobrou noc !" Usmál se na ně a Lilly si všimla jeho nádherně bílých zubů. Potom odešel po druhých schodech. V tu chvíli začala bitka o to kdo půjde první do koupelny. Dominika to zřejmě slyšela, protože se vrátila a řekla : "Nemusíte se hádat - v každé koupelně je celkem pět van a pět sprchových koutů oddělených závěsi." a opět zmizela. Lilly se sprchovala ráno, takže teď už nemusela. Vyšla po schodišti nahoru a ocitla se v další kruhové místnosti. Všude kolem byly odsebe stejně vzdálené dveře opatřené bronzovými tabulkami. Na té co zdobila dveře nejblíž schodišti bylo napsáno : první ročník. Lilly otevřela dveře a uviděla úzký žebřík nahoru. "U munga ! Tady je to jak v bludišti." pomyslela si. Vylezla po žebříku do velmi zvláštní místnosti. Měla polokruhovitý tvar a u rovné zdi naproti dveřím bylo umístěno šest postelí se světle modrými závěsi. Byla zde pruhovaná tapeta na které byly snad všechny odstíny modré a díky kulatým oknům to tam působilo trochu jako v lodi. Na druhé postely od okna byl další bronzový štítek s nápisem Lilly Potterová a k její velké radosti měla vedle ní spát právě Deisi Winterová. Z druhé strany měla postel Anabella Anweelová a ta podle Lilly vypadal že je v pohodě. Lilly si oblékla svou světle zelenou noční košili s logem Flying girls (velké modré F a žluté G, vedle nich duhová hvězda jakou má Lilly na koštěti) a s kufru vytáhla povlečení se stejným vyobrazením. Povlékla si peřinu a polštář a když zrovna lepila velký plakát Flying Girls nad svou postel, vstoupila dovnitř Deisi. "Flying Girls ? To jsou volejbalistky ?"
Lilly se rozesmála "Ne, hrají famfrpál - to je kouzelnický sport. Myslým že volejbalistky asi košťata nemají, ale to říct nemůžu - nevím totiž co je to volejbal."
"A jo ! Košťata ! Hned mi na nich něco nesedělo." řekla Deisi a posadila se na postel. "Asi je máš hodně ráda co ?"
"Jo," odpověděla Lilly "dokonce mám i stešné koště jako ony ! Asi půjdu na konkurz do kolejního famfrpálového drušstva."
"Tak to je fajn. Už asi půjdu spát tak dobrou !" řekla Deisi.
"Dobrou !" odpověděla Lilly. Zhasla světlo, vlezla si do postele a téměř okamžitě usnula.

Kapitola 4 - To nemůže být pravda, celý článek

15. května 2010 v 21:53 | já
"Tak v tom s tebou souhlasím." řekla Lilly, potom jako by si uvědomila, že se k Alexovi chová mile. Zamračila se na něho a řekla : "Dobře, už si nám to řekl a teď padej, chceme se převléknout !"
"Už du." řekl Alex a nezdálo se že by mu nějak vadil nepřátelský tón, jakým s ním Lilly mluvila.
"Proč si na něj taková ?" zeptala se Deisi jakmile byl Alex pryč.
"Je strašně vlezlý !" rosčilovala se Lilly. "Se nám sem nastěhuje, a dělá jako kdyby to byl náš nejlepší kamarád ! Tohle já přímo nesnáším, ani se nám nepředstavil dokud si mu to neřekla a nejradši by taby byl snad celou cestu !"
"Mě přišel docela v pohodě..." řekla Deisi. "Dopovíš mi to o těch kolejích ?"
"No jo...a kde sem to skončila ??"
"U nelebíru....nebo tak nějak." odpověděla Deisi a Lilly se rozesmála.
"Ale né, to je nebelvír. No, je to kolej, do které chodí celá moje rodina už spoustu let, což znamená že já tam nejspíš budu taky. Říká se, že žáci nebelvíru jsou hodně odvážní.  Pak je tam ještě havraspár a tam jsou prý všichni hrozně chytří. Potom mrzimor - někde jsem slyšela, že žáci mrzimoru mají 'mravní sílu' ale nějak nechápu co to je. No a zmijozel - to není třeba komentovat, viděla jsi přece Malfoye a takových je tam víc. Ale jinak o bradavicích nic nevím. Nevím jak nás budou zařazovat, ani nevím jak to tam vypadá, nevím co se tam dělá, neznám žádné předměty. Ach jo, kluci mi nikdy nic neřeknou."
"Ty tam máš nějaké starší kamarády ?" zeptala se Deisi zvědavě.
"Ne, to ne, já myslela své bratry." řekla Lilly.
"Jé ty máš bratry ?" zeptala se s,utně Deisi. "Já nemám ani bratra, ani sestru."
"Jo mám. Dva a sou hrozně otravní. Jeden lepší než druhý, vážně. Byla by jsi s nimi týden a hned by tě to přešlo....i když někdy je s nimi docela legrace. Vážně by jsme se už měly převléknout."
Lilly měla hábit hned nahoře v kufru, protože se začala balit tři dny předem, měla všechno promyšlené. Zato Deisi naházela věci do kufru na poslední chvíli a teď se v něm přehrabovala, aby hábit našla. Za pět minut už byly obě oblečeny v novém školním hábitu. Deisi vytáhla ze svého kufru ještě zrcátko a začala se v něm kriticky prohlížet. Bradavická uniforma se skládala s bíle košile, tmavě šedého svetru s velkým výstřihem a skládané černé sukýnky. Přes to všechno byl přehozený černý rozevlátý plášť až na zem.
"V životě jsem na sobě sukni neměla." stěžovala si Deisi. "Kdyby mě teď viděl Luky, dostal by záchvat smíchu."
"Na to si asi budeš muset zvyknout." řekla Lilly. " Kromě víkendů v tom budeš chodit pořát.
Lilly se podívala s okna. Pršelo teď ještě víc než před tím.
"Kolik je hodin ?" zeptala se Lilly. "Už mám celkem hlad."
"Už budou dvě." řekla Deisi a u toho se dívala na něco malého a divného co vytáhla s kufru.
"Co to je ? "
"Mobil. Vy neznáte mobilní telefony ?"
"Ne, k čemu to je ?" zajímala se Lilly
Deisi se rozesmála. Lilly ji pozorovala a nechápala co je tu k smíchu. Konečně se Deisi uklidnila tak aby mohla mluvit a začala vysvětlovat : "No, každý mobil má své telefoní číslo - já mám třeba 774896317, a mám uložené čísla svých kamarádů, svých rodičů a tak. Když vytočím jejich číslo, tak pak s nimi můžu i mluvit. Nebo se taky dají posílat správy. N mobilu můžeš ale hrát i hry, ukazuje čas, můžeš si nastavit budík, používat kalkulačku..."
"A to všechno mudlové vymysleli bez kouzel ?" zeptala se Lilly nechápavěů.
"Asi jo, nebo jim možná pomohli nějací kouzelníci, o  tom jsem nikdy nepřemýšlela." řekla Deisi.
Vtom se dveře jejich kupé znovu otevřely a stála za nimi nějaká žena s vozíkem a zeptala se : "Dáte si něco k jídlu ?"
Lilly, která už měla hrozný hlad vyšla za ní na chodbu a Deisi ji následovala.
"Jo, takže já si vezmu....jedny dýňové paštičky, tři kotlové koláčky, pět čokoládových žabek a maxovy maxižvýkačky."
"Ano, takže to budou tři srpce a osum svrčků." řekla žena a podala jí vybrané jídlo.
Lilly ustoupila o kousek dál a čekala na Deisi. Ta se ale na ní otočila a pohledemjí naznačila, že vůbec neví co to ve vozíku je. "Vezmi si od všeho jednen kousek." poradila jí Lilly a odešla spátky do kupé. Zachvíli se Deisi vrátila a vysypala hromadu nakoupeného jídla na volnou sedačku. Lilly se okamžitě pustila do kotlových koláčků a Deisi si zatím všechno jen zaujatě prohlížela. Nakonec ochutnala jednu dýňovou paštičku.
"Hmmm, tak ta je vážně dobrá ! škoda že už další nemám..."
"Takhle toho aspoň ochutnáš víc. Třeba kotlové koláčky jsou taky moc dobré, ale dávej si pozor na Bertíkovy fazolky 1000x jinak. Ty co májí divnou barvu radši vůbec nejes ! Mají šílené příchutě, já třeba nesnáším játrové ! Jo a ty úplně bílé jsou kokosové, ty jsou nejlepší. Když už mluvíme o tom kokosu, kdyby ti někdo podezřelí jen tak nabízel kokosku, jen tak si ji neber ! Mohla by to být krvácivá kokoska, potom by ti tekla krev s nosu. A jedlý pergamen je taky moc dobrý ! Chutná jako karamel." poučovala ji Lilly.
Zachvíli už byly obě přecpané a v jejich kupé se vznášelo několik zvonkově modrých bublin z maxových maxižvýkaček, které se nedaly prasknout. Holky se bavili o všem možném a brzy došla řeč opět na telefony. To vlastně ani nepotřebuješ sovy ! Můžeš přece rodičům zavolat. " říkala zrovna Lilly, když do kupé vstoupila nějaká starší dívka s lesklým modrým odznakem na školním hábitu. Měla světle hnědé vlasy dlouhé asi po ramena a modrozelené oči.
"Jestli mluvíte o mobilním telefonu, tak ty v Bradavicích nefungují. " upozornila je dívka.
"Ty jsi prefektka že jo ?" zeptala se Lilly.
"Ano, jsem prefektka havraspárské koleje a jmenuju se Dominika Woodsová."
"A potřebuješ něco ?" zajímala se Lilly
"Ne, já jen obcházím kupé a kontroluju jestli je všechno v pořádku." řekla Dominika a odešla.
"V Bradavicích jsou i prefekti ? divila se Deisi.
Takhle to pokračovalo celé odpoledne. Deisi se vyptávala, Lilly jí odpovídala, pak se zase ptala Lilly....
"Připravte se prosím, za deset minut budeme v Bradavicích." rozrzněl se vlakem nějaký hlas.
"Já tomu nemůžu uvěřit !!!" zaječela Lilly, rozběhla se k zrcadlu a začala se upravovat. Vtom se ve dveřích znovu objevila prefektka Dominika. 
"Kufry si nechte ve vlaku, do školy budou dopraveny zvlášť."
" A Andy tu mám nechat taky ?" zeptala se Lilly a ukázala na svého malého králíčka.
" Ne, tu si vezmi s sebou." odpověděla jí Dominika a byla pryč.
"Jestli chceš, tak já ti ji vezmu, je moc hezká." nabídla se Deisi a prohlížela si Andy, která spala v přepravce.
"Ne, to je v pohodě, vezmu si ji sama." řekla Lilly a pustila Deisi k zrcadlu. Asi po dvou minutách vlak zastavil a hromada studentů se tlačila chodbou ven. Lilly a Deisi vystoupily až byly všichni venku. Lilly se rozhlédla kolem sebe a uvědomila si, že ji všichni pozorují ! Sem tam se dokonce i ozývaly otázky "Podívej, není to Lilly Potterová ?!" a odpovědi "Ano, ano vážně ! To je určitě ona !"
"Odkud tě proboha znají ?" divila se Deisi.
Lilly se nad tím zamyslela. Nepřipadalo jí nijak divné že jí Alex znal - na to byl zvědavý a otravný dost, ale co ti všichni ostatní ?
"Prváci ! Poďte sem všeci ! Tady, tady - prváci !"
"Jé to je Hagrid." vykřikla Lilly a rozběhla se k němu, Deisi ji následovala.
"Ahoj Lilly, jseš v pořádku ?" zeptal se Hagrid a usmál se na ni přes své husté ježaté vousy.
"Líp už to nejde." usmála se Lilly.
"Máš novou kamarádku ?" zeptal se Hagrid a podíval se na Deisi.
"Jo, to je Deisi Winterová - Deisi, to je Hagrid. " představila je Lilly ( Hagrid při představování Deisi málem rozmáčkl ruku )
"Ste tady všeci prváci ?" zařval Hagrid "Dobře, tak dem."
Najednou se hrozně rozpršelo, létaly blesky a během několika vteřin byli všichni úplně mokří." Přesto ale šli pořád za Hagridem.
"Tak, todle to sou Bradavice !" řekl důležitě Hagrid když došli k jezeru a ukázal na hrad stojící na vysokém skalnatém kopci. I přesto, že byl v bouři sotva viditelný, ze všech tran se ozvalo hlasité " Óóóóó !"
"Tak, teďka si všeci maximálně po třech vlezte do těch člunů" vysvětlil Hagrid a sám si do jednoho sedl. Lilly a Deisi se zrovna chystali nasednout do jednoho z člunů - chtěli si ho nechat sami pro sebe když se za nimi ozval známý hlas : "Já pojedu svámi jo ?"
"Ne, Alexi, to teda rozhodně ne !" naštvala se Lilly.
"Ach jo, se mnou se tu nikdo nebaví... " řekl smutně Alex a otočil se k odchodu."
"Né Alexi, pojď si sednout k nám !" zavolala na něho Deisi. Lilly se už chystala něco namítnout ale Deisi se na ni zamračila.
"No dobře, ať teda jede s námi, ale ať se mě na nic nevyptává !"
Čluny je sami vezli po jezeru a mezitím pršelo stále víc a víc. Všem už teď byla zima a přáli si být konečně v teple. Dorazili ke břehu, vystoupili ze člunů a šplhali za Haridem po kamenech. Byla to opravdu náročná cesta. A konečně tam byli ! Lilly konečně uviděla Bradavický hrad. Byl ještě větší a měl daleko víc věží než si představovala. Ještě vystoupali po kamených schodech a pak zastavili u velké brány s dubového dřeva.
"Ste tady všeci ? " zeptal se ještě naposled Hagrid a pak zabouchal na hradní bránu. Deisi a Lilly stáli hned za ním. Hlavní brána se otevřela a za ní stála nějaká sotva dospělá dívka s kaštanově hnědými vlasy, staženými do culíků.
"Ahoj Deisi ! Dlouho jsme se neviděly."
"Ahoj Nicky ! No to jo teda, naposledy ráno co ?"
"A jo vlastně..." vzpoměla si Nicky, McGonagallova asistentka. "A ty jsi určitě Lilly Potterová ! Tvoje bratry znám velmi dobře, hlavně James mě pořát otravuje."
"Hm, to on otravuje každého..." řekla Lilly
"No jo....tak nebudeme tady tak stát, pojďte za mnou." zakřičela Nicky na všechny studenty, aby ji přes bouřku venku slyšely. Vešla dovnitř a ostatní šli rychle za ní - byli rádi že jsou někdy v suchu.
"Tak, tady jsme ve Vstupní síni." poučila je Nicky.
Všichni se rozhlédly kolem sebe. Všude bylo spoustu schodišť, které vedly do horních pater a strop byl tak vysoko, že na něj ani nedohlédly.
"No vy teda vypadáte...." řekla Nicky a skoumavě si je prohlížela. "No ni, takhle na zařazování nemůžete....budete se muset převléknout."
"Převléknout ?!? A nejsi tak náhodou čarodějka ?!?" To přišel ředitel McGonagall. "Od čeho jsou asi tak sušící kouzla ? Někdy se divím, proč jsem si vybral tak potrefenou asistentku..."
"Noooo, jo...jo, hned to bude, můžete jít pane řediteli."
McGonagall odešel a ve Vstupní síni bylo úplné ticho.
"No, aby jste rozuměli, já totiž...no prostě jsem ještě nikdy studenty na slavnost neuváděla." vysvětlovala Nicky."Jen kdybych si tak vspoměla, jak se dělá sušící kouzlo.... jo, jo už to mám...takže teď sem za mnou po jednom příjdete, a já vás usuším. Na vlasy to ale bouhužel nefunguje."
Nicky potichu prováděla nejaká zaklínadla a postupně sušila hábity všem studentům.
"Už tu nepotřebuje nikdo usušit ?" zeptala se Nicky. Nikdo jí neodpověděl.
"Tak dobře, budete muset jít s mokrými vlasy...seřaďte se do dovojic tady za mnou." otvřela obrovské dveře na pravé straně a vešla dovnitř, všichni studenti šli za ní. Ocitli se v obrovské a velmi zvláštní místnosti. Osvětlovaly ji tisíce svící které se vznášeli ve vzduchu. V síni bylo celkem pět stolů. Čtyři z nich byli umíetěny svysle proti dveřím a sedělo u nich spoustu dětí. A u protější zdi seděli u dlouhého stolu profesoři. Ředitel McGonagall seděl uprostřed, na měkce vypadající židly, o něco vyšší než měli ostatní. Jedno místo vedle něj bylo volné a Lilly si domyslela že asi patří Nicky. Se zbývající ch učitelů Lilly znala jen Hagrida, Nevilla Longbotoma, přítele jejích rodičů, které učil bylinkářství....a (Lilly tomu ani nemohla uvěřit ) na konci řady seděl Teddy Lupin ! Lilly si vspoměla na to co slyšela s rozhovoru svých rodičů "A myslíš, že přijede i Vicky když tam bude Teddy ?"
Tedy tady opravdu byl, ale proč ? Narozdíl od ostatních si Lilly se zařazování nedělala těžkou hlavu a jak tak přemýšlela co tu dělá Teddy, ani si nevšimla že Nicky před učitelský stůl postavila třínohou stoličku a na ni velice starý a podivný klobouk. Teď bylo v síni dokonalé ticho, toho už si všimla dokonce i Lilly. Nezařazení studenti stáli zády k ostatním a vyděli pouze profesory. Všichni v síni teď sledovali Nicky, která stála u stoličky, jako by nevěděla co má dělat. McGonagall se na ni významě podíval a jako by se jí rozsvítilo.
"Jo, takže až řeknu....až vás zavolám....vlastně ne...hmmmm... jo, až přečtu vaše jméno, tak sem příjdete k té stoličce a sednete si...jako na tu stoličku a já vám dám na hlavu klobouk -"
"Moudrý klobouk." dodal McGonagall.
"Jo, jasně, Moudrý klobouk, a tan  vás zařadí do kolejí." odstoupila o kousek dál a podívala se na klobouk. "Jo, ještě jsem zapoměla - tento rok sem nastoupí jediná dcera Harryho Pottera a na její počest teď uslyšíte od Moudrého klobouku stejnou píseň jako v roce, kdy sem nastoupil sám Harry Potter."
Lilly a Deisi se na sebe nechápavě podívali a vtom klobouk začal zpívat :
Zdá se vám, že jsem ošklivý,
myslete si co chcete.
Chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky s plsti,
jsem Moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím z jakého je těsta.
Nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká nebelvír,
kde chrabré mají srdce.
Odvaha, klid a rytířskost,
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká mrzimor,
máš jejich mravní sílu.
Jsou čestní a vždy ochotní,
přiložit ruku k dílu.
Či moudrý, starý havraspár,
pokud máš bystrou hlavu.
Tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude zmijozel,
kde nastane tvá chvíle.
Ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká) !
Já, Moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu co tě čeká.
Všichni ve Velké síni hlasitě tleskali . Když potlesk utichl, Nicky přečetla první jméno :
"Anweelová, Anabella !"
Dívka s kaštanově hnědými vlasy pomalu šla ke stoličce. Byla opravdu malá, ještě menší než Lilly.
Nicky položila Anabelle na hlavu Moudrý klobouk, který jí okamžitě spadl přes oči. Během několika málo vteřin klobouk vykřikl : "Havraspár !"
Anabella si radostně sundala klobouk a rozběhla se ke druhému stolu zprava od kterého se ozýval hlasitý potlesk. Anabella se posadila vedle prefektky Dominiky, která se na ni zářivě usmívala.
A tak to pokračovalo pořát dál. Marty Baller se dostal do mrzimoru, Kessi Bonesová, také do mrzimoru, Daniela Capriová do nebelvíru, dvojčata Jack a Lucy Cleenerovi do havraspáru a David Forman se stal prvním žákem zmijozelu. Potom už Lilly přestala zařazování vnímat, dokut nezaslechla povědomé jméno : "Morgan, Alex !"
V Alexově případě se klobouk rozhodoval poměrně dlouho, nakonec ale vykřikl "Havraspár !"
Další čtyři studenty poslal klobouk do nebelvíru, potom zmijozel, mrzimor, mrzimor, zase zmijozel a pak konečně "Potterová Lilly !"
Těch pár studentů, kteří mezi sebou něco řešili teď stichli a pozorovali Lilly.
Nebyla nijak nervózní, ale byla by radši, kdyby ji všichni tak nesledovali. Sedla si na stoličku a Nicky jí dala na hlavu klobouk, ten jí hned spadl přes oči, takže už nic neviděla. Moudrý klobouk k ní promluvil tichým hlasem : "Ano, to je velmi zajímavé. Jsi opravdu chytrá a chceš všem ukázat, že nejsi stejná jako oni...ale kam tě mám poslat ?"
'Všichni z mé rodiny jsou v nebelvíru.' pomyslela si Lilly.
"V nebelvíru ? A jsi si jistá že tam chceš jít ?" zeptalse tiše klobouk.
'Já nevím, asi ano.' řekla si Lilly opět pro sebe.
"Já si ale myslým, že je čas na změnu ! Havraspár !" a poslední slovo zakřičel na celou Velkou síň. Od nebelvírského stolu se ozvaly překvapené výkřiky "Cože ?!?" nebo "To nemůže být pravda !"
Lilly tomu taky nemohla uvěřit. Sice pořád říkala, že je jí jedno ve které koleji bude. Ale ani si neuvědomila, že vlastně počítá s tím, že bude v nebelvíru. Pomalu se zvedla ze stoličky, vrátila Moudrý klobouk Nicky a vyrazila k havraspárskému stolu. Všichni nadšeně tleskali a vykřikovali : "My máme Potterovou ! My vážně máme Lilly Potterovou ! To nemůže být pravda !"
Lilly si sedal mezi Alexe a prefektku Dominiku. Podívala se na své bratry - James na ní udělal jeden ze svých ksichtů typu "jsem lepší než ty" a to jí nijak nezvedlo náladu. Dokonce i Hagrid a Teddy se tvářili překvapeně.


Kapitola třetí - Čistokrevné kouzelnické rody, celá kapitola

7. května 2010 v 22:06 | já
Prázdniny rychle utekly a do 1. září zbývali už jen tři dny. Lilly se nemohla dočkat až pojede do Bradavic a dokonce si už začala balit věci.
"Tak moc se zase netěš....ještě tě čeká zařazování, to bude vážně hrůzostrašné !" strašil ji James
"Ha ha ha....vážně moc vtipné, já ti na to neskočím." nedala se Lilly.
"S Albusem to bylo mnohem lepší, ten mi uvěřil všechno." zabručel tiše James a Lilly se rozesmála.
Konečně nastal večer 31. srpna a konala se slavnostní večeře na kterou přišli také Ron a Hermiona s dětmi. Když všichni dojedli, ještě dlouho seděli u stolu a povídali si. Rose měla nasobě  pruhovanou modro-růžovou mikinu. Harry si ji prohlížel, a uvědomil si, jak moc se Hermioně podobá.
"Mami, my půjdeme ještě chvíli ke mě do pokoje." řekla Lilly a společně s Rose vyběhly po schodech nahoru.
"Řekni mi ještě něco o Bradavicích." vyzvídala Lilly hned jak za sebou zavřela dveře.
"Lilly víc než jsem ti řekla už ti říct opravdu nemůžu." vysvětlovala Rose.
"Ty si teda kamarádka..." stěžovala si Lilly. "A víš aspoň něco o té významné události, jak o tom dospělí pořád mluví ?"
"Tak o tom toho nevím o nic víc než ty." řekla Rose a z jejího hlasu bylo poznat jak ji štve že jí to rodiče neřekli.
"Rose, jdeme !" slyšely ze zdola Hermionin hlas.
"Ach jo...a to už vážně musíte odejít ?" zeptala se smutně Lilly.
"Hm, ale zítra se přece uvidíme ve vlaku."řekla Rose a vyšla z pokoje. Lilly ji následovala.
Rozloučili se a Lilly si šla lehnout. Byla už uprostřed schodiště, když na ni maminka zavolala :
"Lilly, pojď sem nachvilku."
"Co sem zase provedla ?" zeptala se automaticky Lilly a příliš ji to nezajímalo.
"Ale nic, jen jsem ti chtěla říct.....chtěla jsem říct, aby si nebyla smutná když se nedostaneš do famfrpálového družstva. Přecejen ti je teprve jedenáct a nebelvír-"
"Můžete už toho laskavě nechat ?!?" rozkřikla se na ni Lilly "Ještě ani nevíte, jestli budu v nebelvíru ! A navíc, chci to jen skusit, to je všechno. Myslíš si že nevím, jak na to mám malou šanci ? Jasně že to vím ! Ale zkusit to snad můžu, copak je to takový problém ?"
"No...ne, jasně že to nevadí. Já jsem si myslela, že ti na tom hodně záleží." řekla Ginny. Nevadilo jí, že na ni Lilly křičí, byla hlavně ráda že se spletla a že Lilly nebude smutná když se do družstva nedostane.
"Myslím, že už si půjdu lehnout." oznámila Lilly rodičům.
"Ano jistě, dobrou noc Lillynko." popřála jí maminka. "Jo dobrou." přidal se tatínek.
Lilly šla po schodech nahoru a ještě za sebou slyšela :
"Jamesi, Albusi, nechtěli by jste už jít taky spát ?"
Lilly si říkala, že je to vcelku zbytečná otázka, protože její bratři jsou přece strááášně velcí a nemůžou jít spát ve stejnou dobu jako jejich malinká sestřička. Lilly ale taky ještě nešla spát. Vešla do dveří které byly hned vedle jejího pokoje. Vypadalo to tam tak trochu jako v malém zverimexu. Na zdi bylo připevněno spoustu poliček. Na jedné z nich byl i Lillyin králíček Andy v přepravce - připravený na cestu do bradavic, na druhé v kleci jejich rodinná sova Corny, Albusova kočka Miccy spala na polštáři v proutěném košíku a Jamesův dráček Freddy létal po své obrovské kleci sem a tam. Byl stejný jako normální draci, ale byl jen o málo větší než Lillyin králíček, měl světle zelenou barvu a vypadal jako přerostlá ještěrka. Na nejvyšší poličce bylo ve sklenicích krmení pro všechny jejich kouzelnické mazlíčky. Lilly si sedla ke stolu, který byl naproti zaskládané stěny, vzala si brk a kousek pergamenu a napsala :

Ahoj Rose,
ještě než odjedeme do Bradavic, musíme se dozvědět něco o té významné události protože jestli to má něco společného se školou, bylo by dobré to vědět. A jestli to opravdu je něco ze školou budou o tom dospělí mluvit dnes, až budeme spát, přesněji řečeno až si budou myslet že spíme =) Určitě víš jak to myslím, takže zkus něco zjistit, já se o to pokusím taky. Jestli se nám to podaří, řekneme si to ve vlaku.
                                                                                                                                                    Lilly

Vzala z nejvyšší poličky sklenici sových oříšků, jeden dala Cornymu, vyndala ho z klece a přivázala mu dopis na nohu. Otevřela okno a Corny vyletěl ven do tmy. Asi za pět minut se Corny vrátil a nesl dopis v malé světle modré obálce.

Ahoj Lilly,
asi máš pravdu. Musíme se o tom dozvědět víc, takže nebudeme čekat na zítra a dáme si vědět hned jak něco zjistíme.
                                                                                                                                               Rose

Lilly si uvědomila že bude muset počkat než půjdou spát James a Albus, tak se vrátila do svého pokoje. Vytáhla si s kufru Dějiny bradavické školy a začala si číst. Netrvalo dlouho a slyšela jak oba její bratři přejí rodičům dobrou noc. Počkala ještě deset minut a pak potichu vyšla z pokoje. Zamířila směrem ke schodům  a slyšela jak její mamka něco tiše vypráví. Slovům ale narozuměla tak popošla podél zdi o několik schodů dolů.
"....přijede Vicky, když tam bude i Teddy ?" slyšela taťkův hlas.
"Tak to nevým ale nejspíš ano, když se jedná o tak důležitou událost. Nekoná se přece tak ča-"
Zavrzali schody a Lilly nezbývalo nic jiného. Sešla dolů, prošla kolem rodičů a řekla :
" Já se jdu jen napít." měla přivřené oči aby vypadala že už spala, nalila si do sklenice dýňový džus. Potom se vrátila spátky nahoru a napsala Rose to málo co slyšela a taky proč toho slyšela tak málo. Ach jo, kdyby jsme tak měli ultradlouhé uši...pomyslela si Lilly.
Sedla si na postel a čekala až se Corny vrátí. Po chvíli přinesl dopis v té samé obálce jako předtím.

Ahoj Lilly,
je škoda že jsi toho neslyšela víc protože to vypadalo docela zajímavě. Já jsem použila starý mudlovský tryk - dáš si k uchu hrnek a opřeš se o stěnu. Ze začátku to vypadalo nadějně. Mamka se ptala "jestli vyšlou zástupce do Bradavic", ale kdo, to vážně nevím. Jenomže pak už mlely jenom něco o ministerstvu tak sem to vzdala...moc toho sice nevíme, ale už bychom měli jít spát, tak dobrou noc !
                                                                                                                                                Rose
Lilly ještě chvíli seděla na posteli a přemýšlela jak by mohly souviset Bradavice s ministerstvem a s Teddym Lupinem, ale nepřišla na nic. Vrátila dopis do obálky a odnesla Cornyho zpátky do jeho klece. Vrátila se do svého pokoje a lehla si do postele. Bylo už po jedenácté. Lilly se zamyslela nad zítřejším dnem. Touhle dobou už bude po zařazování. Bude ležet v ložnici své koleje nacpaná všemi dobrými jídli ze zahajovací hostiny o které jí její bratři vyprávěli. Určitě v jejím ročníku budou všechny holky tak slušné a vzdělané, co budou dodržovat absolutně všechny položky školního řádu. Lilly proti tomu nic neměla, ale nesnášela když ji někdo poučoval a vysvětloval jí ať se chová jako dívka. Tohle jí strašně vytáčelo. Ona se přece nemusí chovat jako všichni ostatní. Jamesovi taky nikdo nic nevyčítá jen proto že je kluk. Přitom byl ještě víc drzý než Lilly.  A navíc ona za to přece nemůže ! Ten kdo vyrůstá pod jednou střechou s Jamesem se od něj prostě nakazí. Albus byl prostě nějaká výjmka.
Po chvíli Lilly nechala toho přemýšlení a usnula. Když se probudila, první co ji napadlo bylo "určitě jsme zaspali !" podívala se na hodiny a s úlevou zjistila že je teprve sedm, a aby všechno stihli měli stávat v osm, takže měla ještě hodinu čas. Jen co si znovu lehla do postele si uvědomila že se jí vlastně už spát nechce. Rozhodla se že využije toho, že ostatní ještě spí a osprchuje se.
Vzala si ručník a potichu vyšla z pokoje. Došla do koupelny a položila ručnik na pračku. Až teď si uvědomila, že včera usnula v oblečení. Sundala si žluté šaty a vlezla rovnou do sprchy, kde se umyla svým oblíbeným ovocnzm šamponem. Když byla vykoupaná, zabalila se do ručníku a stejně tiše jako předtím se vratila do sveho pokoje. Podívala se z okna aby se mohla vhodně oblect a zjistila že je venku zataženo a fouká vítr. Přešla ke skříni a otevřela ji. Chvíli přemýšlela co si oblékne a nakonec se rozhodla pro černé ryfle a pruhované tričko které zařilo všemi barvami duhy. Měla ješte chvíli čas a tak s kufru vytáhla Dějiny bradavické školy a pokračovala ve čteni. Po chvíli uslyšela zezdola nějake zvuky a usoudila že ostatní už asi vstaly. Přehodila si světle zelenou mikinu a sešla dolů po schodech.
"Dobré ráno !" pozdravila celou svou rodinu která seděla kolem stolu.
"Ahoj" odpověděly ji 4 různé hlasy.
Po snídani si všichni posedali do auta a vyjeli. Nedojeli ani kekřižovatce a museli se vrátit. James si totiž doma zapoměl svoje koště.
"Máte opravdu všichni všechno ?" zeptal se Harry, který už byl jednou nohou v autě.
"Jo." odpověděli mu všichni aniž by nad tím přemýšlely.
"Ne vlastně ne !" vspoměla si Lilly. "Zapoměla jsem si Dějiny bradavické školy !"
Rychle vyběhla z auta. Když se vrátila a sedla si mezi své bratry, Harry se ještrě naposledy zeptal jestli mají všichno všechno a potom už konečně vyrazili na cestu.

O půl jedenácté dorazili k nádraží Kings Cross. Lilly už se nemohla dočkat.
"Tak kde je to nástupiště deset a třičtvrtě ?!" ptala se hlasitě rodičů, když už docela dlouho procházeli nádražím.
"Pssst ! zaprve - je to devět a třičtvrtě, ne deset. A za druhe - toto nádraží je plné mudlů, nemůžeš tady tak nahlas vykřikovat !" poučoval ji šeptem Harry.
"Už jsme zřejmě tady." prohlásil James, když došli k přepážce u které stála skupinka dětí a dospělích (asi jejich rodičů), kteří měli ve vozíku stejné balíčky jako Lilly a dva z nich měli i sovu.
"Ano, myslím že máš pravdu." souhlasil Harry a zadíval se na přepážku mezi nástupišti devět a deset. "Takže první půjde James s Albusem, potom Lilly a maminka, a pak půjdu já."
Lilly se dívala jak James s Albusem běží, a ve chvíli kdy by měli narazit, prostě zmizeli. Lilly nečekala na Ginny a okamžitě se rozběhla za nimi. Zavřela oči a připravila se na to, že každuo chvíli musí nabourat vozíkem přímo do kovové přepážky. To se ale nestalo. Lilly to připadalo spíš jako kdyby prošla závojem studené vody. Otevřela oči a spatřila velkou červenou lokomotivu s nápisem Bradavický expres. Vzápětí se oběvila Ginny se slovy "To se dělá takhle mi utíkat ?" Lilly ji ale neposlouchala. Nemohla uvěřit že se konečně dočkala. Konečně pojede do Bradavic !" Zachvíli se k nim připojil i Harry.
" Támhle jsou Justin a Peter !" vykřikl James a rozběhl se pryč.
" A kde máš ty tu svou slavnou Ketty ?" zeptala se posměšně Lilly. "Existuje vůbec ?"
"Promiňte, ale myslíte Ketty Aberginovou ?" zeptal se nějaká malá holčička, která šla za nimi. "To je totiž moje sestra a ta je už ve vlaku."
Albus se rozběhl směrem k vlaku. Lilly se zatvářila překvapeně, a aby to nějak zamluvila, zeptala se: "Ty už jedeš do Bradavic ? Taková malá ?"
"Né, co bych tam dělala, vždyť mi je teprve sedm." řekla holčička a odešla stejným směrem jako Albus. "Asi půjdu najít Rose." řekla Lilly mamince a rozhlížela se kolem.
Ani nikam chodit nemusela, protože ještě než si rozmyslela kterým se vydá směrem, objevila se přímo před ní teta Hermiona a držela za ruku jejího šestiletého bratrance.
"Kde je Rose ?" zeptala se Lilly místo pozdravu.
"Hned přijde." odpověděla jí Hermiona. "Šla si dát věci do vlaku a pozdravit se s kamarády."
"Měla by jsi si dát věci do vlaku taky, Lilly. Za deset minut odjíždí." upozornila ji maminka. "Půjdu sn tebou." vzala její vozík a šla směrem k vlaku. Lilly ji následovala. Najednou před sebou zahlédla proletět něco černého a zastavila se. Rozhlédla se kolem a uviděla Deisi (tu dívku se kterou se seznámila na Příčné ulici) která křičela na nějakého světlovlasého chlapce.
"Není to Scorpius Malfoy ?" zeptala se a nevšimla si že maminka už je u vlaku a nakláda do něj její kufry. Místo ní jí odpověděl povědomí hlas :
"Jo, chodí se mnou do třídy, ale je ve zmijozelu."
"Rose !" Vůbec jsem tě neviděla přicházet. Ty už se umíš přemísťovat ?" zeptala se překvapeně Lilly,
"Samozřejmě že ne ! Přemísťování se budeme učit až v šestém ročníku."
"Jasně." přikývla nepřítomě Lilly která stále ještě sledovala Deisi, ke které teď přiběhla Nicky Greenová, McGonagallova asistentka, a začala se vyptávat co se to tam děje.
Když se otočila aby se podívala jestli se Rose už převlékla do školního hábitu, zjistila, že za ní nestojí jen ona, ale i mamka, taťka, Albus, James, strýc Ron, teta Hermiona a Rosin malý bratr Hugo.
"Tak děti, musíme se svámi rozloučit." začal Ron.
"Se mnou ještě ne." řekl Hugo a bylo vidět, že by jel nejradši s nimi.
"Dobře, tak s tebou ještě ne," pokračoval Ron  "ale ostatní teď po prázdninách-"
"Ach jo, zase to vykecávání... Na tohle já nemám čas." řekl znuděně James. "Takže já to skrátím. Budeme si psát, uvidíme se o vánočních prázdinách a jestli jsme si něco zapoměli, tak nám to pošlete. Ahoj." a zmizel ve vlaku.
Postupně se rozloučili také Rose a Albus až tam s bradavických studentů zůstal jen Lilly.
"Jak často ti máme psát Lilly ?" zeptala se Ginny.
"Tak s toho nedělejte takovou vědu....napište mi až budete psát klukům, vždyť já budu v pohodě." odpověděla Lilly a objala ji.
Harry ji zvedl do vzduchu "Tak ses konečně dočkala. Měj se tam hezky." řekla a postavil ji do vagonu. Lilly všem ještě zamávala a pak se rozběhla za Rose.
Valk se začal pomalu rozjíždět. Než vlak zajel do zatáčky, Lilly ještě stihla doběhnout k oknu, aby zamávala rodičům. Když jí zmizeli z očí, vydala se hledat Rose. Pomalu šla chodbičkou a nahlížela do kupé. Rose seděla hned ve třetímve společnosti nějakých dvou dívek a jednoho chlapce.
"Jé ahoj Lilly." pozdravila překvapeně Rose.
"Nazdar." odpověděla Lilly "Nedomluvili jsme se tak náhodou na něčem ?"
"Nooo....počkejte chviličku, hned jsem zpátky." otočila se Rose na své kamarády a vyšla s kupé za Lilly.
"Lilly promiň já vím, že jsem říkala že budu sedět s tebou, ale-"
"Né, o tohle mi nejde, já si k někomu sednu, to mi problém nedělá." nenechala ji domluvit Lilly. "Chtěla jsem se tě jen zeptat jestli jsi se nedozvěděla něco dalšího ?"
"Tak to ne." odpověděla smutně Rose. "Vážně si nechceš sednout k nám ?"
"Né to je v pohodě...uvídíme se ve škole." řekla Lilly a pokračovala chodbou dál.
Opatrně přelezla do druhého vagonu a hned v prvním kupé seděla Deisi.
"Ahoj, máš tu volno ?" usmála se na ni Lilly.
"Jasně, sedni si." odpověděla jí Deisi a vypadala, že je ráda, že tu není sama.
"Konečně už jedeme taky do školy, co myslíš ?" začala Lilly.
"Hm." odpověděla neurčitě Deisi.
"Ty se tam netěšíš ?" podivila se Lilly
"Já ani nevím... u nás jsem neznala nikoho, kdo by chtěl jít do školy." řekla na to Deisi.
"Jo, ty si vlastně z mudlovské rodiny ! Promiň, chtěla jsem říc z nekouzelnické." opravila se Lilly.
"Mě to nevadí." zasmála se Deisi. "Vlastně je to docela legrační."
"No, Bradavice nejsou jako mudlovské školy, tam je to mnohem lepší." vysvětlovala Lilly "Doufám, že nás dají do stejné koleje..."
"Koleje ? ty jsou přece až na vejšce ?!?" divila se Deisi.
"Vždyť jsem ti říkala, že Bradavice jsou jiná škola." opakovala Lilly.
"Tak to jo, a kolik je tam těch kolejí ?"
"Čtyři - nebe-"
Lilly už to nedopověděla. Dveře jejich kupé se otevřeli a vletěl tam nějaký udýchaný kluk. Měl světlé rozcuchané vlasy, modré oči a byl už oblečený ve školním hábitu.
"Můžu se tady schovat ?" zeptal se jich.
Deisi vyprskla smíchy a Lilly celá rozesmátá přikývla. Chlapec si sedl mezi obě holky, a asi po dvou minutách do kupé vletěl další kluk. Byl o hodně větší, vlasy měl ještě světlejší, ale rovné a namířil na něho hůlkou. Lilly okamžitě vyskočila se svou hůlkou v ruce před většího s chlapců.
"Aby bylo jasno - za prve tohle je naše kupé a nepomatuju si že by jsme tě sem pouštěli, a zadruhe nemám ráda když si někdo dovoluje na mladší !" křičela na něho.
"Myslíš si že se bojím nějaké hloupé prvňačky ?!?" smál se chlapec.
"To bys měl ! Levicorpus!" Lilly mávla hůlkou a chlapec zůstal viset hlavou dolů, jako by ho někdo za nohu přivázal ke stropu. Menší chlapec seděl s otevřenou pusou, stejně jako Deisi.
"Pusť mě dolů !" křičel starší kluk a hlavu měl už úplně červenou.
"Jak chceš." řekla s úsměvem Lilly a zamumlala protikouzlo. Chlapec okamžitě spadl na zem hlavou dolů. "Si blbá ?!?" zakřičel na smějící se Lilly, ale do souboje se sní nepouštěl a radši utíkal pryč.
"Děkuju, ty si mě-"
"Mlč - udělala jsem to jen proto, že jsem se nechtěla dívat jak s tebe dělá jednohůbky a ty si pomatuj, že nikdy si nic nesmíš začínat se Scorpiusem Malfoyem, alespoň dokud se nenaučíš pořádně kouzlit." řekla naštvaně Lilly. "Aby bylo jasno, radši s tebou nechci mít nic společného, takže padej ! Jestli to Malfoy práskne, tak mě vyloučí."
"Ten to nepráskne," přidala se Deisi "víš jaká by to byla pro něj ostuda kdyby někomu řekl, že si nedokáže poradit s prvňačkou ?"

"Ale ty si přece Lilly Potterová !" vykřikl najednou chlapec.
"A co jako ? Viděli jsme se snad někde ?" zeptala se znuděně Lilly.
"Ne, můžu si tě ve škole vyfotit ?"
"A to jako proč ?" ptala se překvapená Lilly.
"No fotku Lilly Potterové nemá jen tak každy a ty si dokonce ještě hezčí než se říká."
Lilly to vůbec nechápala. Podívala se na Deisi, ta se však tvářila stejně nechápavě jako ona.
"Ty jsi nějak do rodiny s Bellatrix Blackovou ?!?" teď se kluk zaměřil na Deisi.
"Proboha! Takže dnes počtvrté : Ne, nikdy jsem ji neviděla a ani nevím kdo to je." řekla naštvaně Deisi. "Nevíte někdo co s tím pořát všichni mají ? Já jsem přece s nekouzelnické rodiny !"
"To bude asi tím, že jsi jí tak podobná." řekl kluk.
"A můžete mi laskavě vysvětlit kdo to sakra ta Bellatrix Blacková je ? A nechtěl by jsi se například představit, když už ses nám nastěhoval do kupé ?"
"Jo jasně." začal chlapec. "Já se jmenuju Alex Morgan a je mi jedenáct. Ještě něco chcete vědět ?"
"Ani ne a teď padej !" vyjela na něho Lilly
"Počkej chvilku, Lilly." zarazila ji Deisi."Chci se ho jen na něco zeptat. Takže Alexi, mohl by si mi říct vše, co víš o té.... o té......komu že to jsem tak podobná ?"
"Bellatrix Blackové. Patřila ke smrtijedům-"
"K čemu ?" zeptali se jednohlasně Lilly i Deisi.
"To se mi snad jen zdá." řekla Alex slabým hlasem. "Tak předemnou teď sedí Lilly Potterová, skutečná Lilly Potterová a neví co jsou to smrtijedi...Děláš si ze mě srandu, že jo. Co mi řekneš příště ? Že jsi nikdy neslišela o Voldemortovi ?"
"A to je zase kdo ten Voldemort ?" zeptala se zvědavě Lilly.
"Tak to už je moc." řekl si pro sebe Alex. "Víš co, tohle já ti vysvětlovat nebudu, jen řeknu Deisi kdo byla Bellatrix. Takže asi před dvaceti lety ovládly kouzelnický svět mocnosti zla. V jejich čele stál zlý černokněžník Voldemort, který měl kolem sebe spoooustu smrtijedů. A Bellatrix, byla jeho nejvěrnější smrtijedka. Patřila k čistokrevnému rodu Blacků, všichni chodili do zmijozelu. Bellatrix zabila spoustu lidí, mezi nimiž byl i její bratranec Sirius Black."
"Počkat, taťka mi o Siriusovi vyprávěl ! Prý to byl jeho kmotr."
"No vidíš." zaradoval se Alex, zřejmě byl rád že už Lilly aspoň něco pochopila. "Bellatrix bojovala po boku Voldemorta právě i  v té slavné závěrečné bitvě. To pro ni však příliš dobře nedopadlo, protože ji Molly Weasleyová zabila."
"Cože ?!? Moje babička ?!?" Lilly tomu nemohla uvěřit.
"Jo, tvoje babička."
"A proč jsem jí podobná, to vypadala stejně jako já ?" vložila se do hovoru Deisi.
"Kdo Bellatrix ? No, ty máš typický vzhled pro rod Blacků. Neber si to osobně, ale já tyhle čistokrevné kouzelníky nijak nemusím. Vemte si třeba Malfoyovi ! Pořád se jen chlubí svým čistokrevným původem..." vysvětloval Alex."



Kapitola druhá - Nakupování do školy, celá kapitola

7. května 2010 v 21:56 | - - -
Bylo ráno. Lilly se probudila a podívala se z okana. Byl krásný teplý letní den a svítilo slunce. Lilly znovu zavřela oči a zůstala ležet.
"Lilly, vstávej, dneska jdeme nakupovat věci do školy !" volala na ní z kuchyně maminka [Ginny]
"Jasně, už jdu !" odpověděla ji vesele Lilly. Na nakupování v Příčné ulici se moc těšila. Tento rok šla v Bradavicích do prvního ročníku, takže už si taky mohla koupit spoustu věcí a ne se jen dívat jak nakupují její starší bratři James a Albus.
Vstala z postele a šla se obléknout. Otevřela skříň a zamyslela se. Po chvíli zavolala :
"Mami, mám se oblect jako čarodějka, nebo si mám vzít mudlovské oblečení ?"
" No dneska pojedeme autem takže si obleč nějaké mudlovské šaty. Musím ještě vyřídit něco v Londýně, takže letaxovou sítí jet nemůžeme." odpověděla jí Ginny.
Lilly si oblékla světle modré krátké letní šaty a stoupla si před zrcadlo. To by šlo, řekla si pro sebe a načesala si své dlouhé rudé vlasi, do kterých si dala čelenku stejné barvy jako její šaty. Sešla dolů po schodech a v kuchyni si přisedla ke stolu veldle svých bratrů.
"Dáš si toast nebo jen jogurt ?" zeptala se jí maminka.
"Nevím, třeba toast." odpověděla jí Lilly a nalila si trochu jahodového čaje. Maminka jí podala snídani a Lilly si stačila sotva dvakrát kousnout, když tatínek [Harry] zavolal :
"Pojďtě, musíme jet !"
"Ach jo, copak se nemůžu ani v klidu nasnídat ?!?" stěžovala si Lilly. Rychle dopila čaj, toast si vzala do ruky a utíkala do auta.
Harry se svou rodinou bydlel v Godrikově dole. Společně s Ginny opravili dům, ve kterém žil se svými rodiči před tím, než se ho pokusil zabít Voldemort. Hermiona s Ronem a jejich děti - třináctiletá Rose a osmiletý Hugo bydleli jen kousek od nich.
"A strejda Ron a teta Hermiona s náma nepojedou ??" zeptala se Lilly která se usadila na zadním sedadle mezi svými bratry.
"Ne, ale sejdeme se u Děravého kotle." odpověděl jí James, který se na stejnou otázku ptal už před chvílí.
Po půl hodině zastavili v nějaké šedivé londýnské ulici. Ginny vystoupila.
"Počkejte tady, já se hned vrátím." řekla a rozběhla se k červené telefoní budce."
Lilly se dívala jak její maminka do té budky nastoupila, a náhle sjela dolů jako výtahem.
"Kam šla ?" zeptala se Lilly.
"Maminka si šla jen něco vyřídit na Ministerstvo kouzel." odpověděl jí Harry.
Asi za 15 minut se Ginny vrátila, nasedla do auta a jeli dál. Po půlhodině zaparkovali na parkovišti vedle velkého londýnského náměstí a šly rovnou k malému hostinci na rohu.
"Nedáme si ještě máslový ležák ?" zeptal se James.
"No dobře, dorazili jsme sem docela brzy." odpověděl mu Harry a všichni si sedli ke stolu.
Lilly se rozhlédla kolem sebe a zadívala se na nějakou dívku s černými vlnitými vlasy, která se o něčem bavila s nějakou sotva dospělou ženou, která měla světle hnědými vlasi, staženými do culíků.
"Kdo je to ?" zeptala se Lilly.
"Ta větší, to je Nicky Greenová, asistentka ředitele McGonagalla. Je jí teprve 19 aje strašně praštěná. Ale to je McGonagall trochu taky. Ale tu černovlasou neznám." vysvětlil jí Albus.
Harry se na černovlasou dívku zadíval. Přimhouřenýma tmavýma očima se rozhlížela po hostinci a vlnité tmavé vlasy jí po zádech splývali až k pasu. S Ginny se k sobě naklonili a něco si šeptali. Lilly s jejich tichého rozhovoru postřehla jen slova "Blacková" a "už všichni mrtvý". vůbec tomu nerozuměla.
"Co si to tam šeptáte ??" zeptala se zvědavě tatínka.
"Ale nic, tomu by jsi stejně nerozuměla." odpověděl jí Harry a zvedl se ze židle, aby šel obědnat máslové ležáky.
Když dopili, odešli na dvorek za hostincem, Ginny poklepala na nějakou cihlu na zdi a oběvil se před nimi vchod do Příčné ulice.
 "Musíme se domluvit jak to uděláme aby jsme všechno stihli." řekla Ginny Harrymu.
"No tak ty běž s Lilly k Madame Malkinnové pro školní hábit a já a kluci půjdeme koupit učebnice, ty seznamy mám s sebou. Jo a sejdeme se u George v obchodě." řekl Harry a s Jamesem a Albusem zamířil na jednu stranu ulice, Lilly s mamkou šly na druhou.
"Dobrý den." pozdravily zároveň Lilly a Ginny.
"Dobrý den, školní hábit ??" zeptala se madame Malkinnová.
"Ano." odpověděla jí s úsměvem Ginny.
"Dobře, takže vy se posaďte tady a slečna půjde se mnou dozadu." řekla madame Malkinnová
Vzadu byly dvě stoličky, jedna byla volná a na druhé stála ta černovlasá dívka, kterou viděli u Děravého kotle.
"Chviličku počkej." řekla madame Malkinnová černovlásce a začala přeměřovat Lilly. Po chvíli si pro něco šla a tak Lilly s neznámou dívkou zůstali v zadu sami.
"Ahoj." pozdravila ji Lilly.
"Ahoj," odpověděla černovláska "Ty jdeš taky do prvního ročníku ?"
"Jo." odpověděla Lilly "Jak se jmenuješ ?"
"Deisi." řekla černovláska.
"Blacková ?" zeptala se automaticky Lilly.
"Ne, Winterová....proč ?" nechápala Deisi.
"Ale nic, jen tak..." řekla honem Lilly "Ty máš něco společného s ředitelem McGonagallem ?"
"Ne, já jsem z nekouzelnické rodiny....jak tě to napadlo ?" divila se Deisi.
"No, že jsi to s jeho asistentkou...ale vlastně někdo ti to tady musel ukázat když jsi z mudlovské rodiny."
Deisi už na to nic neřekla protože se vrátila madame Malkinnová.
Asi o půl hodiny později už Lilly i s maminkou odcházeli s novým školním hábitem do obchodu Kratochvílné kouzelnické kejkle, který vedl Lillyin strýc George.
Brzy tam přišel i Harry a oba Lillyini bratři. Nakoupili si všemožné legrační věci, Ginny a Harry jim ale zakázali kupovat zi "záškolácké zákusky".
"Mami, můžu si koupit sovu ?" zeptala se Lilly.
"Ale jasně že můžeš, budeme však muset ještě do banky, tolik peněz u sebe nemám a navíc ještě musíme koupit soupravu pro přípravu lektvarů, stavit se v lékárně...jo a kotlík taky ještě nemáš." řekla jí na to maminka.
"Nemá cenu abychom šli ke Gringottovým všichni, půjdu tam jenom já, a vy mě počkejte ve zmrzlinářství." navrhl Harry.
Když se vrátil, zamířili do "Velkoprodejny mžourov" aby si Lilly vybrala svou sovu. Pomalu se procházela po  obchodě a rozhlížela se kolem. Potom jí ale napadlo ještě něco jiného. Vrátila se k mamince a zeptala se : "Tak mě napadlo, kdybych si třeba vzala jen králíčka, ten není drahý, tak...mohla bych si koupit ještě koště ?"
"No já nevím...už sice není pravidlem že prvňáci se nesmí brát do kolejních društev, ale pochybuji, že by si nebelvír bral do družstva prvňačku.
" A jak to můžeš vědět ? No a proč jsi si tak jistá že budu v nebelvíru ?!?" naštvala se Lilly.
" No dobře, koště by jsme ti koupit mohli...a co jsi to ještě chtěla ?"
"Králíčka." řekla Lilly a měla už mnohem lepší náladu.
O chvíli později už Lilly se svou rodinou šli zpět k Děravému kotli, nesla si malého chlupatého bílého králíčka, který měl zrzavá ouška.
"Je ti podobný !" dělas si legraci James a ukázal nejdřív na Lillyiny vlasy, potom na králíčkovy uši.
"Vážně moc vtipné..." odpověděla mu Lilly a najednou se zastavila.
"Moment a co to koště ?!?" zakřičela Lilly na svoje rodiče, kteří už vcházeli do Děravého kotle.
"No jo vlastně !" uvědomil si Harry. "Tak tydy jdeme koupit koště."
Lilly si myslela, že to rodiče udělali schválně, protože jí nechtěli koště koupit, bylo jí to ale jedno.
O půl hodiny později už Lilly se svým králíčkem seděla na zadním sedadle auta a vedle sebe měla položené své nové koště - duhová hvězda - na kterém létaly famfrpálistky jejího oblíbeného drušstva Flying Girls.
"Má lepší koště než já !" stěžoval si James.
"Ale Jamesi, to je přece holčičí koště." vysvětloval mu Harry a ukazál na hvězdu na násadě která blikala všemi barvami.

Kapitola první - Wulf-road, celá kapitola

7. května 2010 v 21:49 | já
    Wulfroad byla malá anglická vesnice, z jedné strany obklopena horami a z druhé hustým lesem. Hory nebyly nijak zvlášť vysoké a protékal mezi nimi nějaký horský potok. Do lesa nikdo s vesnice příliš nechodil, protože se říkalo, že v něm žijí vlci. V malém domku na okraji této vesnice žili manželé Winterovi, pětadvacetiletý Jack a jeho o rok mladší žena Emilly, kterým se 1. dubna narodila dcera Deisi.

Jack byl vysoký, velmi hezký a měl hnědé vlasy až na ramena. Emilly byla podle něho docela malá, měla dlouhé rovné blond vlasy a nádherné modré oči.

Uplynulo 11 let a s Deisi vyrostla krásná holka. Nikdo však nechápal, proč když je její matka světlovlasá, Deisi má vlasy úplně černé a vlnité, a její oči mají tmavohnědou barvu.
Začaly prázdniny. Od září měla Deisi nastoupit do městské školy. Docela se tam těšila protože ve Wulfroadu téměř žádné jiné holky nebyly. Jen Roxy Lescautová a její dvě nejlepší kamarádky Anett a Dona. Všechny tři se neoblékaly snad do ničeho jiného než do růžových minisukní a v botách na vysokém podpatku se procházely vlakovém nádraží a předváděli se před turisty. Všechny tři Deisi nesnášely. Ostatně Deisi je stejně jako růžovou barvu také neměla příliš v lásce. A tak místo nich se jejími nejlepšími kamarády stali místní kluci. V létě s nimi hrála fotbal, v zimě hokej, chodili do lesa a bavili se. Její nejlepší kamarád se jmenoval Luky Boxten a byl o rok starší než ona. Deisi měla štěstí, že neměla jít do stejné školy jako Roxy, Anett a Dona a do úplně stejné jako její kamarádi.

Bylo 17. července a Luky měl 12 narozeniny. Rozhodl se, že s Deisi a ostatními kamarády Jerrym a Mickym udělají dvoudenní výlet. Sbalili si svůj největší stan, spacáky, baterky, něco k jídlu a k pití a Luky vzal i MP4 co dostal k narozeninám.
" Mami tak my jdem a vrátíme se zítra nějak v šest večer." řekla Deisi zatím co cpala svůj spacák do velkého turistického batohu. Maminka už byla zvyklá, že se Deisi nechová jako ostatní dívky a nijak ji nevyvedlo z míry že se chce Deisi vrátit až další den.
" A nebude vám v noci zima ?" zeptala se maminka.
"Máme jablka ?" zeptala se Deisi místo odpovědi.
" Ale ano máme… já jsem se však ptala jestli vám nebude zima.
" Ne, ne… podáš mi ty jablka ?"
" Ach jo… s tebou je teda domluva." povzdychla si maminka zatímco jí podávala několik jablek.

V půl deváté vyrazili na cestu. Rozhodly se, že místo aby šplhali směrem k vrcholkům hor, půjdou radši lesem.
" Ale já slyšel že tu jsou vlci…" namítl Jerry
" Já toho slyšel… kdybych měl věřit všemu, tak bych se fakt zbláznil !" nedal se odradit Luky
" Ale jestli se tak bojíš, my se bez tebe obejdem, a jestli ne tak si pohni, ať do večera někam dojdem." "No jo, vždyť už jdu…" zamumlal Jerry a doběhl kamarády.
" Ale podívejme se koho tu máme ! Naše slavné fotbalové družstvo a samozřejmě Deisi……kde máte zbytek ?"
" Sklapni Roxi ! A vůbec…co děláš v lese ? Copak nevíš že tu jsou vlci ?" řekla posměšně Deisi.
" A co tady děláte vy ?" opáčila Roxi.
" Do toho ti nic není Roxi takže se otoč a - "
" Ty nebudeš rozkazovat co mám dělat nebo se taky může stát, že ti někdo rozbije hubu……a já to nebudu." dodala ještě když viděla Deisin úsměv. Deisi se na ni podívala přimhouřenýma očima, vtom se ze stromu ulomila větev a spadla Roxi na nohu.
" Vážně ? Už se nemůžu dočkat !" řekla Deisi. Roxi naštvaně odešla. To nebylo poprvé co se něco takového stalo. Vždycky když chtěl Deisi někdo něco udělat, nedopadl dobře.
" Už tam budem ? Mám hlad." říkal asi už podesáté Jerry. " Ne. A neotravuj mě pořád, nepřišli jsme se sem najít jestli ti to ještě nedošlo." řekl Luky.
" Nechci tě nijak otravovat Luky," přidal se Micky "ale už je půl druhé. Neměli bychom si vážně udělat přestávku na jídlo, vždyť jdeme už od půl osmé..."
" No dobře, tak dobře...já jen myslel aby jsme někam došli, co myslíš ty Deisi ? Deisi ? "
" Tady jsem." řekla Deisi zatímco roztahovala na placu trávy velkou piknikovou deku.
"Řekni mi, " zajímal se Luky "jak si všechno do toho batohu nacpala ??" a podíval se na její batoh, který byl asi tak stejně velký jako ten jeho a Deisi s něho před chvílí vytáhla velkou deku která musela zaplnit všechno místo. Přesto však v batohu bylo ještě spoustu dalších věcí včetně spacáku. Deisi vůbec dokázala spoustu podivných věcí. Bylo to už dva roky co Roxi a její kamarádky měli to překvapivé zjištění že Deisi není svým rodičům vůbec podobná, a že je beztak adoptovaná. Deisi to bylo jedno. Její rodiče se o ni výborně starali a proto jí nijak nezáleželo na tom jestli je jejich vlastní dcera. Když se jí Roxi kvůli tomu posmívala, propadla se do kanálu. Ještě teď se při té představě Deisi a její parta smáli, když na ně Roxi křičela, že jim to jen tak neprojde. Samozřejmě se jí nepodařilo nikomu vysvětlit jak by asi Deisi mohla za to, že se Roxi někam propadla...
"A sakra !" zašeptal Luky.
"Co je ?" zeptal se stejně tiše Jerry.
"Nehýbejte se !" odpověděl Luky a stále se díval někam do lesa ze Jerrym a Mickym.
"Jé ten je krásný !" řekla Deisi když konečně zpozorovala co se děje.
"Co-co je tam v zadu...n-není to náhodou..."
"Jo, vlk." dopověděl šeptem Luky a stále se nehýbal.
"Co vám je ?" zeptala se vesele Deisi a natáhla ruku k blížícímu se vlkovy a podávala mu kousek tvarohového koláče.
"Deisi, tohle není pes takže se uklidni" řekl tiše Luky.
"A pes vznikl jako z čeho, z křečka ??" odbyla ho Deisi. Vlk přišel až k Deisi a snědl kousek koláče. Potom se podíval na Lukyho a zavrčel. Deisi ho pohladila po hlavě, dala mu ještě kousek koláče a sama pokračovala v jídle. Pochvíli se podívala na své kamarády, kteří stále nehnutě seděli a upřeně se dívali na ležícího vlka.
" Co je ?? " zeptala se nechápavě Deisi." Vy už nemáte hlad ??"
"Byla bys tak hodná a poslala laskavě svého nového kamráda zpátky od kud přišel ?"zeptal se tiše Luky.
"Necháš mě aspoň v klidu najíst ?" zeptala se naštvaně Deisi zatímco vytahovala z batohu jablko. Pochvíli se rozhlédla kolem sebe.
"Co je" zeptala se nechápavě když viděla že všichni ostatní nehybně sedí a upírají oči na vlka. "Jeste né ?" Luky si nesmírně tiše ukousl kousek koláče a kluci ho napodobili. Deisi se při pohledu na své kamarády neudržela a hlasitě se rozesmála.
Když všichni dojedli, Deisi zbalila deku a nedojezené jídlo a vydali se na cestu. Deisi šla, vedle ní vlk a všichni tři kluci se drželi dobré tři metry za nimi. Deisi se otočila, skoumavě si prohlédla své kamarády a zdálo se, že konečně pochopila důvod jejich směšného počínání.  "Ježiši copak vy se bojíte tak hodného vlka ? A navíc nás může ochránit." řekla Deisi jako by něco vysvětlovala malému dítěti.
"A před čím jako ?" rozčiloval se Luky "Nic horšího než ona tady není !"
"To by ses divil !" odbyla ho Deisi. Dál už se na téma vlk nebavili a zdálo se, že už si kluci na něho zvykly. Šli jen tak lesem a povídali si. Probírali svoje nepochopitelné sny, a společně se smáli starým zábavným zážitkům.
"Už jdeme dlouho, uděláme si pauzu." rozhodl Luky a ostatním se to po třech hodinách chůze po kamenité cestě zdálo jako velmi dobrý nápad. Luky se posadil vedle Deisi, která hladila vlka po hlavě. Luky ji napodobil. Vlk na něj upřel zelené oči a zavrčel. Luky se honem posunul kousek dál.
"Zvláštní..." řekl Jerry a díval se na Lukyho. "Jak to, že na tebe vrčí a na Deisi ne ?" zeptal se nechápavě.
"Co já vím...... ona byla vždycky nějaká divná." odpověděl mu Luky a nepřikládal jeho postřehu velký význam.
V devět večer dorazili na plánované místo. Bylo tam krásně. Rostla tam světle zelená měkká tráva plná kopretin a i ve tmě vyděli lesklou hladinu jezera naproti lesu ze kterého sem přišli. Postavili svůj obrovský stan, a šli si rozdělat oheň.
"Sakra" nadával Luky a pokoušel se oheň rozdělat zapaluvačem kterému očividně došel plyn.
"Dej to sem" řekl Micky a pokusil se oheň rozdělat sám, ovšem neúspěšně. Po něm to zkusil ještě Jerry ale taky se mu to nepodařilo.
"Můžu to zkusit já?" zeptala se Deisi.
"Nemáš šanci, jsi holka a navíc když se to nepovedlo nám třem..." snažil se ji odradit Micky.
" No dobře, když chcete být bez večeře....protože koláč je na snídani a počítám že sirové špekáčky asi jíst nebudete...no jo, jak myslíte."
"Tak si myslím, že to radši...radši to zkus zapálit ty." řekl nakonec Micky.
Deisi si s úsměvem sedla k připravenému ohništi a škrtla zapalovačem. Ten okamžitě začal hořet. Po chvíli Deisi vstala, vytáhla svou velkou deku a i se svými kamarády si sedla k ohni.
"Jak už jsem říkal, tys byla vždycky divná." poznamenal Luky.
Opekli si špekáčky, najedli se a zatímco vlk zůstal "hlídat" před stanem, ostatní si zalezli do spacáků a pustili si film na Lukyho mpčtyřce.

Výlet jim rychle utekl a o dva dny později už Deisi seděla doma u stolu a kreslila si. Slyšela z obýváku nějaké hlasy. Ve dvou z nich poznala svoje rodiče, ale kdo je ten třetí ? Vstala a přišla do obýváku. V křesle seděl nějaký muž a bavil se s jejími rodiči. Mohl mít tak nějak 25 let, měl trochu delší tmavě hnědé vlasy a oči stejné barvy. Kdyby na sobě neměl ten směšný černý hadr, vypadal by vážně dobře, pomyslela si Deisi a pousmála se.
"Dobrý večer" pozdravila ho Deisi a sedla si na druhé křeslo.
"Dobře že jsi tady," řekl tatínek "Pan McGonagall s tebou chtěl zrovna mluvit.
"Se mnou ??" zeptala se překvapeně Deisi a zvědavě si pana McGonagalla prohlížela.
"Jde o to," začal pan McGonagall "že...že jsi čarodějka a v září můžeš nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích."
Deisi se rozesmála. "To je dobrej vtip," řekla po chvíli "chtěl jste ještě něco ??"
" Ne ne, to není vtip. Vím že ti to tak možná připadá, ale musela sis přece všimnou, že se ti stávají podivné věci, že umíš co ostatní nedokážou, zvířata tě poslouchají na slovo, a tak podobně." vysvětloval trpělivě pan McGonagall.
Deisi se nad tím zamyslela. Jak by to asi věděl ? Něco na tom opravdu bylo.
" Dobře," řekla Deisi. "řekněme tedy že jsem čarodějka a...a co teď mám dělat, proč jste přišel teď, není ještě ani půlka prázdnin. "
Pan McGonagall jí neodpověděl, ale podal jí nějaký dopis. Deisi ho otevřela a dala se do čtení.
Po chvíli se podívala na pana McGonagalla "Můžu se vás na něco zeptat ??"
"Na cokoliv" odpověděl s úsměvem pan McGonagall a byl zjevně rád že mu Deisi konečně uvěřila.
"Všechny ty věci - cínový kotlík, kouzelnickou hůlku, hábit, a všechno ostatní - kde to mám jako vzít ?"
" Na Příčné ulici, ta je v Londýně a je zabezpečená tak, aby se tam nedostali mudlové-"
" A to je zase co ? Nějaké příšery ?" přerušila ho Deisi.
"Ne to ne..." rozesmál se pan McGonagall "To jsou lidé, kteří neumějí kouzlit. No, k té Příčné ulici. Zítra ráno vás navštíví moje asistentka a vezme vás tam. Vysvětlí vám všechno potřebné ohledně peněz a ukáže vám obchody. Chceš se ještě na něco zeptat ?"
"Jo, jak se dostanu do té školy ?" zeptala se Deisi.
Pan McGonagall se podíval na hodinky a řekl : "Víš co, jízdenku máš v obálce a moje asistentka ti to všechno vysvětlí. Už budu muset jít."
Vstal, otočil se na místě a zmizel.
 
 

Reklama